Ad ACTA: rozhodne až zákon | E15.cz

Ad ACTA: rozhodne až zákon

Živě.cz, Jiří Hlavenka

V ulicích se protestuje, hackeři napadají weby, politici se opatrně vyjadřují – ve hře je dohoda ACTA. Mohla by zničit svobodný internet, nebo skončit bez většího povyku i důsledků v šuplíku.

Nedávno podepsaná smlouva ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement) vyvolala – do velké míry právem – celosvětovou vlnu protestů internetové komunity, srovnatelné s nedávno navrhovanou (a již staženou) dvojicí smluv SOPA/PIPA ve Spojených státech. Obrovské množství obvykle rozhořčených a emotivních komentářů bohužel vytváří nános, který trochu zamlžuje podstatu věci. Budu se věnovat několika důležitým aspektům smlouvy ACTA.

ACTA není zákon, ale právní rámec

V komentářích se často objevují názory, že tím, že jsme smlouvu ACTA podepsali, tak pokud ji nyní ještě nějak dále „ratifikujeme“ na evropské a lokální úrovni, okamžitě vstoupí v platnost zvěrstva jako zabavování notebooků a mobilů na hranicích, pokud budou obsahovat závadný materiál atd.

Toto není pravda – naštěstí. ACTA je pouze mezivládní smlouva, která nemá platnost zákona (a z principu jej nikdy nebude mít). Zatím pouze říká, že signatářské země jsou povinny přijmout zákony na ochranu proti padělkům a na ochranu autorských práv. Neříká, jakým způsobem to mají udělat, jaké mají vytvořit vymáhací mechanismy a podobně. Neříká, že mají země změnit, zrušit, omezit stávající zákony na ochranu soukromí či svobody projevu, a podobně. Jak je pro právní rámce obvyklé, je vágní – z toho ovšem povstalo dost nepochopení, protože si ji lze vykládat na mnoho způsobů, včetně extrémních.

Je tedy pouze na jednotlivých zemích – tedy i na nás – zda se na smlouvu ACTA vrhneme (jako bohužel často) stylem papežštější než papež, nebo zda budeme rozumní. Česko – i jiné státy – mohou k dohodě ACTA přistoupit minimalisticky, tedy že přijmou pouze ta opatření, která neporušují stávající legislativu – nápověda: například stávající český autorský zákon – a tím se celá ACTA stane natolik bezzubou, že z ní bude spíše smlouva ad acta. A České – i jiné státy EU – k dohodě ACTA vůbec nemusejí přistoupit.

Dohodu ACTA podepsalo osm zemí (mj. USA, Austrálie, Kanada, Japonsko), v nich tedy dohoda již platí, tedy ukládá přijmout lokální legislativy. Jenomže ani v těchto zemích nemění moc na stávající situaci – uvedené státy již nyní mají poměrně přísnou legislativu na ochranu autorských práv. Komentátoři – znalí lokální právní problematiky více než já – tvrdí, že v těchto státech ACTA nic nemění. Evropská Unie svým podpisem říká: „hodláme ji podepsat v budoucnu, pokud ovšem budou členské státy pro“.

Je na ACTA vůbec něco dobrého? Ano, je

ACTA znamená Anti-Counterfeiting Trade Agremeent, česky zhruba Obchodní dohoda proti padělání (padělkům, padělatelství). Její část, která se zabývá právě touto oblastí, tedy padělky a paděláním, je podle mého názoru v principu zcela správná a je namístě, aby celosvětový právní rámec, který bude padělání a padělkům bránit, vznikl a byl v jednotlivých legislativách realizován.

Jak jsem již psal jinde, padělky považuji za čistokrevnou zlodějnu a podvod, který má silně negativní, až životu nebezpečné důsledky (viz padělky léků!) na koncové spotřebitele, a legislativu, která chrání koncové spotřebitele před nebezpečím ze strany organizovaných skupin, považuji za apriorně potřebnou. Jednotlivec je proti organizované skupině vždy v nevýhodě a zaslouží si ochranu. A pro nechápavé nebo nechápající dodám: organizovanou skupinou nemusí být jen banda gangsterů… může jí být i velká, světová a globální korporace.

A je na ACTA něco špatného? Ano, mnoho

První a zásadní věc, která dělá z ACTA „nečistou věc“, je záměrné rozostření záběru na věci zločinné i věci sporné. Je to něco, jako kdyby byl přijat drakonický zákon, který trestá přepadání na ulici za bílého dne, ale současně někde drobným písmem v 28. odstavci dole napsal „týká se též plivání na zem na autobusových zastávkách“. Ať klidně vznikne ACTA proti padělatelství, ale pouze proti němu, a rád ji podepíši, pokud by tedy o to někdo stál. Jestli se v tzv. vietnamských krámcích i jinde dnes prodávají oděvy a obuv „světových značek“ atp., považuji to za zlý čin rovný krádeži, který by měl být stejně trestán.

Ale otázka takzvaného digitálního pirátství – což není padělatelství, nikdo nevydává autorské výrobky za své, nikdo nezastírá jejich autorství – je situace úplně jiná a vyžaduje především kvalitní veřejnou diskusi dříve, než budou přijímány nové zákony.

ACTA totiž pod padělky (counterfeit goods) schovává nejen „adidasky z krámku na tržnici“, ale i digitální díla šířená po Internetu.

Kromě míchání „hrušek s jabkama“ je na dohodě ACTA zcela bezpečně odsouzeníhodná jedna věc a to, jakým způsobem tento právní rámec vznikal: v naprostém utajení a s vyloučením diskuse nejen veřejnosti, ale i odborných platforem (institucí atd.). Toto je neslýchané, na druhé straně si ale myslím, že právě utajená tvorba této dohody bude nakonec hřebíkem do její rakve.

ACTA konkrétně

Nevím, kolik novinářů a komentátorů si dalo tu práci tuto dohodu přečíst, já ano (v originále zde, český překlad zde). Už preambule sděluje pár zajímavých věcí: signatáři berou jako daný a výchozí fakt, že

„účinné vymáhání práv duševního vlastnictví je zásadní pro udržitelný ekonomický růst napříč všemi odvětvími a globálně“ „rozšiřování služeb, které šíří porušující materiály podkopává udržitelný růst světové ekonomiky, poskytuje financování pro organizovaný zločin a ohrožuje veřejnost (!)“

Už toto je velmi silně sporné, zejména v otázce digitálně šířených materiálů, ale dokonce i u mnohého fyzického zboží. Uvedu příklad: představme si, že nějaká asijská firma se rozhodne stoprocentně zkopírovat produkty a služby – řekněme – firmy Apple a uvést je na trh, nikoli jako padělky, ale pod svými značkami. Víte, co se stane, víte, jak to ovlivní úspěch a profit firmy Apple? Vůbec nijak.

Uvedu druhý příklad: někdo se rozhodne zkopírovat světově superúspěšný koncept energetického nápoje Redbull a přivést na svět pod svými názvy, jako je Semtex a podobně, vlastní energetické drinky. Jak to ovlivní byznys firmy Redbull? Víceméně nijak.

V dalších odstavcích ACTA mimo jiné praví – abych doložil to, co uvádím bez důkazu výše (pozn. red.: autor vychází z vlastního překladu anglického originálu, který se nemusí doslovně shodovat s oficiálním českým zněním smlouvy):

„Každá smluvní strana si sama zvolí způsob zavedení požadavků v této smlouvy v rámci svého právního systému.“ „Tato smlouva nevytváří žádný závazek smluvní strany, aby aplikovala opatření v případech, kde ochrana duševního vlastnictví není pokryta jejími vlastními právy a regulacemi.“

Smlouva se v dalším textu zejména dotýká přeshraničního šíření materiálů, kterých se týká; zde je potřeba říci, že vzhledem k tomu, že jejím kolektivním podepisovatelem je Evropská Unie, nejedná se o hranice mezi (například) Českem a Slovenskem, ale o hranice (z těch, které se nás týkají), na hranicích EU.

Smlouva výslovně uvádí, že je zatím „otevřeným návrhem pro vyjednávací partnery“ (mezi nimi je jmenována i Česká Republika) a další země, které k ní mohou přistoupit do 1. května 2013.

Lidé, kteří proti ACTA hodlají vyrážet do ulic, netuší, že existují desítky dalších právních rámců, desítky dalších mezivládních smluv, ke kterým Česká republika i další státy EU přistoupily a které jsou pro jejich životy možná ještě zásadnější. Různé mezivládní dohody jsou hezká věc, ale český občan se řídí – naštěstí – pouze a jen zákony tohoto státu. Dokonce i konkrétně oblasti práv duševního vlastnictví se dotýká dříve přijatá dohoda TRIPS – na kterou se mimochodem ACTA často odvolává – a okolo které se, pokud se nepletu, nevedla ani sebemenší veřejná diskuse, o pochodních na náměstích ani nemluvě.

Článek pokračuje v další kapitole

Zdroj: Živě.cz

Autor: Živě.cz, Jiří Hlavenka
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!