Komentář Michaela Romancova: Krvavé cesty a hedvábné stezky

23. prosince 2016 • 13:44

Kvůli blízkovýchodnímu konfliktu a jeho aktérům bychom neměli zapomínat, co letos dokázala Čína.

Do konce roku zbývá něco přes týden, a proto si troufneme konstatovat, že tři nejsilnější globální tendence roku 2016 byly tyto: nástup fyzické síly, ústup norem a snaha zabezpečit ekonomickou globalizaci.

Nástup fyzické síly jako hlavního a zdánlivě efektivního nástroje řešení problémů sledujeme zejména v prostoru takzvaného širšího Blízkého východu, z evropské perspektivy nejviditelněji v Sýrii. Mnohem menší pozornost jsme ovšem věnovali Afghánistánu, Iráku a Jemenu, téměř žádnou Jižnímu Súdánu nebo Libyi.

Úspěšný írán

Írán, Saúdská Arábie, Rusko a Turecko se odhodlaly použít sílu ve snaze podílet se na probíhající proměně regionálního statu quo. Rok 2016 přinesl největší úspěchy Íránu. Jeho plán (údajně existující již od revoluce v roce 1979) na vytvoření šíitského „koridoru“ Bejrút– Damašek–Bagdád–Teherán začíná získávat značně konkrétní obrysy.

To, že Teherán, Moskva a Ankara společně deklarovaly, že situaci v Sýrii je třeba řešit politicky, neboť prý nemá vojenské řešení, v nás může vzbuzovat naději.

Číňané v České republice mluví, v západní Evropě investují

Ale dokud nebude k jednacímu stolu přizván i Rijád nebo dokud nebude tak vyčerpán, že nebude mít sílu na vzdor, situace se neuklidní. S delším odstupem možná zjistíme, že se Blízký východ stal určitou laboratoří.

Použití síly v ní vyvolá procesy, které nemusejí vést jen k překreslení politické mapy regionu. Možná se právě tady začínají rýsovat obrysy nového chápání teritoriality a suverenity, které budou lépe vyhovovat realitě 21. století.

Materiál pro srovnání

Čas ukáže, jak významným impulzem byl v tomto ohledu brexit, který se, aniž bychom v tento okamžik tušili jak, nějak odrazí na vývoji EU. Unie představuje nejenom největší světový trh, ale také největší politickou laboratoř takzvaného postmoderního vládnutí.

Svého času to byla Evropa, v níž se v krvavých konfliktech zrodily ideje suverénního teritoriálního státu a rovnováhy sil mezi mocnostmi, které se následně osvědčily v evropské politické praxi. Po druhé světové válce se tyto principy přenesly také do „praxe“ světového společenství, jehož nejsilnějším členem se staly Spojené státy.

Ruského velvyslance v Turecku postřelili, na následky zranění zemřel

Tamní dosluhující prezident svou zahraničněpolitickou aktivitu spojil se snahou postavit na první místo diplomacii, která by odrážela americké (chcete-li západní) liberální hodnoty v politice i v obchodu, k čemuž se EU s chutí připojila. Dnes se zdá, že většina jeho pokusů nejenže nevedla k zamýšleným pozitivním výsledkům, ale především že řadu aktérů vyprovokovala k asertivně-agresivnímu jednání.

Teprve delší časový odstup ukáže, zda tomu tak skutečně bylo, jaké existovaly alternativy a zda by aktivní silové působení bylo pro Ameriku a svět lepší. Administrativa nastupujícího prezidenta Trumpa pravděpodobně poskytne dost materiálu pro srovnávání.

Čína v západních stopách

Ve světle blízkovýchodního konfliktu, vojenských „úspěchů“ Ruska a „krachu“ Obamy a EU nelze opomenout Čínu. Peking se snaží nabídnout vidinu ekonomicky propojeného světa, kde intenzivní obchodní výměna nezatížená hodnotami přináší užitek všem.

Podobně jako Británie v 19. a Spojené státy ve 20. století buduje dnes Čína novou dopravní infrastrukturu, mohutně investuje v zahraničí a svůj trh k investicím nabízí, vysílá do zahraničí experty, vojáky i diplomaty. Plán „One Belt, One Road“ je patrně nejambicióznější a nejkomplexnější politicko- ekonomickou aktivitou současnosti.

Než budou plánované aktivity realizovány, pokud vůbec budou, uplyne ještě spousta času. Ale rozšíření kapacity Suezského průplavu, kde byl letos v únoru otevřen druhý plavební kanál, a dokončení prací na rozšíření Panamského průplavu letos v červnu jsou událostmi, které Čína nejen uvítala, ale také zásadně ovlivnila.

Autor je politický geograf

Na prahu dlouhověkosti. Přeprogramování buněk vymýtí choroby a umožní lidem žít 120 let
V Rusku pořádají skutečné Hunger Games. Drsná hra slibuje i vraždy
Česko hledá lodivoda. Rozpad politického spektra nekončí, jde o předzvěst bouřlivých časů

Autor: Michael Romancov
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!