Tereza Zavadilová: Unaveni sluncem | E15.cz

Tereza Zavadilová: Unaveni sluncem

Tereza Zavadilová: Unaveni sluncem
Ilustrační foto
• 
ZDROJ: Bob via Flickr (CC BY 2.0)
27. června 2016 • 07:15
Nálada v evropském bloku před deseti lety připomínala teplé srpnové odpoledne: ekonomika hospodářsky nejsilnějšího uskupení světa utěšeně rostla, v názorech na rozšiřování EU o postkomunistické země převážila euforie, neboť životní i legislativní úroveň v nových zemích se zvyšovala nad očekávání dobře a z uvolnění motivované pracovní síly těžili i západní investoři a jejich trhy.

Evropská unie se zdála jako nedotknutelný celek, který se bude dál úspěšně rozšiřovat, občané čekali rostoucí blahobyt, klid a mír. Pak přišla krize. Nikdo nečekal, jakou destrukci hodnot může v té vyspělé Evropě, v té výspě světového humanismu a bohatství, způsobit. Jaké temné proudy a staré mýty opět vyjdou na světlo. Záchrana eurobloku před ekonomickou zkázou stála Brusel biliony eur. Evropské domácnosti zchudly o šestinu. Nejtěžší břemeno naložila krize na bohaté státy eurozóny, ne na exitující Brity či rebelující střední Evropu. Ekonomika se jakž takž stabilizovala, lidé začali žít skoro jako dřív. Jenže zmizely jistoty a probudil se strach. A démon, který přinesl revoluční hlad po rozbití starých struktur, už číhal venku.

Nositelem nové revoluce netypicky nejsou mladé pokrokové síly. Jsou jím masy lidí, kteří se chtějí vrátit do přehledné doby, kdy svět byl ještě v pořádku – táta chodil do práce, máma mlela maso a černoušek byl vidět leda na obrázku sváteční čokolády. Mnozí vůdci tuto nesplnitelnou vizi slibují: barvotiskovou starou dobrou Británii, české Švýcarsko, jistotu práce, opevněné hranice.

Čtěte více:

Tomáš Prouza: EU jak ji známe končí. Ale ne kvůli brexitu

Začátek jednání o brexitu může Cameron EU oznámit i ústně

Brity rozdělené referendem je třeba opět sjednotit

Hrozí Británii rozpad? Skotsko chce další referendum o nezávislosti

Nepřítel je přece vně, mimo nás, je to Brusel, migranti, polský instalatér, cizí agenti, tradiční politické strany, demokracie.
Mladí lidé si mezitím zvykli na život bez peněz, gaučují po světě, fotí selfíčka. Radši se baví. Technologický pokrok, který jim to umožňuje, prohlubuje nepřehlednost světa těm, kteří ho nestíhají. Názory na svět se začínají štípat na dvě čím dál nesmiřitelnější poloviny.

Hrátky s ohněm, hrátky se strachem

Základy současné EU byly položeny nedlouho po druhé světové válce s cílem zjednodušit poválečnou hospodářskou obnovu a také se vzájemně kontrolovat, aby si některá z mocností zase nezačala hrát s ohněm. I válce předcházela ekonomická krize, zpochybnění demokracie a humanity, volání po individualismu, řádu, pořádku a osvíceném diktátu. A hrátky se strachem, instinkty, náboženskými symboly. Diktátorství se nakonec ukázalo jako velmi neosvícené.

Když EU dostala před čtyřmi lety Nobelovu cenu míru, působilo to nepatřičně, možná komicky. Přitom v tom bylo něco vizionářského. Smích tuhne, když vidíme, že exitující Británie se ihned vydala na cestu vlastního územního rozpadu. Probuzení tamních radikálů stejně jako separatistů v jiných zemích může být jen otázkou času. Evropský blok je společnou autoritou, která umí držet spoustu nebezpečných tendencí na uzdě. Opravdu jsme tak nevyspělí, že chceme, aby i poslední ekonomická krize skončila voláním po krvi?

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!