Libor Dvořák: Křeč Vladimira Vladimiroviče | E15.cz

Libor Dvořák: Křeč Vladimira Vladimiroviče

Libor Dvořák: Křeč Vladimira Vladimiroviče
Vladimir Putin
• 
ZDROJ: profimedia.cz
15. února 2012 • 07:24
Vladimir Putin se necelé tři týdny před prezidentskými volbami ocitá v situaci, jakou za dvanáct let prakticky neomezené vlády ještě nezažil. Arťom Krečetnikov, moskevský komentátor ruské služby BBC, to popsal výstižně a stručně výrokem „už neútočí, jen se brání“.

Kudy kam

V tuto chvíli je zcela jasné, že Putinovi poradci si nevědí rady s masovými protesty, které odsuzují podvody v parlamentních volbách z loňského prosince. Mají svému chlebodárci poradit, aby svou rétoriku zmírnil, anebo aby raději zůstal u svého tradičního, postsovětsky tradicionalistického ofenzivního a konfrontačního stylu?

Sám znervóznělý ruský vůdce na povolebním shromáždění na Bolotném náměstí a Sacharovově třídě reagoval přímo hystericky, když se uchýlil k nadávce „banděrlogi“. Odkazoval na Bandary z Kiplingova Mauglího: věčně protestující opičí národ, který si však dnes nepamatuje, proti čemu včera protestoval. Putin vůčihledě ztrácí půdu pod nohama, přestože prezidentské volby prohrát prostě nemůže. Zajímavé je, že „banděrlog“ je v ruském kriminálnickém slangu označení pro vězně, který odmítá pracovat a z kavalce vstává, jen když si jde pro jídlo. Nadávat Putin umí. Jenže tenkrát přestřelil.

Těžký kalibr

Po Novém roce se proto rodí nová strategie. Tón promluv je putinovsky rázný, ale přímá konfrontace se z něj přece jen vytratila. To platí i pro velké předvolební stati, které od 16. ledna každé pondělí vycházejí v některém z ústředních moskevských deníků. Mámeli stručně shrnout, o čem pojednávají, jde jednoznačně o témata, která řadového Rusa eminentně zajímají. Jiná věc je, že Vladimir Vladimirovič často navrhuje nápravy jevů, o něž se při budování smutně proslulé vertikály moci sám zasloužil – najednou mluví o obnově přímé volby gubernátorů, o zjednodušení volebního zákonodárství, které by umožnilo vznik a normální fungování nových politických stran, o proměně dirigistických pravidel ve státní ekonomice a tak dále, a tak podobně.

Všechny tyto stati jsou vždy na začátku týdne v desetiminutových blocích představovány i v celostátním televizním zpravodajství s patřičným přednesem a s tezemi vyvedenými na obrazovce ve výrazné grafické úpravě. Ofenziva pokračovala i vskutku těžkým kalibrem, za jaký můžeme označit propagandistický klip Rusko bez Putina, který v neděli ukázala i Česká televize. Toto smavé obrazové dílko předestírá chmurný scénář Ruska zhruba do konce roku 2013, pokud by se snad stalo, že v jeho čele by nestál Putin. Katastrofální nepokoje, hrozba rozpadu země, čínská či japonská ekonomická invaze do Ruska, která by se projevila vybudováním expozitur těchto zemí třeba až ve středosibiřském Irkutsku.

Putin ví

Postup Putina a jeho brain-trustu je tak průhledný až primitivní, že Putinovi internetoví oponenti nad ním jen otráveně mávnou rukou: nesplnitelné sliby a strašení „oranžovým morem“ na ně neplatí. To ovšem Putin ví. Jeho zbraně mají za úkol zasáhnout „televizní lid“ – prosté ruské občany hlavně z venkova, důchodce děsící se jakýchkoli změn i vyznavače vlády silné ruky. Těch je v Rusku tradičně mnoho.

Účel zkrátka světí prostředky. A jak se zdá, Putin, o němž se ostatně v poslední době přestalo mluvit jako o „národním vůdci“, to dobře ví. Jeho cílem je stát se prezidentem, a to už v prvním kole, tedy 4. března. Nic víc, nic méně.

Autor je redaktorem Českého rozhlasu 6

Autor: Libor Dvořák
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!