Radek Palata: Ropa už nikdy nebude levná | E15.cz

Radek Palata: Ropa už nikdy nebude levná

Radek Palata: Ropa už nikdy nebude levná
ilustrační foto
• 

Radek Palata

V příjemných subtropech černomořského města Soči byla na konci srpna podepsána dohoda, jež do značné míry ovlivňuje využití energetických zdrojů Ruska v méně příjemných oblastech za polárním kruhem. Za přítomnosti ruského premiéra Putina dospěly ruská státní ropná společnost Rosněfť a americký Exxon Mobil k partnerství v projektu rozvoje těžby ropy a plynu v Karském moři.

Další zákazníci

Naznačuje to, že s ubývajícím zaledněním v Arktidě se již rozběhl závod o využití nerostného bohatství, které se pod tamním ledem skrývá. Odhaduje se, že v arktických oblastech Země leží až čtvrtina dosud neprozkoumaných ložisek ropy a plynu. Také v Karském moři se předpokládají mohutné zdroje těchto surovin.

Neví se ale nic přesného. Navíc technika těžby v tak extrémních podmínkách vznáší mnoho otázek. Hrozí zde zničující ekologické katastrofy. Stopy působení člověka dokáže příroda v mrazivé Arktidě zahlazovat podobně pomalu jako stopy Neila Armstronga na Měsíci.

Pro Evropu americko-ruská dohoda ze Soči, pojednávající o rozvoji těžby ropy a plynu nejen v Karském moři a dalších sibiřských oblastech, ale i v moři Černém, znamená, že už ztrácí postavení takřka výsostného zákazníka. Vedle USA se zde o svůj podíl s novým sibiřským ropovodem hlásí také Čína, ve Střední Asii zase Indie.

Dál a hlouběji

Z globálního pohledu pak rozvoj těžby ropy v tak složitých podmínkách, jaké u Karského moře panují, signalizuje, že černé zlato už nikdy nebude levné. Pro nejbližší léta zatím nic nenapovídá, že by se ceny výrazně vychýlily z předpokládaných 70 či 80 dolarů za barel. Výkyvy lze čekat pouze během krizí v oblastech produkce či přepravy. Na cenovou úroveň kolem 25 dolarů z počátku století však můžeme zapomenout.

Do budoucna lze růst ceny ropy předpokládat takřka s jistotou – vzhledem ke spotřebě, klesajícím zásobám a jejich obtížnější dostupnosti. Dnes růst globální spotřeby ropy i kvůli hospodářskému zpomalení dosahuje jednoho či dvou procent, což zatím stíhá pokrýt zvyšování produkce. V poslední dekádě k němu docházelo hlavně v zemích OPEC a bývalého SSSR.

Dosud nevyužívaná ložiska samozřejmě existují, ale musí se za nimi často do velkých hloubek moří nebo stále více do vnitrozemí. Což je nákladné. Například Brazílie se chce se svými ropnými ložisky v Atlantiku stát jedním z hlavních světových producentů, ale musí do rozvoje hlubokomořské těžby investovat desítky až stovky miliard dolarů.

Ropa na dně moří láká také v místech s největší spotřebou, u atlantského a tichomořského pobřeží USA a ve Středomoří. Představa havárií, k jakým došlo na hlubinných vrtech u Austrálie či v Mexickém zálivu, však využití těchto ložisek brzdí.

Nástup Afriky

Mezi ropnými producenty bude v blízké době růst také důležitost Afriky, kde dochází k rozvoji nové těžby například v Ugandě a Ghaně. Velký zájem na sebe poutají i Angola a oblast Sahelu.

Kdy svět dospěje k vrcholu produkce ropy, po němž už bude následovat jen pokles, nelze přesně předpovědět. Informace o ropných rezervách jsou příliš mlhavé – například odhad zásob ve Venezuele se nedávno zdvojnásobil. Totéž platí o představách, čím ropu nahrazovat. Podle studie UK Energy Research Centre konvenční produkce ropy dospěje k zenitu někdy kolem roku 2020. Je tedy nejvyšší čas přemýšlet, kudy dál.

Autor je publicista

Autor: Radek Palata
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!