Pavla Palaščáková: Ukrajině stále chybějí Ukrajinci | E15.cz

Pavla Palaščáková: Ukrajině stále chybějí Ukrajinci

Pavla Palaščáková: Ukrajině stále chybějí Ukrajinci
ilustrační foto
• 
ZDROJ: ČTK
17. února 2014 • 08:33
Ukrajince pronásleduje národní trauma, že nedrží osud ve svých rukou. Pouliční protesty jim umožňují cítit se alespoň na chvíli pány situace. Tím spíš, že jejich prostřednictvím v uplynulých letech už dvakrát dokázali to, co nesvedli opravdovým bojem v období dvou světových válek. Jestli se ovšem i třetí „majdan“ zapíše do historie něčím víc než jen důkazem, že jsou Ukrajinci za své hodnoty schopni měsíce mrznout na ulici, zůstává nejasné.

Protesty nekončí. Víkendové události ale naznačovaly, že se odpůrci vlády rozhodli alespoň pro dočasný kompromis a splní požadavky na vyklizení ulic a budov. Získají za to amnestii zadržených a nejistou naději na ústavní změny a koaliční vládu. Ještě přede dvěma týdny přitom byly jejich vyhlídky slibnější. Pak ale jednání s prezidentem Viktorem Janukovyčem uvízlo a revoluční duch začal slábnout.

Příčin současného podivného patu je vícero. Demonstracím v prvním řadě chybí jasný cíl. Začalo to jako protest proti odklonu od sbližování země s EU, pak šlo o boj proti vládě Strany regionů. Nyní se obecně hovoří o odporu vůči zvůli policistů a politiků propojených s organizovaným zločinem. Dále se jako vysoce účinná ukázala Janukovyčova taktika nechat problémy vyhnít. Majdan se očím veřejnosti stále více jeví jako srocení lidí z okraje společnosti – nezaměstnaných a pravicových radikálů z řad příslušníků skautských a polovojenských organizací, kteří se celý život připravují na boj za Ukrajinu, veteránů z Afghánistánu či Čečenska. Jakýsi svérázný stát ve státě.

Jako prezidentův úspěšný krok se zpětně ukazuje i uvěznění expremiérky Julije Tymošenkové. Mnoho lidí věří, že pod jejím vedením by měly protesty jiný náboj. Trio opozičních lídrů Jaceňuk-Kličko-Ťahnybok není jednotné a jako celek nezabralo. Lidé v nich nevidí dostatečnou záruku skutečných změn a jádro majdanu už ovládly jiné síly. Vládě hraje do karet i špatná ekonomická situace. Padající kurz hřivny zahlodal v každém Ukrajinci, který ještě má co ztratit, a vnutil mu otázku, zda přece jen není lepší status quo.

Část veřejnosti jistě vylekaly i reakce v regionech, obavy z chaotického štěpení země a občanské války. Jestli totiž majdan něco podstatného odhalil, pak to byla hlavně síla záště, která mezi kraji dřímá. Když se v roce 1991 Ukrajina osamostatnila, hovořilo se o tom, že bude ještě třeba vytvořit Ukrajince. Tento úkol se nedaří. Zdá se dokonce, že se napětí mezi obyvateli prohlubuje. Zatímco ke vzniku státu pomohly hornické stávky na východě země, dnes odtud na adresu protestujících zaznívají výroky o fašistech. Ať už protesty skončí starou vládou, smíšeným kabinetem či vypsáním předčasných voleb, odnesou si z nich občané země do budoucna zátěž vzájemné nedůvěry. A oslabenou víru v budoucnost společného státu.

Analýza: Ukrajina Rusko potřebuje, krizí zasažená EU ji vlastně ani nechce

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!