Lukáše Kovanda: Hypotéky zdražují. A budou dál | E15.cz

Komentář Lukáše Kovandy: Hypotéky zdražují. A budou dál

Komentář Lukáše Kovandy: Hypotéky zdražují. A budou dál
Ilustrační foto
• 
ZDROJ: Michael Tomeš, E15

Lukáš Kovanda

S příchodem nového roku prudce zdražily hypotéky. Vkladů jako by se však růst úroků netýkal. Proč? Z dlouhodobé perspektivy jsou hypotéky stále poměrně levné, i když jejich lednové zdražení je nejcitelnější od srpna 2007. Během srpna před 11 lety stoupla hodnota průměrné sazby hypoték za jediný měsíc o 5,6 procenta. Letos v lednu to bylo sice „jen“ o 4,1 procenta, ale i to stačilo na nejvýraznější růst za více než dekádu.

Dvanáctiměsíční sazba tuzemského mezibankovního trhu PRIBOR momentálně vykazuje úroveň 1,1 procenta. Na jednoprocentní úroveň se po letech vyhoupla v první polovině ledna v očekávání únorového zvyšování základní sazby ČNB. K němu došlo a PRIBOR se dnes nachází na úrovních, kde byl naposledy na podzim 2012. Tehdy ovšem průměrná sazba hypoték činila zhruba 3,3 procenta, o celý procentní bod víc než letos v lednu. Prostor k dalšímu růstu hypotečních sazeb je tedy z tohoto hlediska zjevný.

Více než s vývojem mezibankovní sazby však vývoj cen hypotečních úvěrů historicky koreluje s výnosem dlouhodobých dluhopisů české vlády. Ten v případě desetiletých bondů momentálně činí 1,9 procenta. Na přelomu ledna a února se však krátce dostal už nad dvě procenta, což je úroveň, které naposledy dosáhl v dubnu 2014. Tehdy průměrná sazba hypoték činila 2,9 procenta.

I odtud je tedy vidět značný prostor k růstu hypotečních sazeb. Do konce roku se výnos z desetileté obligace patrně vyhoupne nad 2,5 procenta, tedy na úroveň první půle roku 2012. Tehdy byla sazba hypoték skoro o 1,5 procentního bodu výš než dnes. Zkrátka a dobře, papírově existují opravdu silné předpoklady, aby během letošního roku hypotéky zdražily v průměru až nad tři procenta.

Hypotéky dál zdražují, odpovídá tomu počet uzavřených smluv

Přesto budou zdražovat spíše pomaleji, než by odpovídalo růstu tržních sazeb. Důvodem je kromě konkurenčního boje mezi bankami i přebytek likvidity v bankovním systému po intervencích ČNB. Banky tím pádem ovšem mají slabou motivaci platit za vklady střadatelů výrazně více než za peníze z mezibankovního trhu.

Výjimkou mohou být finanční domy, které chtějí nalákat nové klienty, pročež musejí nabídnout atraktivnější podmínky. Nicméně bankám obecně jde o to, aby navýšily své úrokové marže. Ty jsou dnes z historického pohledu stále stlačené. Proto banky postupují při zvyšování úroků z vkladů ještě pomaleji než u úroků z úvěrů. Prostor pro zvyšování sazeb vkladů je prostě značně omezený, zvláště pokud banky zamýšlejí navyšovat – a „normalizovat“ – svou úrokovou marži.

Růst úroků na vkladech lze tudíž čekat nejdříve příští rok při základní sazbě ČNB od dvou procent výš. Důležitým impulzem bude zahájení růstu úrokových sazeb v eurozóně, který však nastane také nejdříve příští rok. Teprve poté budeme moci hovořit o opravdovém začátku „normalizace“ měnových podmínek na vzájemně provázaných trzích u nás a v eurozóně.

Autor je hlavním ekonomem společnosti Cyrrus

Vše o investicích se dočtete v novém vydání magazínu E15 Premium. Objednávejte zde >>>

Jak být bohatý - investiční magazín E15 Premium

Bytová horečka dál stoupá, lidem se bude hůře splácet

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!