Komentář Dušana Šrámka: Novely, kterých nebude škoda | E15.cz

Komentář Dušana Šrámka: Novely, kterých nebude škoda

7. června 2017 • 09:57

Můžeme se donekonečna dohadovat, zda stát v minulosti nastavil správně pravidla tak, aby nedocházelo ke zneužívání dluhů na jedné straně a na druhé k vytváření zcela neřešitelných životních situací pro určitou část obyvatel. Nicméně dnes jsou již tato pravidla nastavena jakžtakž férově.

Zbývá vyřešit otázku, co udělat s těmi, kteří se ve složitých dluhových situacích ocitli. V Česku je dnes zhruba 650 tisíc lidí, kteří mají na krku víc než jednu exekuci. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán se problém snažil řešit vždy na úkor věřitelů. Jeho poslední novela exekučního a občanského soudního řádu stejně jako novela insolvenčního zákona jsou zcela jasně zaměřeny na zájem dlužníků a proti zájmům věřitelů.

Pelikán tím populisticky kopíruje nálady veřejnosti. První z novel mimo jiné přináší povinnost zastavit exekuci, není-li složena záloha na její náklady. To pro věřitele v podstatě znamená vyvlastnění bez náhrady. Věřiteli se přitom nestávají zdaleka jen poskytovatelé nejrůznějších úvěrů, jimž by člověk nějakou tu potíž kolikrát i přál. Do věřitelského postavení se dostávají obce, poskytovatelé veřejných služeb, živnostníci či členové bytových družstev.

Sliby vlády, které skončí v koši: pět týdnů dovolené, zálohové výživné, sociální bydlení a další

Obdobně nevyvážená je poslední novela insolvenčního zákona. Ta má přinést radikální snížení prahu pro možnost oddlužení, v extrémní variantě by věřitel ze své pohledávky nemusel dostat zaplaceno zhola nic. Vypadá to, že obě normy už současný parlament nestačí přijmout. Čas do voleb se krátí. Projednávání insolvenčního zákona bylo ve sněmovně dvakrát přerušeno a už i koaliční poslanci připouštějí, že se návrh projednat nestihne. Novelu exekučního řádu Pelikánovi dvakrát vrátila legislativní rada vlády, takže šance, že by ji dokázal do října protáhnout legislativním procesem, se blíží nule.

Rozhodně není potřeba nad oběma paskvily ronit slzy. Přerušení by naopak mělo být využito k tomu, aby se politici zamysleli nad komplexnějším řešením, které by vedle poskytnutí druhé šance dlužníkům nezvyšovalo morální hazard a nepůsobilo další křivdy. Klíčová otázka zní, zda problémy dlužníků má stát skutečně řešit neustálým změkčováním insolvenčního a exekučního práva. Zda by nebylo lepší připustit, že se jedná v první řadě o problém sociální, na jehož řešení by se měl stát podílet jinými prostředky.

Komentář Jana Stuchlíka: Trumpův záludný hazard s klimatem

Poslanec ODS Pavel Blažek například přišel s návrhem, aby nesplatitelné dluhy sanoval stát. Zní to trochu paternalisticky, ale má to jistou logiku. Pokud se shodneme, že kumulativní dluhy jsou celospolečenským problémem, pak by se na jeho řešení měla podílet celá společnost. Je to určitě čistší řešení než privatizovat dluhy jiných na úkor konkrétních věřitelů. Současně je ovšem třeba najít takové řešení, které by vrátilo dlužníky do fungujících ekonomických vztahů, ale zároveň je nutilo k tomu, aby se na řešení své situace sami aktivně podíleli.

Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!