Jan Stuchlík: Štěstí statkáře Hrůzy

Jan Stuchlík: Štěstí statkáře Hrůzy
30. ledna 2014 • 08:53
Statkář Hrůza byl lidumil. Jeho statek byl široko daleko největší a dával práci většině obyvatel vesnice. A kdo u Hrůzy nepracoval, ten se s ním stejně dřív nebo později do obchodu pustil. Třeba instalatér Pekárek, který před časem Hrůzovi namontoval do kravína speciální úsporné rozvody vody a vzduchotechniku.

Kravín bylo třeba modernizovat, a tak se Hrůza logicky obrátil na Pekárka, pro něhož to v malé vsi v pohraničí byla samo sebou velká zakázka. Jenže Hrůza se nestaral pouze o své hospodářství. Měl malé děti a vadilo mu pomyšlení, že by je poslal do místní jednotřídky v rozpadající se stodole za hospodou.

Tak se jednoho dne rozhodl, že postaví novou školu a zaplatí pořádné učitele. O svém plánu se mezi řečí zmínil i Pekárkovi, když podepisovali smlouvu na opravu rozvodů v kravíně. Pekárek, kterému se vůbec nežilo špatně, si pořád pamatoval, s jakým odporem do plesnivé jednotřídky kdysi chodil. Poplácal Hrůzu po zádech, a že prý, když do toho půjde, přidá mu nějaké peníze taky.

Hrůza přemluvil další a začalo se stavět. Po čase se do vesnice začali sjíždět experti na školství z celého kraje, zavítala i delegace z Prahy. Děti chodily do školy rády a vrstevníky z jiných měst válcovaly ve školních soutěžích. Spokojení byli ve vesnici všichni.

Jednoho dne Hrůza otevřel noviny a zaradoval se. Ještě že není bývalým vlivným šéfem elektráren. Hned by ho všichni podezírali z protežování kamarádů a bůhvíjaké zlodějiny. Bez ohledu na to, jak dnes místní škola vypadá.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!