Jiří Hanzlíček: Ekologická zátěž pro státní kasu | E15.cz

Jiří Hanzlíček: Ekologická zátěž pro státní kasu

Jiří Hanzlíček: Ekologická zátěž pro státní kasu
ilustrační foto
• 
ZDROJ: Wikipedia

Jiří Hanzlíček

S privatizací státních podniků vznikl v roce 1992 problém sanací starých ekologických zátěží. Finanční závazky plynoucí ze sanací přešly na vrub státu.

Na většině problematických míst byly následně provedeny odborné analýzy určující cenu za odstranění zatěžujícího dědictví po těžkém průmyslu komunistické éry. Cenové odhady byly většinou nadhodnocené a v součtu dosáhly částky blížící se 120 miliardám korun.

Jedna velezakázka

Přestože bývalý Fond národního majetku byl mnohokrát i na nejvyšší úrovni upozorňován na finanční nadhodnocení, vše uložil k ledu. Několik let jsem se jako člen vládní komise účastnil otevírání obálek od investorů soutěžících o státní zakázku na likvidaci jednotlivých zátěží. Formálně bylo vše v pořádku, zákulisí jsem však, stejně jako ostatní členové komise, neznal.


Jedním z mnoha kritiků vyhlášeného tendru byla i Hospodářská komora. Podle ní jediná velezakázka představuje značné ekonomické riziko, navíc ze samotné realizace zakázky budou kvůli rozsahu prakticky vyřazeny všechny tuzemské firmy.

Nové analýzy

Připomenu, že staré ekologické zátěže vznikly jako pozůstatky průmyslové a zemědělské činnosti provázené negativními dopady na životní prostředí, jako jsou znečištění podzemních vod, kontaminace zemin, ale i staveb. Ekologické zátěže jsou pak velmi významným faktorem ovlivňujícím hodnotu nemovitostí, pozemků, budov i celých areálů. Do značné míry určují a omezují způsob jejich dalšího možného využití.

Cílem sanace ekologických zátěží je v podstatě odstranění znečištění v zeminách, podzemní vodě a ve stavebních konstrukcích až na úroveň přijatelného rizika pro zdraví obyvatel a jednotlivých složek životního prostředí, případně alespoň omezení vlivů zátěží na okolí.

Většinou se jedná o dekontaminaci, tedy odstranění ropných látek a chlorovaných uhlovodíků. V praktické podobě si to můžeme představit jako převážení obrovského množství vytěžených zemin po předem vyznačených trasách v kamionech se speciálním povolením a následně uložení těchto odpadů na drahé, zabezpečené skládky.

Jenže velmi diskutovaným a významným problémem se stala cena za odstranění starých zátěží, která je dosud nejasná. Původní posudky mohly zastarat. Mnohé zátěže se během nekonečného vyčkávání samy zakonzervovaly. U těch ostatních bude nutné dodatečně provést nové analýzy a vyhodnocení možných rizik pro životní prostředí, nebo přinejmenším podrobně zkontrolovat úkony a výzkumy již provedené. Teprve to umožní stanovit relevantní maximální cenu za jednotlivé lokality.

Vláda na tahu

Bez důkladné kontroly a analýzy rizik může vzniknout jen další velký státní tunel. Nejnižší podaná nabídka dnes činí 56,8 miliardy korun. Připomeňme, že ministerstvo životního prostředí odhadlo cenu sanací na 40 miliard korun. Domnívám se, že v praxi mohou být náklady při důsledně prováděné a nekorupční státní kontrole ještě nižší.

O konečné formě odstraňování starých zátěží rozhodne v příštích dnech vláda. Snad moudře.

Autor je bývalý poradce ministrů průmyslu a obchodu

Autor: Jiří Hanzlíček
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!