Jednoduchost se musí umět | E15.cz

Jednoduchost se musí umět

29. května 2012 • 12:27
Na smluvní podmínky FIDIC nelze spoléhat jako na všelék stavebních zakázek. V Česku na ně zatím nejsme připraveni

Stát začíná u stavebních zakázek zkoušet nový systém výběrových řízení a smluvní dokumentace. Například slovenské ministerstvo dopravy zadalo stavebním firmám místo projektové dokumentace pouze studii, technické popisy materiálů a standardů, které by měl nový dopravní terminál v Žilině za 35 milionů eur splňovat. Vítěz zakázky dostane záměr ve stadiu územního rozhodnutí, na něm bude úkol vypracovat projektovou dokumentaci všech dalších stupňů a celé dílo postavit. O podobnou změnu standardních soutěží a smluvní dokumentace se aktuálně pokouší české Ředitelství silnic a dálnic u jednoho tendru na rekonstrukci mostu. Uvedený způsob, takzvaný FIDIC Design & Build (D-B) neboli Žlutý FIDIC, nyní veřejní zadavatelé povyšují na „nové a univerzální řešení“. V minulosti přitom státní správa tento typ zadávání zakázek a smluv spíše opomíjela, ačkoli komerční sektor jej využívá běžně a v zahraničí je už řadu let obvyklý i u „erárních“ investorů. Teď manažeři Ředitelství silnic a dálnic (a další) tvrdí, že konečně nalezli metodu, jak výrazně snížit investiční náklady. Je tomu skutečně tak? Představuje „žlutý“ model to pomyslné Kolumbovo vejce a konec víceprací na veřejných zakázkách?

Nástrahy žluté cesty

Dosud se více používal tzv. červený FIDIC (FIDIC RB). Jeho pouhé nahrazení podmínkami FIDIC D-B ale určitě nepředstavuje univerzální řešení a klíč na všechny problémy veřejných zadavatelů. Nový systém má skutečně některé neopomenutelné výhody, které mohou snížit riziko zadavatele a zkrátit celkovou dobu výstavby. Dílo nabere obrátky především tím, že tzv. předinvestiční činnost (projektování) probíhá v určité míře už během samotné stavby. V praxi jde pak o „přiměřené“ překrytí projektových prací a vlastní realizace, na druhé straně se přenesení projektových prací na bedra generálního dodavatele podepíše na vyšší nabídkové ceně, jež musí krýt jeho zvýšené riziko (v současném vražedném konkurenčním prostředí by nemělo jít o žádný výrazný nárůst).
Aby ovšem novinka měla kýžený efekt, zadavatel s ní musí umět zacházet. Musí především umět dostatečně definovat předmět díla a připravit kvalitní podklady. V zahraničí není neobvyklé zadání zakázky na základě dokumentace pro územní rozhodnutí, na druhé straně musí chybějící detailní projektovou dokumentaci nahradit podrobný technický popis díla, specifikace požadavků na dílo.
Zadání, jež investor ŘSD nebo rovněž železnice teď deklarují jako „univerzální řešení“, se však spíše blíží systému zadávaní Request for proposal – RFP, jenž je užíván například jednotlivými agenturami OSN. V tomto případě tak na základě návrhů nebo alternativních řešení jednotlivých uchazečů vybere zadavatel nejvhodnější řešení nebo vypíše soutěž s použitím nejvhodnějšího řešení uchazeče (méně obvyklé, ale užívané řešení). Úskalím této metody je především to, že pro zadavatele může být mimořádně obtížné, v některých případech takřka nemožné, vyhodnotit jednoznačně nabídky jednotlivých uchazečů, a to zejména v případě, že požadavky na dílo nejsou jednoznačně definovány. Především na tuto skutečnost ale rovněž zadavatel zapomíná a často vlastní zadání nepředstavuje jednoznačný podklad pro to, aby mohla být zakázka dostatečně popisně vypsána. V praxi často nalézáme neúplné, nejednoznačné nebo rovněž odporující si podklady zadání, jemuž chybí dostatečný technický popis požadavků na výstavbu po jednotlivých profesích, technologických nebo provozních souborech. Není třeba připomínat, že režim veřejných zakázek by měl mít zadání jako jednoznačný podklad, všechny modifikace a soutěžní dialogy pak vytvářejí režim spíše netransparentního zadání.

Bez zkušeností

Autor: Milan Oleríny
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!