Pavel Kohout: V krizi není euro, ale jeho uživatelé | E15.cz

Pavel Kohout: V krizi není euro, ale jeho uživatelé

Pavel Kohout: V krizi není euro, ale jeho uživatelé
ilustrační foto
• 
ZDROJ: Images_of_Money, Flickr, Creative Commons

Pavel Kohout

Česká republika by měla poskytnout Mezinárodnímu měnovému fondu půjčku na „záchranu eura“. Rozvířila se bohatá domácí debata ohledně její vhodnosti či nevhodnosti. Tato debata však míjí jeden podstatný bod: proč a jak by vlastně MMF měl zachraňovat euro?

Euro navzdory stokrát opakovaným heslům není v krizi. Euro je uznávaná konvertibilní tvrdá měna, všeobecně přijímaná na trzích. Funguje jako nástroj směny, úvěrů i investic přesně tak, jak má. Kurz eura poněkud kolísá, ale nikoli za rámec normality. Když bylo euro před lety nominálně slabší než dolar, o žádné „záchraně“ se nediskutovalo. Nehrozí ani zánik či rozpad eurozóny. Kdyby například Německu došla trpělivost se slabšími státy a zavedlo by novou marku, okamžitě by si způsobilo mohutnou bankovní krizi v důsledku vzniku kurzových oceňovacích rozdílů v portfoliích úvěrů a cenných papírů. Totéž by postihlo banky v Řecku nebo Portugalsku, pokud by se tyto země rozhodly k podobnému kroku.

Žádná země nevystoupí z eurozóny dobrovolně, protože dopad na bankovnictví by byl zničující. Stejně jako dopad na hospodářství a zaměstnanost. A protože z eurozóny nelze nikoho ani vyloučit proti jeho vůli, je rozpad měnové unie jen nereálnou fikcí, scénářem, který lze s jistotou vyloučit. Ani v případě série státních bankrotů v rámci eurozóny by se euro nerozpadlo; v krajním případě by zóna společné měny přišla o dvě nebo tři menší země.

V krizi není euro, ale jeho uživatelé: známá sestava slabších států a pak také řada evropských bank. Postiženy jsou zejména irské a španělské banky, ale také peněžní ústavy z Francie, Belgie a Německa. Bankovní krizí trpí kdekdo včetně Slovinska a také Dánska, jehož koruna je na euro navázána kurzem i úrokovou sazbou. Bankovní krize je mnohem závažnější břemeno než krize veřejných financí.

Bude tedy MMF zachraňovat evropské banky nebo veřejné finance slabších států? To by dávalo smysl – nikoli pitomé heslo „záchrana eura“. V tomto případě by ovšem bylo fér oznámit tento plán státům, od nichž se očekává účast. Zde se ovšem nabízí znepokojivá otázka: ví MMF, co vlastně dělá? Má skutečně nějaký rozumný plán, anebo hodlá nejprve shromáždit 200 miliard eur a pak teprve uvažovat, co s nimi?

Tyto otázky možná znějí drze či nepatřičně. Vždyť se jedná o renomovanou instituci, která zaměstnává stovky špičkových ekonomů. Snad. Ale stačí se podívat, jak tragicky dopadlo angažmá MMF v Argentině a v mnoha jiných zemích. Až příliš často se ukazuje, že kdo se stane klientem MMF, toho ať pak zachraňují všichni svatí.

Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners

Autor: Pavel Kohout
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!