Jiří Koželouh: Chceme do klimatického klubu

11. října 2016 • 18:20

Vláda podpořila dohodu o změně klimatu z Paříže. Její silné doporučení pro oficiální ratifikaci zaslané evropskému i českému parlamentu a prezidentu republiky navazuje na jasnou shodu všech států světa o ukončení závislosti na fosilních palivech.

Přestože samotná dohoda z konce minulého roku znamenala průlom ve složitých mezinárodních jednáních o zastavení růstu teploty Země na relativně únosné hranici, možná ještě větším překvapením se stala rychlost její ratifikace.

První podmínka platnosti dohody (ratifikace v 55 státech) je splněna již několik týdnů a druhá (ratifikace tolika státy, které dohromady vypouštějí minimálně 55 procent znečištění) se naplňuje v těchto dnech. Velkým milníkem a urychlovačem byla ratifikace Spojenými státy a Čínou před několika týdny. Na začátku října se přidala Indie. Splnění zmíněné druhé podmínky nastává díky ratifikaci v Evropském parlamentu.

Jasný signál z české vlády ukazuje, že dokážeme dělat srozumitelnou zahraniční politiku a být na mezinárodní scéně zodpovědným partnerem. Jaká změna od dob, kdy české debatě o změně klimatu dominoval Václav Klaus a lidé, kteří odmítali, aby naše země vůbec vstupovala do řešení světových problémů. Byla to role krátkozraká, nezodpovědná (i my se podílíme na změně klimatu a zároveň nás ohrožuje) a na mezinárodní scéně ponižující.

Schváleno. Aerolinky budou muset dodržovat emisní limity

Neznamená to však, že by současná vláda měla odpracováno. Naopak ji čeká důležitý úkol. Měla by podle svého závazku schválit takzvaný antifosilní zákon, který by nastavil jasný cíl a tempo snižování emisí skleníkových plynů, tedy i závislosti na dovozu ropy a plynu i na uhelných dolech. Zákon převede obecný závazek vyjádřený ratifikací pařížské dohody do české ekonomiky. Dá podnikům perspektivu, v jakých mantinelech se budou pohybovat opatření budoucích vlád.

Je tu samozřejmě námitka, že si máme nechat „pařížské“ cíle přefiltrovat přes společnou energetiko-klimatickou politiku EU. Jenže ta má zásadní problém. Stanovuje cíle na pět, deset, v nejlepším případě patnáct let dopředu. A to je pro investice například do energetiky prostě málo.

Klimatická dohoda z Paříže prošla europarlamentem, dohoda platí pro 55 zemí světa

Zatímco pro plánování rozvoje obnovitelných zdrojů a zlepšování energetické účinnosti je prospěšné vycházet z výhledů technologických možností a stanovení cílů do roku 2030, u celkového cíle pro emise skleníkových plynů je nutný delší výhled. Zároveň víme, že se od dlouhodobých společných cílů EU neodchýlíme, neboť už nyní je nezávazně stanoveno, že se Unie zbaví do roku 2050 plných 80 až 95 procent fosilní závislosti.

A pak je tu ještě ryze domácí důvod. Jak odhalil týdeník Dotyk, flotila našich uhelných elektráren začíná najíždět na mělčinu. Přestože nemusejí platit způsobené miliardové škody na zdraví a životním prostředí, ekonomické výsledky elektráren jsou čím dál horší a některé již spadly do ztrát. Většina vyrábí na vývoz a jejich elektřina je (tedy byla) pouze plničem státního rozpočtu. Potřebujeme proto urychlenou změnu kurzu a perspektivnější výrobu elektřiny – například v obecních a občanských větrných elektrárnách.

Autor je programovým ředitelem Hnutí Duha

Autor: Jiří Koželouh
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!