Igor Záruba: Něco je v té Evropě špatně | E15.cz

Igor Záruba: Něco je v té Evropě špatně

Igor Záruba: Něco je v té Evropě špatně
Volby - ilustrační foto
• 
ZDROJ: Rasch Jan/Euro
28. května 2014 • 11:11
Vítězství proevropských politických stran, nízká účast pod hranicí 20 procent, mandátová plichta komplikující výběr eurokomisaře. Takový je český příspěvek voleb do Evropského parlamentu, jejichž uzávěrka připadla na předposlední květnovou neděli.

V kontextu hlasování napříč kontinentem jde spíš o netypický výsledek. Necelá třetina nových europoslanců, která zasedne do kanceláří a lavic v Bruselu a bude minimálně ještě nějaký čas pendlovat do alsaského Štrasburku, připadá totiž stranám a hnutím, které se zpravidla označují jako euroskeptické. Jinak řečeno, jde o subjekty, jimž vadí přenášení pravomocí z členských států na evropské ústředí, a mají potřebu se vůči tomu vymezit. Třebaže silně nacionalisticky a s použitím krajně pravicové rétoriky.

Problém není v ekonomicky slabších a s pomocí finančních injekcí přežívajících jižní periferiích unie, jak by se mohlo zdát po zkušenosti z dluhové krize. Svízel je uprostřed, v eurozóně a několika málo zbylých zemích někdejšího Západu. „Musíme se více semknout,“ zní z obou evropských táborů. Ze zavedených politických uskupení, stejně jako z řad populistů.

Druhou skupinu neprobírejme, ta má co dělat s vlastními animozitami (Le Penová vs. Farage, například). Má-li ovšem ono semknutí znamenat ještě hlubší integraci, může nastat pravý opak toho, po čem znepokojené jádro EU volá. Že samo přileje svým protivníkům vodu na mlýn a vykopá si jámu. Protože ještě větší „propojení“ je přesně to, proti čemu kritici stávajících poměrů brojí.

Nevykázat, zapojit

Částečným receptem by se mohla stát zkušenost z Nizozemska, v duchu hesla „nevykázat, zapojit“. Přidělení vládní spoluzodpovědnosti proislámsky laděné Straně pro svobodu Geerta Wilderse sňalo mnohým růžové brýle a partaj do jisté míry zdiskreditovalo. Vyrývání brázd, připomínají politologové, může navíc popudit davy voličů, kteří se budou cítit podvedeni a upozaděni.

Obecným východiskem je pak skutečná subsidiarita, čili to, po čem euroskeptici volají. Pouze s větší mírou soudnosti a menší dávkou emocí. Zvětší-li se pravomoci národních zákonodárných sborů, zůstane méně kompetencí pro „zlo“ zvané Brusel.

Přinejmenším pokud jde o různé směrnice, jež se staly symbolem nežádoucího regulačního apetitu a terčem posměchu. Zbude-li naopak čas na dořešení klíčových otázek, jako jsou společná zahraniční a bezpečností politika, spolehlivá energetická strategie či opravdové zasazení se o udržitelný hospodářský růst a zvýšení zaměstnanosti, bude to jen dobře. Veškerému patosu navzdory, jak podotýká německý konzervativní list Die Welt.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!