Igor Záruba: Něco je v té Evropě špatně | E15.cz

Igor Záruba: Něco je v té Evropě špatně

Igor Záruba: Něco je v té Evropě špatně
Volby - ilustrační foto
• 
ZDROJ: Rasch Jan/Euro

Igor Záruba

Vítězství proevropských politických stran, nízká účast pod hranicí 20 procent, mandátová plichta komplikující výběr eurokomisaře. Takový je český příspěvek voleb do Evropského parlamentu, jejichž uzávěrka připadla na předposlední květnovou neděli.

V kontextu hlasování napříč kontinentem jde spíš o netypický výsledek. Necelá třetina nových europoslanců, která zasedne do kanceláří a lavic v Bruselu a bude minimálně ještě nějaký čas pendlovat do alsaského Štrasburku, připadá totiž stranám a hnutím, které se zpravidla označují jako euroskeptické. Jinak řečeno, jde o subjekty, jimž vadí přenášení pravomocí z členských států na evropské ústředí, a mají potřebu se vůči tomu vymezit. Třebaže silně nacionalisticky a s použitím krajně pravicové rétoriky.

Problém není v ekonomicky slabších a s pomocí finančních injekcí přežívajících jižní periferiích unie, jak by se mohlo zdát po zkušenosti z dluhové krize. Svízel je uprostřed, v eurozóně a několika málo zbylých zemích někdejšího Západu. „Musíme se více semknout,“ zní z obou evropských táborů. Ze zavedených politických uskupení, stejně jako z řad populistů.

Druhou skupinu neprobírejme, ta má co dělat s vlastními animozitami (Le Penová vs. Farage, například). Má-li ovšem ono semknutí znamenat ještě hlubší integraci, může nastat pravý opak toho, po čem znepokojené jádro EU volá. Že samo přileje svým protivníkům vodu na mlýn a vykopá si jámu. Protože ještě větší „propojení“ je přesně to, proti čemu kritici stávajících poměrů brojí.

Nevykázat, zapojit

Částečným receptem by se mohla stát zkušenost z Nizozemska, v duchu hesla „nevykázat, zapojit“. Přidělení vládní spoluzodpovědnosti proislámsky laděné Straně pro svobodu Geerta Wilderse sňalo mnohým růžové brýle a partaj do jisté míry zdiskreditovalo. Vyrývání brázd, připomínají politologové, může navíc popudit davy voličů, kteří se budou cítit podvedeni a upozaděni.

Obecným východiskem je pak skutečná subsidiarita, čili to, po čem euroskeptici volají. Pouze s větší mírou soudnosti a menší dávkou emocí. Zvětší-li se pravomoci národních zákonodárných sborů, zůstane méně kompetencí pro „zlo“ zvané Brusel.

Přinejmenším pokud jde o různé směrnice, jež se staly symbolem nežádoucího regulačního apetitu a terčem posměchu. Zbude-li naopak čas na dořešení klíčových otázek, jako jsou společná zahraniční a bezpečností politika, spolehlivá energetická strategie či opravdové zasazení se o udržitelný hospodářský růst a zvýšení zaměstnanosti, bude to jen dobře. Veškerému patosu navzdory, jak podotýká německý konzervativní list Die Welt.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!