Igor Záruba: Zoufalá recyklace evropských lídrů

Igor Záruba: Zoufalá recyklace evropských lídrů
16. července 2014 • 07:05
Lucemburčan Jean-Claude Juncker, Evropským parlamentem čerstvě zvolený předseda Evropské komise, mluví plynně třemi světovými jazyky. Dovede sarkasticky utřít novináře a podle momentální potřeby nasadit tu ztrápený, tu soucitný výraz. Ze včerejšího hlasování na štrasburském plénu to je bohužel asi tak vše, co se dalo o následovníkovi Josého Manuela Barrosa v čele unijní exekutivy přímo na místě vyčíst.

Otázek spojených s jeho působením na jednom z nejdůležitějších evropských postů je pořád víc než odpovědí. Úlevné vydechnutí provázené skřípěním zubů z Londýna a Budapešti je satisfakcí pouze dočasnou. A to ještě jen pro někoho. Juncker, který má v životopisu položky jako ministr financí, premiér, předseda Rady EU či šéf euroskupiny, měl před nedávnem unijní politiky dost. Proto se sám vzdal právě dirigování euroskupiny.

Zpátky na vrcholnou scénu ho vytáhly animozity a intriky jak na kontinentu, tak uvnitř německé velké koalice CDU a SPD. Pro méně znalé: tyto strany jsou reprezentanty dvou nejsilnějších frakcí v Evropském parlamentu, které se přetahují o šéfování této i dalších institucí. Pravda, letos poprvé s demokratickým bonusem: dotyčný vrchní komisař se opravdu volil.

Junckerova instalace je zároveň důkazem, že Evropě chybějí lídři stejně jako kádry, z nichž by se vedoucí síly alespoň časem vyprofilovaly. Vykročení do nové „otevřené éry“ je v Junckerově případě krokem zpět. Unie pouze oprášila osobnost, jež už byla jednou nohou v politickém důchodu. A přisoudila jí roli novátora a spasitele. Navíc s velmi nejasnými vizemi.

Unie potřebuje společnou zahraničí, bezpečnostní, energetickou a kdovíjakou ještě politiku, hlásá Juncker. Proč ne, ale hlásá se už léta. Bezvýsledně, protože chybí vize a politická vůle. Bylo by s podivem, kdyby obrat přišel právě teď. Stovky miliard eur, které Juncker slibuje na oživení ekonomiky, jsou zatím pouhými slovy. Pokud se nenajde jasný scénář na podporu růstu a potírání nezaměstnanosti, bude lépe, když u slov také zůstane.Raději, než aby se ohromné sumy vyhodily oknem.

Unijní špičky nicméně snad vědí, že zázraky se nedějí a že Jean-Claude Juncker není než z nouze ctnost. Alespoň zatím. Bylo by férové dát mu šanci, ať se ukáže. Začít může už dnes večer při rozhovorech s prezidenty a šéfy vlád o tom, koho mu pošlou do komise. Junckerovou výhodou je, že z Barrosa se ve druhém funkčním období stal šašek po boku těch opravdu mocných z Berlína, Paříže, Washingtonu, Ženevy. Jeho nástupce nemůže být horší.

Jenže taková útěcha sama o sobě dnes samozřejmě nestačí. Bude třeba bedlivě sledovat, co vůbec unie a národní lídři Junckerovi umožní. Času není nazbyt. Evropská komise, a ještě lépe smysluplná Evropská komise, musí být poskládána do konce roku.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!