Martin Čaban: Otázka, kterou politici nechtěli slyšet

Martin Čaban: Otázka, kterou politici nechtěli slyšet
17. června 2013 • 09:39
Čert vem mou politickou kariéru. Tak pravil Petr Nečas v jednom z nejhloupějších projevů, jichž se za svůj pobyt na politickém výsluní dopustil. Myslel to jen jako rétorickou figuru, jíž chtěl zdůraznit, že na státnickém srdci mu mnohem více leží zájmy země, systémové aspekty výkonu veřejné moci a vůbec cokoli, co by svou vznešeností zakrylo nebetyčnou ostudu, kterou mu působí aféra čím dál podobnější šestákovému milostně-špionážnímu braku.

Přesto platí – už se stalo. Čert vzal Nečasovu kariéru nejpozději v okamžiku, kdy začala celá velká policejní razie. Nečasova „obhajoba“ před poslanci byla tristní a doufejme, že premiérovým politickým epitafem se ještě stihne stát nějaké důstojnější vystoupení. Kdyby byl premiér mlčel nebo se omezil na osvědčené nic neříkající blábolení, udělal by mnohem lépe.

Jediný moment, v němž byl údiv předsedy vlády pravděpodobně upřímný, bylo pozastavení se nad stíháním tří exposlanců ODS, v Nečasově podání nad kriminalizací „politického dealu“. To je bod celé kauzy, který má zajímavý přesah do širšího fungování české politiky. Premiér má pravdu, že bez politických dohod se politika dělat nedá. A že už jich tu bylo.

Policie však nyní dost nekompromisně položila na stůl zásadní otázky: Kde končí politická dohoda a kde začíná korupce? A lze korupci dělit na „politickou“, tedy nevkusnou, nicméně vlastně pochopitelnou, a „klasickou“, tedy trestný čin se vším všudy? Odpoví až soud, ale celá řada stranických politiků nepochybně doufala, že tyto otázky nebudou nikdy položeny. Že přívlastek „politický“ dává téměř libovolnému jednání punc určité imunity. Právě tento ultramachiavelistický přístup byl příčinou toho, že se Nečas se svými rebely „dohodl“ tak, jak se dohodl.

Nečas má pravdu, když říká, že podobné praktiky (nejen) česká politika viděla mnohokrát. Ale právě že jen podobné. Například uběhla určitá doba, která mohla trochu rozmlžit příčinnou vazbu úkol-výplata. Alkoholický přeběhlík Petr Kott, dnes kvůli jiné kauze také slavný vazební vězeň, se stal šéfem středočeské pobočky VZP potichu a až nějaký čas poté, co jeho poslanecký mandát skončil.

Jaroslav Tvrdík zase svůj nástup do čela ČSA alespoň provázel předstíráním nějakých příslušných kompetencí. Dalo by se pokračovat. Právě to, že se Nečas ani rebelové neobtěžovali ani s náznakem takové nějaké „polehčující okolnosti“, přitáhlo k tomuto brutálně přímému „dealu“ pozornost nejen protikorupčních aktivistů, ale asi i policie.

Mohlo by to vést k tomu, že o budoucích „politických dohodách“ budou jejich aktéři už nadále přemýšlet také v kontextu trestního práva, že se budou snažit udržet domluvu v nějakých užších mantinelech elementárního vkusu. To by byl docela užitečný příspěvek české politické kultuře. Škoda, že s ním musí přijít policie, ale co už.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!