David Klimeš: Z eura se stává otisk franku | E15.cz

David Klimeš: Z eura se stává otisk franku

David Klimeš: Z eura se stává otisk franku
ilustrační foto
• 
2. prosince 2011 • 07:26
Řecko nepadne. Nechme padnout Řecko, ale Portugalsko musí vydržet. Portugalsko ať vezme čert, hlavně aby se udrželo Španělsko. Co Španělsko, Itálie si nesmí za žádnou cenu přestat půjčovat na trhu. Itálie je nepodstatná, padne-li Francie, padne euro... Tak nějak se dá shrnout dosavadní průběh krize a jejího průběžného popírání. Proces, který nyní dospěl do finále. Malá americká ratingová agentura Sean-Jones Rating Company sebrala Francii nejvyšší hodnocení.

Ano, to je táž agentura, která v červenci jako první snížila známku i USA. Francouzský premiér zkazky o snížení ratingu od velkých agentur označuje za nesmysly, ale co má dělat – popírání reality má v popisu práce. Německo, Evropská centrální banka i záchranný val EFSF musejí zatím vymyslet, jak dál. Mnoho cest na výběr není.

Až dosud se v krizi státy eurozóny dělily na „tříáčkové“ vzorňáky a předlužené hříšníky. Na této logice byl následně postaven i EFSF, v němž za většinu půjček ručí právě vzorňáci. Jakmile by ovšem velká (a dosud vzorná) Francie z tohoto klubu vypadla se svým pětinovým podílem na EFSF, celý euroval by byl rozvalen.

Francie může hon na druhou největší evropskou ekonomiku považovat za nespravedlnost. Francouzské banky sice napůjčovaly v krachující jižní Evropě na všechno od mopedů po velké firmy, ale sám francouzský stát nemá nepřekonatelné problémy se svým dluhem. Poptávka po desetiletých dluhopisech naposledy třikrát překonala nabídku a úrok se vrátil těsně nad tři procenta. Francie je ale v očích trhů zjevně slabým kusem ve stádu vzorňáků. Zatímco Nizozemci či Finové si půjčují ještě zhruba o půl procenta levněji než klíčové Německo, Francie si půjčuje s jednoprocentní přirážkou.

Pravděpodobné snížení francouzského ratingu od velkých agentur v podstatě znamená konečné vyjasnění situace na nepřehledném evropském bojišti. Přidávání dalších palebných nástavců na bazuku EFSF už není možné. Záchranný fond bude mít spíše co dělat, aby se z bazuky nestal prak se zpuchřelou gumou. Pohádky o zázračném rytíři, který přicválá do Evropy za minutu dvanáct, a je jedno jestli z Číny či z Mezinárodního měnového fondu, už pomalu také vyčpívají.

Zbývá tedy jediné řešení. To nejhorší. ECB rozjede rotačky a vrhne se na monetarizaci dluhu. To je konec snu o euru coby německé marce s jiným jménem. Všichni ale nepláčou. Francouzské noviny nadšeně volají po slabší měně a rozpuštění dluhu inflací. François Mitterrand si možná kdysi na Helmutu Kohlovi vymohl společnou měnu. Ale teprve Nicolas Sarkozy o dvě dekády později donutil Angelu Merkelovou, aby se euro stalo otiskem francouzského franku.

Autor: David Klimeš
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!