David Marek: Český průmysl? Nejen auta | E15.cz

David Marek: Český průmysl? Nejen auta

David Marek: Český průmysl? Nejen auta
ilustrační foto
• 
ZDROJ: profimedia.cz

David Marek

Průmyslu se daří. A to nejen krátkodobě, jak ukazují poslední data potvrzující solidní odolnost vůči zpomalení v eurozóně, ale také z dlouhodobé perspektivy. Výkon zpracovatelského průmyslu se od roku 1995 ztrojnásobil. To žádné jiné odvětví ani zdaleka nedokázalo. Jde především o výsledek přílivu zahraničního kapitálu na přelomu tisíciletí a následných reinvestic zisků v tuzemsku vytvořených.

Třetina HDP

Česká ekonomika se vždy chlubila průmyslovou tradicí. Při absenci lepších klimatických podmínek pro zemědělství a výraznějších ložisek nerostných surovin se ostatně není čemu divit, mnoho jiného nezbývá. Průmysl dnes vytváří téměř třetinu hrubého domácího produktu. V mezinárodním srovnání je to nadprůměrně vysoký podíl. V Evropské unii se průmysl podílí na HDP v průměru necelou čtvrtinou.

Tento stav lze snadno pochopit, pokud si uvědomíme, že Česko je malou otevřenou ekonomikou a průmyslové výrobky lze vyvážet ve srovnání se službami relativně snadno. Česko není ani finančním centrem jako Lucembursko, ani zde patrně nikdy nebudou vznikat globální call centra.

Vychýlení směrem k nadprůměrnému podílu průmyslu je tedy do značné míry přirozené a srovnatelné s ekonomikami s podobnými charakteristikami, například s Finskem.

Nejsme monokultura

Sektorový pohled odhaluje, že český průmysl stojí především na třech pilířích: automobilkách, hutích a výrobě elektroniky a počítačů. Zatímco první odvětví bývá zmiňováno velmi často, další dvě tolik pozornosti nepřitahují, ač hrají podobně důležitou úlohu. Český průmysl není zdaleka tak „monokulturní“, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Pravdou ovšem je, že všechna tři zmíněná klíčová odvětví jsou značně citlivá na hospodářský cyklus. Pokud klesne průmysl jako celek o deset procent, klesne výroba v hutích o 12 procent, výroba elektroniky o 13 a produkce automobilek dokonce o 16 procent. Právě přes tato odvětví pronikají do Česka nejrychleji a nejsilněji změny v eurozóně či v globální ekonomice. Právě kvůli tomu je česká ekonomika také poměrně citlivá jako celek. Dlouhodobě zhruba platí, že když růst HDP eurozóny zpomalí o jeden procentní bod, růst české ekonomiky přibrzdí o 1,3 procentního bodu. Nicméně i tato citlivost je svým způsobem přirozenou charakteristikou české ekonomiky. Nezbývá, než se jí přizpůsobit například dostatečně flexibilním trhem práce.

Jenže je třeba mít na paměti, že nic tu není věčně ani automaticky a český průmysl musí svádět každý den svůj boj o místo na slunci. To je ostatně základní princip tržní ekonomiky. Český průmysl si zatím dokáže držet svou konkurenceschopnost. Jednotkové náklady práce se v posledních letech drží na stabilní úrovni. Investice loni opět začaly stoupat.

Vláda nesmí překážet

Vždy mě zarazí otázka, jak by měla vypadat prorůstová politika vlády. A úplně stejně mě zaráží stohy materiálů o strategii konkurenceschopnosti, které stejně nikdo nečte. Myslím, že by dostatečnou ambicí bylo, aby stát vytvářel nejen pro průmyslové firmy vhodné podmínky a jinak co nejméně překážel.

Bohužel prozatím v různých mezinárodních žebříčcích konkurenceschopnosti či kvality podnikatelského prostředí zhoršuje české skóre právě nevlídný přístup vlády. Byrokracií počínaje, korupcí konče.

Autor je hlavním ekonomem Patria Finance

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!