Rusko je tvrdé, ale stabilní | E15.cz

Rusko je tvrdé, ale stabilní

Rusko je tvrdé, ale stabilní
Dmitrij Medveděv a Vladimir Putin
• 
ZDROJ: wikimedia.org
4. října 2011 • 08:50
Velká ruská otázka byla zodpovězena. Před necelými čtyřmi lety prosadil odcházející prezident Vladimir Putin do Kremlu Dmitrije Medveděva. Ten mu to nyní oplácí tím, že umožní Putinův návrat. Putin naproti tomu přijal Medveděva do nejvyšších sfér své vládnoucí strany Jednotné Rusko.

Současný prezident povede kandidátku Jednotného Ruska v prosincových parlamentních volbách. Vzhledem k tomu, že na ruské scéně neexistuje strana ani osobnost, která by mohla tento scénář narušit, od jara 2012 povede Kreml nejméně po příštích šest let prezident Putin. Jeho místo v Bílém domě, sídle ruské vlády, obsadí premiér Medveděv.

Vrchol konsolidace

Co je na této zdánlivě jednoduché výměně podstatné a představuje skutečný posun, je prostoupení Jednotného Ruska všemi hlavními ruskými mocenskými strukturami, tedy úřadu vlády i prezidenta. Připomeňme, že ani Putin, ani Medveděv před svým prvním usednutím do Kremlu ve stranickém aparátu nepracovali. Není proto divu, že rošáda Medveděva s Putinem byla na sjezdu strany přijata jednohlasně. Pro stranu znamená stvrzení její úlohy v zemi.

Završuje se tak konsolidace politického modelu, který ovládl Rusko s příchodem nového tisíciletí. Tehdy se v čele země objevil neznámý Vladimir Putin, v jehož životopisu působilo nejzajímavěji to, že jako nižší důstojník KGB sloužil ve východním Německu. Také Putina musel někdo doporučit, podobně jako on o osm let později doporučí Medveděva.

"Kremelská rošáda" mezi Medveděvem a Putinem inspirovala komiks

Všude daleko

Předvídat před dvanácti lety s jistotou Putinův úspěch rozhodně nebylo možné. Ani podporu ze strany revolučního prezidenta Borise Jelcina, tehdy však již stojícího na hliněných nohách, nikdo nepovažoval za bernou minci. Rusko se však v té době nacházelo v hluboké krizi ekonomické, politické i zahraničně-bezpečnostní. Bylo třeba najít novou tvář a nový styl. To byla hlavní výhoda Vladimira Putina nad jeho soupeři.

Připomeňme, že od přelomu století se HDP na hlavu v Rusku zvýšil takřka desetkrát, což nemůže být jen výsledkem pouhého růstu globálních cen energií a surovin, i když ty stále představují páteř ruského hospodářství. Stabilitu ruské ekonomiky pak potvrdil i poměrně lehký průchod globální finanční krizí roku 2008.

Zlomená hůl

Z politického hlediska má Rusko poprvé v éře demokratického ústavního systému plně funkční legislativní aparát, kde díky dominantnímu postavení Jednotného Ruska nehrozí nečekané zvraty jako v devadesátých letech, kdy se ještě mnohé muselo pokládat na oltář boje s komunisty.

Lze samozřejmě namítat, že barvitější názorové spektrum by ruské politice slušelo lépe. Nicméně na federální úrovni se provozování politické činnosti ukazuje jako velmi náročné a nákladné, takže hlavnímu proudu lze konkurovat jen stěží. S větší politickou pluralitou se lze setkat spíše na úrovni regionů a měst, o čemž se však svět doslechne jen málokdy. Proto nad ruskou demokracií možná až příliš automaticky láme hůl. A nynější rošáda Medveděv – Putin ho v tom jen utvrdila.

Autor je publicista

Autor: Radek Palata
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!