Stanislav Šulc: Smutné pravdy | E15.cz

Stanislav Šulc: Smutné pravdy

Stanislav Šulc: Smutné pravdy
Vladimír Jiránek
• 
ZDROJ: ČTK

Stanislav Šulc

Nejprve Zdeněk Miler, poté Břetislav Pojar, nyní Vladimír Jiránek. Česká animace během necelého roku ztratila dalšího velikána. Čas jejich odchodu cosi symbolizuje. Kdysi byla animace výkladní skříní české filmové školy. Dnes ale patří mezi popelky, navíc finančně extrémně nákladné.

Zároveň je těžké odhadnout, zda by svébytné vize těchto velikánů v době technicky vypulírované počítačové animace nenarážely na nepochopení. Kontrast komerčního úspěchu amerických animáků a těch českých, často výtvorů některého ze žáků slavných animátorů, bohužel pravdu jasně naznačuje.

Tak si pusťme něco od každého z nich a uvědomme si, že jedna éra definitivně končí. Éra tolerovatelné nedokonalosti, která měla duši (animu). A nastává doba vypočítané, a tedy bezduché dokonalosti. Zda bude lepší, vědí zatím jenom hvězdy.

Z filmů se o skutečnosti člověk může dozvědět často až příliš. Stačí si všímat příslovečných „ďábelských“ detailů.
Sledování kultovní komedie Diktátor Sachy Barona Cohena nabídne vedle zábavy i mnoho poučení o dnešním stavu západní civilizace. Tím nejskrytějším je však hlavní trauma Američanů, které vyvstane ve chvíli, kdy si divák srovná americkou a českou podobu snímku.

Ani ta nejdelší a nejexplicitnější zámořská verze Diktátora, ani ta uváděná v kinech, ani žádná blu-rayová či pirátská nenabídne hlášku, jíž na českém Blu-rayi generál Aladín přivítá USA: „Ach, Amerika… postavená černochy a vlastněná Číňany.“ To asi ani netřeba dále komentovat.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!