Jan Stuchlík: Vzpomínky na Erharda

Jan Stuchlík: Vzpomínky na Erharda
29. ledna 2015 • 08:58
Řecká vládní strana Syriza bývá líčena jako hrozba. A její požadavek na odpis řeckého dluhu ve světle tamní rozmáhající se chudoby vzbuzuje podobné emoce. Syriza jako strana mimo hlavní politický proud nemusí být a priori zlem. Strůjce německého hospodářského zázraku Ludwig Erhard se také vymykal hlavnímu proudu poválečného ekonomického myšlení.

Syriza se na jeden okamžik Erhardovy éry odvolává. Chce stejný odpis dluhů, jaký dopřáli západnímu Německu věřitelé v roce 1953. Německu tehdy také umožnili splácet zbytek dluhu až po dosažení přebytku obchodní bilance, přičemž splátky nesměly přesáhnout tři procenta příjmů z exportu. Řada ekonomů tvrdí, že pro tehdejší Německo to byl impulz k dalšímu rozvoji.

I když v té době už západní Německo rostlo o osm procent ročně a rychle dohánělo poválečný propad a peníze uvolněné díky oddlužení ukládalo na speciální účet. Potíž se Syrizou spočívá v tom, že zatím neřekla, co nastane, když oddlužení vyjedná. Propracovaný má jen program finančních injekcí pro chudé a důchodce. O tom, jak zvednout produktivitu práce, jak se dostat do obchodního přebytku či jak zvednout výnosy z exportu, zatím mlčí.

Jak naloží s ušetřenými penězi za dluhovou službu, se také neví. Erhard hájil konec přídělového systému a deregulaci cen slovy: „Jediným přídělovým lístkem bude nová německá marka. Lidé budou tvrdě pracovat, aby si ji vydělali. Počkejte a uvidíte.“ Syriza o tvrdé práci nemluví. Místo toho jsou v kurzu hesla jako obrana řecké důstojnosti.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!