David Klimeš: Konec obsese veřejným dluhem | E15.cz

David Klimeš: Konec obsese veřejným dluhem

David Klimeš: Konec obsese veřejným dluhem
ilustrační foto
• 
ZDROJ: profimedia.cz

David Klimeš

Jednoduše řečeno, přes negativní vývoj REER a rostoucí ULC se Česku daří držet pozitivní EMS, takže zatím vše dobré. Opravdu těžko může někdo chtít po běžném Evropanovi, aby se s chutí začetl do první zprávy Evropské komise o nerovnováhách v ekonomikách členských zemí EU. Přesto je to zpráva průlomová.

A to nejen kvůli tomu, že podle ní Evropská komise bude moci v budoucnu trestat finanční hříšníky. Její hlavní přínos tkví v tom, že po zhruba dvouleté evropské obsesi výhradně výší rozpočtového deficitu a veřejného dluhu se snad konečně začne posuzovat kondice evropských ekonomik poněkud smysluplnějším způsobem.

Výsledky první studie z pera komise se trochu utopily v politické korektnosti. Na pranýř prý původně měly putovat Itálie, Španělsko, Maďarsko a Kypr. Po nátlaku Italů se však výstraha rozředila na tucet zemí. O hitparádu větších a menších padouchů ale v této zprávě nakonec nejde. Zpráva prostřednictvím deseti indikátorů především zakresluje do mapy Evropy možná ohniska budoucích krizí.

Vývoj ekonomiky rozpočtům zemí EU nepřeje:

Česko neprošlo bez varování, ale celkově se nemá čeho bát. Deficit běžného účtu platební bilance není nijak tragický (na rozdíl od Bulharů, Řeků či Portugalců). Podobně ukazatel čisté mezinárodní investiční pozice je sice vyšší, než by se komisi líbilo, ale to platí pro většinu postkomunistických států EU: zahraniční majetková expozice je v nich menší než jejich angažovanost v zahraničí. Problémem je, když je tento ukazatel vyšší než roční HDP, jako je tomu u Maďarska. Asi nejpodstatnějším jevem v Česku je posilování koruny, ale dokud roste podíl vývozu, nejsme ještě ve slepé uličce. V dalších sledovaných kategoriích už je Česko nudné – od nákladů na jednotku práce, cen realit, nezaměstnanosti po výši soukromého a veřejného dluhu.

Okolo nezajímavých českých statistik se však ve zprávě odehrávají učiněné horory. Že se řecký vývoz za pět let smrskl o pětinu, nepřekvapí. Ztrátu konkurenceschopnosti ale komise vyčítá třeba i premiantům ve Finsku či Rakousku. Na konkurenceschopnosti se hrozivě podepisuje i skokové zdražení práce nejen v Řecku, ale i třeba v Bulharsku. Svérázným regionálním bolehlavem je pak skandinávský realitní boom. Působivé je i prosté zařazení kolonky soukromých dluhů vedle neustále propíraného veřejného zadlužení. K čemu je Bulharům miniaturní veřejný dluh, když domácnosti a firmy si dluží více než jeden a půl ročního HDP? To už všichni zapomněli, kam vzorné Iry dovedly jejich banky?

Každoroční bruselské dobrozdání o celkovém stavu evropských ekonomik tak snad konečně vyvrátí mýtus, že kdo je zadlužen až po uši, ten se z krize nevyhrabe, a kdo je šetřílek, toho čeká bezproblémová budoucnost.

Autor: David Klimeš
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!