Jana Havligerová: Ústavní soudci odmítli soudit dějiny | E15.cz

Jana Havligerová: Ústavní soudci odmítli soudit dějiny

Jana Havligerová: Ústavní soudci odmítli soudit dějiny
Ilustrační foto
• 
ZDROJ: Blažek Tomáš/Sedmička

Jana Havligerová

Možná není úplně na místě, mluvíme-li o církvích, používat sportovní terminologii. Pro charakteristiku restituční tečky, kterou napsal Ústavní soud, to ale není úplně od věci. Letitý boj, který o svůj majetek církve vedly, skončil 11:4, pouze čtyři soudci zaujali stanovisko odlišné od konečného verdiktu.

Sportovní terminologie nemá být zlehčováním problematiky. Počet soudců, kteří se jasně vyslovili pro platnost zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi, je velmi výřečný. Výmluvné je i to, že soud v normě vyškrtl pouhé jediné slovo.
Spor o navrácení majetku byl zápasem se vším všudy, často včetně ošklivých faulů a neférové hry.

Především levicové politiky soudní verdikt zklamal a možná se pokusí přenést hru na mezinárodní kolbiště, zejména k Soudnímu dvoru Evropské unie. Tam se pokusí hledat kličky, které by platnost zákona ještě mohly zhatit. Přesto lze říci, dobojováno jest. Česko se konečně zařadí mezi státy, které nemají potřebu poutat k sobě církevní instituce silou ekonomické moci. Majetková emancipace dá církvím možnost opravdu svobodně se nadechnout.

Vydávání polí, lesů, rybníků a dalšího nemovitého majetku v hodnotě téměř šedesáti miliard ovšem bude běh na dlouhou trať. To bohužel také znamená, že odpůrci církevních restitucí budou mít na léta dobrou příležitost nejen k pomlouvání církevních hodnostářů, ale také těch politiků, kteří přijetí zákona prosadili. Zvlášť to pocítíme teď, kdy už naplno začala agitace před supervolebním rokem 2014.

Samozřejmě každý má právo vést volební soutěž podle svého gusta. Co by se z ní však nikdy nemělo vytratit, je základní slušnost. Jaké argumenty zaznějí, tušíme. Slyšeli jsme je už ve sněmovně a pak znovu při projednávání u Ústavního soudu. Ty, které zpochybňují historický nárok církví, jsou ještě nejméně škodlivé. Horší jsou výroky typu „zástupy nezaměstnaných a co by se dalo dělat s miliardami, které církve dostanou“. Přesně takových – nechtějí-li dál ostře dělit společnost, by se politici měli vyvarovat.

Ústavní soud politikům připomenul, že není povolán k tomu, aby rozsoudil spor o smysl českých dějin, a také vyjádřil naději, že svým nálezem přispěje k upevnění konsenzu mezi státem a církvemi. Alespoň pro jednou by politici mohli apel soudu vyslyšet.

Samozřejmě záležet bude i na církvích. Jak vrácený majetek budou užívat, na jaké účely budou vydávat třeba jen malou část finančních náhrad. Že si majetek nehodlají uzurpovat jen pro blaho vlastní, už daly najevo. Memorandum, které před časem podepsali zástupci církví se zástupci samosprávy, je zaměřené hlavně na rozvoj venkova.
Pokud církve a obce skutečně dokážou spojit síly k oboustrannému prospěchu, zvlhne střelný prach všem, kteří církevními restitucemi vášnivě mávají jako nabitou politickou zbraní.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!