Martin Čaban: Smysl přímé volby se dál úspěšně skrývá | E15.cz

Martin Čaban: Smysl přímé volby se dál úspěšně skrývá

Martin Čaban: Smysl přímé volby se dál úspěšně skrývá
Boj o hrad začal
• 
ZDROJ: Profimedia.cz
26. října 2012 • 09:22
Jedenáctého ledna bude před branami Pražského hradu docela tlačenice. Skoro na každém kroku už člověk zakopne o prezidentský billboard, banner nebo petiční stánek. Ze zájemců o prezidentské klání se stala samostatná skupina mediálních celebrit, jimž jsou kladeny nejrůznější společensky podstatné otázky; odpovědi na ně úspěšně zaplevelují éter a přímá volba prezidenta utěšeně stoupá v žebříčku nejočekávanějších politických událostí příštích měsíců.

Bylo by hezké, kdyby z takového všeobecného zaujetí začal krystalizovat také smysl přímé volby hlavy státu, když už nám jej ústavodárci ve svém zápalu vyjít alespoň jednou vstříc efemérní „vůli lidu“ zdárně zatajili. Bohužel tomu tak není. Šaškáren už se kolem toho seběhlo habaděj – od antikomunistického zápalu z úst bývalého komunisty Jana Fischera po ostentativní popíjení nekolkované whiskey v podání Ladislava Jakla. Zato nějaký alespoň prchavý moment, v němž by vyplula na povrch výhoda přímé volby oproti volbě parlamentní, jsme dosud nezažili.

Uvědomíme-li si ohromný rozsah pravomocí, které český prezident nemá, nelze se tomu divit. Představme si zatím naštěstí jen zcela hypotetickou situaci, že půjde opravdu, ale opravdu do tuhého. V projevu přenášeném všemi televizními kanály vystupuje prezident republiky a vyzývá, aby všichni muži těch a těch ročníků políbili své blízké, dnes si tam a tam vyzvedli zbraně a zítra se s nimi tam a tam shromáždili. Může přímá volba vyslat na Hrad někoho, kdo by si za takový projev v časech podobných těm dnešním nevysloužil od většiny diváků úsměšek a obscénní gesto?

Tuhle sílu měl Masaryk skoro do konce svých dnů. Měl ji i Beneš, který dokonce dostal 23. září 1938 smutnou příležitost ji vyzkoušet – a uspěl, i když všichni víme, jak to o týden později dopadlo. Pak už můžeme jen spekulovat. Troufám si tvrdit, že přinejmenším v první půli svého pobytu na Hradčanech měl tuto sílu i Václav Havel. A snad i ve Václavu Klausovi tento potenciál svého času dřímával. Ale z těch, kteří se chtějí na jeho místo dostat po něm? Stěží. Je to důkaz, že i nepřímo zvolený prezident může být při troše štěstí státník.

Protože uvedený scénář dnes působí absurdně a protože vyhlášení mobilizace je jednou z mála skutečných pravomocí českého prezidenta, není v současné kampani co slíbit, nechce-li kandidát rovnou vypadat jako lhář. Pak zbývá jen mávat velkoústými hesly. Jako třeba další od včerejška už zcela oficiální kandidát Přemysl Sobotka, který se státnicky pokrčenou paží shlíží z billboardu s poněkud historizujícím heslem „Naše země, naše koruna“. A to se ještě nad touto monarchistickomonetaristickou hříčkou člověk alespoň zasměje. Ten zbytek už je jenom nuda a šeď.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!