Martin Čaban: Volební kampaň, v níž nelze nic slíbit | E15.cz

Martin Čaban: Volební kampaň, v níž nelze nic slíbit

Martin Čaban: Volební kampaň, v níž nelze nic slíbit
ilustrační foto
• 
ZDROJ: profimedia.cz

Martin Čaban

Kandidáti na prezidenta se začínají rojit. Zatím spíše mediálně než oficiálně, neboť stále neznáme prováděcí zákon, který by měl určit jasnou podobu přímé volby hlavy státu. Už teď je ale možné si udělat celkem jasný obrázek o tom, jak bude taková prezidentská kampaň po česku vypadat.

Sociální demokraté o víkendu rozhodovali o svém favoritovi na supertajném partajním konkláve. Jenže zatímco volbu papeže ukončí jasně hovořící oblak bílého dýmu z komína Sixtinské kaple, z komína v Hnanicích u Znojma se vyvalila jen obvyklá politická mlha – kandidátem ČSSD bude buď Jan Švejnar, nebo Jiří Dienstbier.

O prezidentských kandidátech ČSSD čtěte zde:

Pak tu máme Jana Fischera, Karla Schwarzenberga, Přemysla Sobotku či Miroslavu Němcovou, Janu Bobošíkovou, Miloše Zemana a kdo ví, kdo přibude zítra. Ale budiž, těmto zmatkům se můžeme smát, ony k nějakému datu určujícímu uzávěrku podávání kandidatur skončí.

Jenže pak přijde jiný problém – oslovit voliče. Čím? Právě odpověď na tuto otázku už je jasná v dnešních dnech: nikdo neví. Nemá-li prezident pražádné pravomoci, jimiž by mohl reálně ovlivnit život voličů, vede se korektní kampaň špatně. V nejlepším případě skončíme u plakátových klišé typu „prezident pro občany“, „prezident pro Evropu“ či třeba v případě Jany Bobošíkové „prezidentka pro národ“.

Reálná moc českého prezidenta totiž nemá své těžiště v hřišti, které hlavě státu nalajnovala ústava, ale především na čarách tohoto hřiště, z nichž mnohé jsou nezřetelné a rozmazané. S tím bohužel slavná ústavní novela nic neudělala. Bylo by jistě naivní tvrdit, že současný prezident Václav Klaus nemá reálný vliv na politický život v zemi. Má. Ale uplatňuje jej právě proto a právě tím, že se naučil bravurně manévrovat na samé hranici svých ústavních pravomocí, podle některých právníků nezřídka i těsně za ní. Proto může téměř podle chuti znepříjemňovat život vládě, odmítat demise ministrů, nejmenovat soudce, stavět se do čela řešení koaličních krizí, podmiňovat určení premiéra seznamem poslanců loajálních vládnímu projektu a tak dále.

Dokud se český prezident pohybuje někde uprostřed svého mocenského hřiště, je v zásadě nudnou figurou. Jenže takové věci se těžko píší na billboardy. Ba co hůř, je prakticky nemožné odhadnout, jak se prezidentský kandidát zachová, až jej situace dotlačí na mlžnou hranici jeho pravomocí. Všichni kandidáti nám jistě přeochotně slíbí, že se budou striktně držet litery ústavy, jenže ani oni ještě dnes nevědí, jak si ji budou ve funkci vykládat.

Kampaň plná prázdných slov a abstraktních příslibů nemůže nic změnit na tom, že kandidáti v přímé volbě prezidenta budou v klíčových otázkách do té nejposlednější chvíle nečitelní.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!