Pozapomenutý Donbas: Lidé chudnou a cítí se bezprizorní | E15.cz

Pozapomenutý Donbas: Lidé chudnou a cítí se bezprizorní

16. června 2016 • 06:46
Prodlouží se sankce uvalené na Rusko kvůli jeho angažmá na Ukrajině? V tom bude mít Evropská unie jasno do několika týdnů. Situace v Donbasu přitom zůstává nejasná. Boje sice nedosahují intenzity z doby před dojednáním druhé minské dohody v únoru 2015, ale lidé na obou stranách linie nadále umírají. Obyvatelé odštěpeneckého regionu strádají a jsou unaveni čekáním na návrat do normálního života.

Největší separatisty ovládané město Doněck zůstalo v půli cesty mezi Ukrajinou a Ruskem. Kdysi milionová metropole Donbasu přišla o část populace. Proukrajinsky naladění obyvatelé prchali do jiných částí země, opačně smýšlející lidé se vydali hledat šteˇstí za východní hranici. V obchodech se nedá platit hřivnami, pouze rubly, v regálech je vesměs ruské či běloruské zboží.

Ve školách se děti učí podle učebnic sousední země o historii původní vlasti. Dosah ukrajinského televizního vysílání je geograficky velmi omezený a doména .ua se přestala používat. Místní ale většinou stále mají ukrajinské cestovní pasy. Vlády obou samozvaných republik částečně fungují – zvládají zajišťovat základní služby, kupříkladu odvoz odpadu a výplatu skromných mezd. Financování tohoto servisu přitom není jasné. Ekonomická data z regionu neexistují a neví se, kolik lidí odvádí místním vládcům daně.

Bez podpory by to asi nešlo

V každém případě se hojně šíří zvěsti o štědrých ruských subvencích pro region. V oblasti přesto vzrůstá chudoba: pracovních příležitostí je málo, mzdy šly dolů, ale ceny zboží nahoru. Mnoho lidí se spoléhá na humanitární pomoc.

Jedním z jejích největších poskytovatelů je nejbohatší Ukrajinec Rinat Achmetov, jemuž vedení takzvané Doněcké lidové republiky nedávno zakázalo vstup do domovského regionu. Pomoc se rozděluje v jeho moderní Donbass Areně, jež před čtyřmi lety hostila fotbalové Euro.

Reportáž: Ukrajina je od Donbasu daleko, Rusům tu říkají Moskalové

„Profil populace se zcela změnil. Malá střední třída, která se tu začínala objevovat, zmizela,“ popsal před časem situaci v Doněcku pro The Guardian Enrique Menendez, jenž se podílí na distribuci pomoci. Dříve vedl marketingovou firmu. Dalších devět jejích zaměstnanců uteklo a společnost už nefunguje. „Přes ulici bývala budova, kde pracovalo dvě stě programátorů. Všichni jsou pryč. O tento druh podnikání nebude mít nikdo zájem přinejmenším tři až pět let,“ podotýká.

Jen tak se to nezmění

Také další obyvatelé Donbasu se bojí, že se situace ještě dlouho nezmění a celé roky budou žít bez jednoznačné příslušnosti k nějaké zemi. Z čekání na návrat do normálního života začínají být frustrovaní. Chybějí jim základní možnosti někde se odreagovat a na chvíli zapomenout na své potíže. Kina podle výpovědí místních nepromítají nové filmy, jen snímky stažené z internetu. „Dovolená jinde je drahá a nerealistická, jít k řece je nebezpečné, lesy jsou plné min a na dačách neteče voda,“ postěžovala si prostřednictvím Rádia Svobodná Evropa učitelka z Luhansku.

Část lidí přesto stále živí naději na lepší budoucnost pod patronátem Kremlu. Moskva ale v poslední době naznačuje, že jí přinejmenším prozatím postačí udržovat si v Donbasu vliv neoficiálně. Šéf její diplomacie Sergej Lavrov na konci května uvedl, že federace neplánuje uznání dvou „republik“. Podle něho by to bylo kontraproduktivní a posloužilo by to Západu jako záminka k ukončení tlaku na Kyjev kvůli dodržování minských dohod. Separatistický lídr Alexandr Zacharčenko nyní potvrdil, že plány na plošné vydávání ruských dokladů jsou minulostí. „Nyní vydáváme pasy Doněcké lidové republiky a jsme na to hrdí,“ zdůraznil.

Možnost opětovného funkčního spojení s Ukrajinou a klidného soužití s jejím obyvatelstvem ale lidé nepovažují za moc reálnou. „Bylo prolito příliš mnoho krve. Můj manžel, bratr, otec, všichni bojovali ve válce. Přítel mé matky přišel o nohu. Dům mého nejlepšího přítele byl zničen. Měli jsme mnoho přátel, kteří zemřeli. Jak můžeme žít v přátelských poměrech?“ citoval list The Financial Times Marinu, která pracuje v továrně v Makijivce.

Nebezpečí trvá, mrtvých přibývá

Východ Ukrajiny je nadále nestabilní a mnoho jeho obyvatel zůstává ohroženo na životě, konstatuje OSN ve své nejnovější zprávě. „Nárůst počtu těžké výzbroje poblíž kontaktní linie a bojových akcí okolo měst Avdijivka a Jasynuvata v doněckém regionu od počátku března ukazuje, že krize zdaleka neskončila a neměla by zmizet z radaru mezinárodního společenství,“ varovala organizace v dokumentu na počátku června.

Uvádí, že během konfliktu zahynulo téměř 9400 lidí a další přibývají. Ostřelováním či zbylými minami jsou ohroženi hlavně lidé poblíž hranice mezi územími znesvářených stran. Podle organizace jsou lidé na Ukrajině mučeni a vina padá na obě strany. List The Times s odkazem na OSN uvedl, že tajná služba SBU systematicky týrá osoby podezřelé z náklonnosti k separatistům.

ilustrační fotoilustrační fotoAutor: profimedia

Napsal také o existenci tajných vězení. Instituce dokumentuje stovky případů nelegálního zadržení, mučení a špatného zacházení s vězni jak ze strany proruských rebelů, tak od vládních subjektů. Její inspektoři na konci května ukončili vyšetřování těchto excesů s tím, že s nimi Kyjev nedostatečně spolupracuje. SBU je údajně odmítla na některá místa pustit. Rozsah zvěrstev páchaných v oblasti vyplouvá na povrch s výměnami zajatců, uskutečňovanými na základě minských dohod. Některé oběti tvrdí, že po zveřejnění svých příběhů čelí zastrašování a jejich příbuzní obtěžování úřadů. Nedělají si velké naděje, že se pachatelé někdy dostanou před soudy.

OSN rovněž upozorňuje, že lidé žijící v místě konfliktu jsou velmi omezeni ve svých dalších právech včetně svobody pohybu. Linii mezi vládním územím a separatisty se podle ní pokouší denně překročit na dvacet tisíc lidí, čekání se někdy protahuje na více než 24 hodin.

Ukrajina se v důsledku konfliktu dostala na čtvrté místo v žebříčku zemí podle počtu osob, které byly nuceny opustit domovy, ale zůstaly ve své vlasti. V současné době jich takto ve východoevropské zemi přebývá téměř 1,8 milionu. Statisíce dalších utekly jinam, kupříkladu do Ruska a do Polska. Podle Světového potravinového programu nemá v důsledků bojů dostatek jídla 1,5 milionu lidí, z toho 300 tisíc naléhavě potřebuje humanitární asistenci.

Autor: Karolína Flaszová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Mohlo by vás zajímat