Angela Merkelová se vrací do defenzivy | E15.cz

Angela Merkelová se vrací do defenzivy

Angela Merkelová se vrací do defenzivy
Joachim Gauck, Angela Merkelová
• 
ZDROJ: profimedia.cz

Igor Záruba

Jaká krásná neděle, pronesl po svém zvolení nový německý prezident Joachim Gauck. Tedy muž, jejž protlačila do funkce vláda s opozicí navzdory odporu Angely Merkelové. Pokud by měla kancléřka pronést něco podobného, šlo by o výrok „Jaký krásný rok“. A byl by to povzdech.

Protože pokud Merkelová politicky bodovala, bylo to v minulých 12 měsících. Počínaje protiatomovým veletočem po Fukušimě přes dohody o oddlužení Řecka až po podpis smlouvy o rozpočtové disciplíně. S Gauckovou volbou ale přišel zlom.

Až do loňského března vězela kancléřka v problémech. V Berlíně ji oslabovaly koaliční spory, venku zuřila dluhová krize. Nekoncepčnost a nerozhodnost odsoudily Merkelovou do role věrné následovnice Nicolase Sarkozyho.

Změnily to tři husarské kousky. První se někdejšímu „Kohlovu děvčeti“ povedl změnou evropské taktiky: místo pasivního přisypávání peněz za ně začala žádat vliv. Kontinent souhlasil a po pádu zlobivých premiérů Papandrea a Berlusconiho se s výjimkou Londýna a Prahy podrobil diktátu spořivosti.

Druhým uměleckým kouskem bylo upozadění koaliční FDP. Z prodloužení životnosti jaderných elektráren, o němž vláda rozhodla na podzim 2010, učinila Merkelová poslední společný projekt. Zdravotnickou reformu liberálů shodila ze stolu, odklon od atomu či zavedení minimální mzdy prosadila i proti části vlastní strany. Řídí se duchem doby, libovali si mnozí.
Třetí oceňovaný počin byl o poznání slabší, přesto se počítá – po rezignaci Christiana Wulffa se kancléřka stala faktickou hlavou státu. A bojovala, aby se nástupcem elegantního Wulffa stal ústavní soudce Vosskuhle, protože je mladý. Idyla skončila v momentě, kdy se opoziční sociální demokraté a koaliční FDP shodli na Gauckovi, 72letém pánovi s chutí dělat mnohé, jen ne loutku.

A bude hůř. Krach Řecka je otázkou času. Spolu s možným pádem Portugalska představuje hrozbu, že periferie eurozóny budou vinit ze sociálních nepokojů Německo, konkrétně Merkelovou. Úsilí o zavedení daně z finančních transakcí je také dvousečné: Berlín může rebely vydírat nesouhlasem s navýšením eurovalu, ale bude-li příliš neústupný, kýžená daň nebude.

Riskantní je i odstřižení od liberálů a kritiků uvnitř CDU. FDP se brání, čehož je Gauck důkazem, a může nakonec potopit celou koalici. Pro Merkelovou by to byla rána. Její kabinet by se k volbám v roce 2013 nějak dopotácel, ale bez výsledků, jimiž by oslovil voliče.

Velebená politička teď musí přejít zase do obrany. Za hranicemi i doma. Vrcholy, jichž dosáhla, už asi nepřijdou. Opatrnost a snaha mít věci pod kontrolu, tedy klíče k úspěchu, však Angele Merkelové zůstávají.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!