Martin Čaban: Staré problémy pod novou fasádou | E15.cz

Martin Čaban: Staré problémy pod novou fasádou

Martin Čaban: Staré problémy pod novou fasádou
První místopředseda ODS Jan Zahradil
• 
ZDROJ: čtk

Martin Čaban

Výklad dění na olomouckém kongresu ODS dost závisí na pozici, kterou zaujímá pozorovatel. Přejete-li si, aby se strana udržela na politické mapě, a jste-li nenapravitelní optimisté, vyberete si z víkendového dění své. Například ohromně silný mandát nového předsedy, jeho brilantní nominační projev, ovace vstoje, které předseda po zvolení sklidil, jasnou volbu prvního místopředsedy i jeho střízlivá slova, sebekritické projevy či opatrnou naději prosvítající z mnoha proslovů.

I škarohlídi si ovšem mohli v Olomouci mnout ruce – viděli nemilosrdný stranický boj o posty řadových místopředsedů, totální chaos kořeněný osobními výpady, který doprovázel nedělní hlasování o změnách stanov, nervózní tváře delegátů, nejistotu. A umístění politické diskuze o směřování strany na samotný konec kongresu, kdy jedna polovina zbylých delegátů je příliš znavena na to, aby mluvila, a druhá na to, aby poslouchala.

Jisté je, že ODS nakonec přetřela svou fasádu poměrně atraktivní barvou, ale vnitřní problémy partaje nikam nezmizely. Zvolí-li si jakákoli strana, nota bene pravicová konzervativní, do svého čela muže, který není členem partaje ani tři měsíce, je to nepochybně projev zoufalství. Mnoho na tom nemění ani fakt, že novému předsedovi, jak se na kongresech rádo říká, „kryje záda“ velezkušený harcovník a spoluzakladatel strany Jan Zahradil.

Přes toto zoufalství, delegáti kongresu by možná řekli krizové řešení krizové situace, se ovšem zdá, že ODS si dosud neuvědomila svou novou pozici na politické mapě. Sedmiprocentní strana by měla ke svým trablům přistupovat jinak než třicetiprocentní. Vyštípat z vedení jednoho z nejúspěšnějších modrých politiků Jiřího Pospíšila je taktickou chybou, ať jsou výhrady členů k jeho práci pro stranu sebesilnější. Pospíšil je politik, který má nezpochybnitelnou odbornou erudici v oblasti justice a za sebou nezpochybnitelné politické úspěchy – od čelných umístění v žebříčcích popularity po jediné vítězství ODS v předloňských krajských volbách. Kdyby měla strana rozsáhlý personální rezervoár a v zádech třetinu voličské podpory, mohla by si dovolit takového člověka dát na druhou kolej. Za současné situace, kdy neplatí ani jedna z podmínek, je to hloupost. Něco podobného platí i o Miroslavě Němcové, dlouhodobě nejpopulárnější tváři ODS, jíž měla strana rozmluvit potupnou předsednickou kandidaturu a najít pro ni nějakou přiměřenou funkci útěchy.

Nové vedení strany, zvláštně namíchané z nových tváří a tváří řekněme velmi starých či dlouhodobě na životě v ODS neúčastných, má před sebou úkol najít během pár měsíců poztrácenou důvěru alespoň části voličů. ODS se už poněkolikáté podařilo vyvolat dojem, že to není úkol nesplnitelný. Žádná jasná cesta k tomuto cíli ale z kongresu nevyplynula.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!