Jan Stuchlík: Poločas rozpadlých nadějí

Jan Stuchlík: Poločas rozpadlých nadějí
16. ledna 2014 • 09:21
Česko zase jednou přestává být pupkem světa. V roce 2009 spustila elektrárenská společnost ČEZ tendr na stavbu nových jaderných bloků v Temelíně. O dva roky později tsunami smetla záložní generátory v jaderné elektrárně Fukušima a spolu s nimi očekávanou růžovou budoucnost jaderné energetiky.

Českou republikou japonská tragédie neotřásla a veřejná soutěž pokračovala. A Evropa stejně jako celý svět se začaly jezdit do Prahy a jižních Čech dívat, jak to v době pofukušimské s jadernou energetikou dopadne.

Naději, že Temelín bude znamenat zmrtvýchvstání jádra v Evropě, živili také hlavní zájemci o českou zakázku – americký Westinghouse, francouzská Areva a ruský Rosatom.

Slibný rozjezd ovšem vzápětí spláchla vlna typické české nerozhodnosti. Francouze zchladil ČEZ hned na začátku, když je z tendru vykopl. Američané a Rusové jsou otrávení z výběrového řízení bez konce. O Temelín možná soutěží už jen ze sportu a po reálných zakázkách předznamenávajících evropskou resuscitaci jádra se poohlížejí jinde.

Westinghouse boduje třeba v Bulharsku. Koupil také firmu, která postaví tři bloky ve Velké Británii. Za La Manche se vydala i Areva. A Rusové chtějí koupit třetinový podíl ve finské firmě plánující stavbu elektrárny Fennovoima, přičemž Maďarům tento týden slíbili vybudovat dva bloky v Paksi. Spuštění všech se odhaduje na roky 2024 až 2026.

Scénáře existují dva. Podle toho optimistického by se tou dobou v jižních Čechách mělo stavět. Podle realistického se tam bude diskutovat, jestli jádro ano, nebo ne. To už ale bude světu český Temelín docela lhostejný.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!