Pavel Kopecký: Dobývání Wall Streetu | E15.cz

Pavel Kopecký: Dobývání Wall Streetu

Pavel Kopecký: Dobývání Wall Streetu
ilustrační foto
• 
ZDROJ: Igor Záruba
1. listopadu 2011 • 07:46
Světově proslulý název finančního centra Wall Street by se dal s trochou fantazie přeložit jako „Hradební ulice“. Od okolního světa skutečně mnohými valy důkladně izolované prostředí ekonomických elit je ale už nějakou dobu obléháno. Je totiž mnohostranným symbolem. V první řadě pro současný úpadek hospodářský, ale i obecnější úpadek světového řádu.

Hůř než za faraonů

Obléhací techniky od pradávna sloužily k obsazení hradu či pevnosti a není tomu jinak ani v případě nepokojů pod okny finančníků.

Hlavní sílu výbuchu šířící se lidové nespokojenosti tvoří americké hnutí Occupy Wall Street. Demonstranti, kteří jsou jistým protipólem ultrakonzervativní Tea Party, nacházejí podobně naladěné spojence i leckde jinde po světě, hlavně v Evropě. Jejich společným cílem je změna stávající podoby kapitalismu. Shledávají jej nespravedlivým a mají proč.
Nepatrné množství lidí dnes vlastní drtivou většinu majetku, rozdíly mezi nejbohatšími a nejchudšími jsou větší než za egyptských faraonů a politický vliv těchto nezřetelných skupin roste. Jejich (nezřídka úspěšnou) ambicí je přetvářet obecná pravidla pro přerozdělování statků a vyvázat se z právní odpovědnosti. K důsledkům patří do nebe volající sociální nespravedlnosti a ohrožení demokracie.

Názory odjinud: Obsaďte (nejen) Wall Street! Protesty se šíří

Mnoho vody v Hudsonu

Protestující, například ve Španělsku si říkají „rozhořčení“ a někteří odborníci je považují za pokračovatele lidových revolt šedesátých let, mimo jiné překonávají jeden zásadní negativní jev dnešní společnosti: vnitřní rozdrolenost. Vše je dnes stále složitější, vnitřně členitější, přitom však vzájemně propojené, a proto také zranitelnější. Globalizovanější. A přitom jsou si lidé navzájem v zásadě vzdálenější. Moderní vlivné zájmové skupiny tento paradox přítomnosti podporují, protože přehnaně individualizovaná společnost je lépe ovladatelná. Chce se říci, užijeme-li poměrně módního novotvaru, že je plná „ovčanů“.

Teď se již taktika trochu změnila, ale přístup je stále dost nevyvážený. Viníky prostě nejsou a nemohou být vpravdě nenajedení finančníci, jejich „toxické“ úvěry, tunely a pochybné privatizace dalších a dalších veřejných služeb, nýbrž prý příliš štědré sociální systémy. Tuto perlu nedávno v televizi vypustil z úst někdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý. Jeho důrazný oponent, americký nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz, působil v našem prostředí div ne dojmem bolševika. Přitom de facto jen hájil poměry v zemích s nejpropracovanějšími sociálními systémy (Německo, skandinávské země), které dotyčné obtíže zvládají nejsnáze.

Akcie všech

Tohle všechno bychom si měli uvědomit, když (až) přijdou další pokusy nutit nás hledat veřejné nepřátele mezi nejchudšími. Anebo snahy ve velkém urážet aktivisty či shromážděné řadové občany, jimž nejsou lhostejné osudy vlastní ani osudy jiných. Na Wall Streetu máme své akcie všichni.

Autor je politolog

Autor: Pavel Kopecký
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!