Martin Čaban: Rakety nejsou všechno

Martin Čaban: Rakety nejsou všechno
16. listopadu 2015 • 07:59
Dlouhé fronty Pařížanů u stanovišť pro odběr krve. Spontánní nabídky ubytování pro ty, kteří se kvůli tragédii nemohou dostat domů. Nejvýznamnější světové budovy oděné ve francouzské trikolóře. To všechno jsou obrazy, které nemohou nedojímat. Přičteme-li k tomu odhodlané proslovy politiků a živelné projevy solidarity v ulicích i na sítích, skutečně může vznikat dojem, že Evropa i svět se dokážou proti globální hrozbě islamistického násilí semknout.

Ovšem jednota a spolupráce jsou klíčovými slovy všech státnických prohlášení po všech podobných tragédiích. Už jsme je slyšeli kvůli Madridu, Londýnu, Bombaji, Súse, Paříži a mnoha dalších městech. A je třeba si bez obalu přiznat, že o mnoho semknutěji a jednotněji než v roce 2004, kdy umírali lidé ve španělských vlacích, dnes Evropa nevypadá.

Jedním z mála skutečně patrných politických efektů napříč Evropou byl za ta léta postupný vzestup nacionalistických a krajně pravicových stran od Řecka přes Francii, Nizozemsko a Skandinávii až po Maďarsko.

Ne každá tato strana nabrala všechny své body na práci se strachem z teroristické hrozby. Ale bez výjimky všechny dnes tyjí ze strachu spojeného s migrační krizí. A když pak vyjde výbušná zpráva, že jeden z pařížských podezřelých u sebe měl syrský pas registrovaný před nedávnem na řeckém ostrově Leros, mohou tyto síly ve skrytu jásat.

Boj o podobu Evropy

Při vší úctě k důležitosti vojenských operací v Iráku a Sýrii, jejichž zesílení je jistě velkým tématem, drony a rakety jsou jen součástí řešení. Politický boj o vnitřní podobu Evropy je neméně důležitý. Pokud by se Evropa měla tváří v tvář terorismu „semknout“ v nacionalismu, nenávisti a uplatňování principu kolektivní viny na základě vyznání, přineslo by to důsledky, které bolí domýšlet.

Lidská rovnost nebo ochrana válečných uprchlíků nejsou nějakými bezobsažnými směrnicemi z Bruselu. Jsou to léta budované civilizační pilíře. Vzdát se jich znamená popřít společenský vývoj přinejmenším od druhé světové války. A riskovat, že se nám jejich důležitost připomene nějakou srovnatelně hrůzostrašnou zkušeností.

Stratégové Islámského státu nejsou hloupí a politické reakce na své akce vnímají. Jestliže platí, že usilují o politickou destabilizaci kontinentu, pak za nástroj této destabilizace zřejmě sami považují právě strach nahrávající nacionalistickým a populistickým hnutím.

Další existence Evropy závisí na tom, jestli dokáže uplatnit vojenskou sílu navenek a morální sílu uvnitř.

Odmyslíme-li si ostatní důsledky krajně pravicových vlád, o kolik snáz se bude v celém muslimském světě „prodávat“ džihád proti Evropě, která bude otevřeně islamofobní, než proti Evropě, jež se přes všechno kulhání a excesy pořád snaží opírat o hodnoty solidarity a náboženské tolerance?

Pařížské útoky staví Evropu do velmi složité situace. Její další existence alespoň zhruba v té podobě, jakou známe dnes, závisí na tom, jestli dokáže uplatnit vojenskou sílu navenek a morální sílu uvnitř. Na to žádné jednoduché recepty nejsou.

 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!