Komentář Michaela Romancova: Moskva shání čínského Schrödera | E15.cz

Komentář Michaela Romancova: Moskva shání čínského Schrödera

11. září 2017 • 10:25
Michael Romancov

Když si Rusko anexí Krymu a rozpoutáním války na Ukrajině vysloužilo sankce ze strany mnoha západních zemí, vyhlásil prezident Putin za hlavní politicko-ekonomický cíl svého vládnutí masivní průnik ruských surovin na čínský trh. 

S žádným jiným významným státníkem se od té doby nesešel tolikrát jako se Si Ťin-pchingem. A oba tvrdí, že mezi nimi funguje skvělá „osobní chemie“. Rusko-čínské vztahy nikdy nebyly lepší a obě země mají velmi podobný pohled na většinu globálních témat. Blízkost však neznamená, že jsou jejich pozice identické.

Jakmile Čína zahájila intenzivní politické PR pro svou iniciativu nové hedvábné stezky, Putin její aktivity přivítal. Ale neopomněl dodat, že čínský projekt bude úspěšný, jen pokud se ho podaří „spárovat“ s ruskými představami o fungování Eurasijské ekonomické unie a Severní mořskou cestou. Peking veřejně neprotestoval.

Komentář Bohumila Pečinky: Babiše dohání jeho minulost

Ale zdá se, že Čína momentálně mnohem více pozornosti než transportním koridorům vedoucím přes Rusko věnuje průzkumu cest, kterými lze ruské území objet z jihu.

Dosud největší Putinův úspěch, dohoda o vybudování plynovodu Síla Sibiře, kterým by od roku 2019 měl do Číny začít proudit ruský plyn, sice vyvolal fanfáry v ruských médích, ale mezi ekonomickou elitou velké nadšení nevzbudil. Cena, kterou se Čína za ruský plyn zavázala platit, ani objem dodávek totiž nebyly zveřejněny. Rusové plynovod postaví a Čína bude nejspíš odebírat méně suroviny, než jaká bude kapacita. Více odebere jen tehdy, když se to bude hodit.

V pátek oznámený prodej 14 procent akcií ruské státní společnosti Rosněfť čínské CEFC za devět miliard dolarů ovšem snahy o vybudování silné energetické pozice v Číně významně posílil. Rusko si tím upevní roli hlavního dodavatele ropy na úkor Saúdské Arábie a Angoly.

Komentář Petra Koubského: Digitální ráj je hned za rohem

Blíží se tedy okamžik, kdy se ruská touha stát se největším energetickým dodavatelem do Číny stane skutečností? Budeme svědky změny nálady panující mezi Moskvou a Pekingem? Rusům se nelíbí, jak obrovskou ekonomickou převahu nad nimi Čína má.

Nesmírná politická energie, kterou Moskva do vztahů s Pekingem vložila, zatím nepřinesla toužebně očekávaný příliv investic do ruské ekonomiky. Čínská vláda je opatrná a ani skvělé politické vztahy s Moskvou pro ni neznamenají budování ekonomických vztahů, které by z jejího hlediska nebyly výhodné.

Až dosud byly partnery ruských státních energetických koncernů čínské státní firmy. CEFC je ale oficiálně společnost soukromá, a nabízí se proto otázka, zda se Moskva v Číně nesnaží napodobit to, s čím uspěla na Západě. Koupě Gerharda Schrödera byla pro Kreml užitečná a dlouho se zdálo, že stejně to bude fungovat i v USA.

Komentář Martina Čabana: Babiš ukázal, jak půjde na Čapí hnízdo

V minulém týdnu si však Putin posteskl, že Rex Tillerson, nositel vysokého ruského státního vyznamenání, se nakonec ocitl ve špatném táboře. Bylo by divné, kdyby se Moskva nesnažila mít svůj tábor vedle Evropy a Ameriky také i v Číně.

Autor je politický geograf

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!