Ospalá země | E15.cz

Ospalá země

25. května 2012 • 17:35
Český byznysmen je lenivý, na franšízové podnikání není připravený

V určitých oblastech mají Češi nadání neuvěřitelné fantazie. To platí i v případě představ o vedení vlastní firmy. Mám na mysli iluzi lehce nabytého bohatství a pohádkového života rentiérů, pro které je největší životní starostí, kam zase v létě pojedou na dovolenou. Seychely, nebo Maledivy? Tato idealizace prosperujícího podnikatelského života ale nemá nic společného s realitou. Vybudovat vlastními silami poctivý byznys a také ho úspěšně vést představuje píli, vytrvalost a nemalé oběti. Pro velkou část (nejen) začínajících podnikatelů je však toto zjištění velkým životním zklamáním. Jaké nastává překvapení ve chvíli, když zjistíme, že podnikat znamená neustále pracovat – přemýšlet – pracovat. Jsme prostě národ melouchářů a kšeftařů a po skončení pracovní doby chceme domů, na zahrádky, kafíčko, za kamarády. Možná se jedná o dědictví předlistopadové éry, které nám zkresluje představy tržního kapitalismu a je v naší národní mentalitě ukotveno hlouběji, než si jsme schopni připustit. Jak by jinak bylo možné, že se ve svém oboru i nyní stále setkávám s nerealistickými požadavky a představami o tom, jak vést vlastní podnikání?

Jen každý desátý

Představte si situaci, kdy franšízanti projdou náročným procesem výběru, sedí naproti manažerskému týmu a dostávají poslední, zdánlivě jednoduchou otázku: „Čeká vás pět let náročného života. Finanční franšíza není prodej housek a výsledky se začnou projevovat nejdříve po dvou letech. Můžete selhat, zkrachovat, přijít o peníze. Jste připraven osobně pracovat na pobočce?“ „Ano, vždyť do toho dávám vlastní peníze,“ odpovídají překvapeni na z jejich pohledu hloupou a zbytečnou otázkou. Možná by jim nepřipadala tak zbytečná, kdyby znali fakta. Pro 40 procent uchazečů o finanční franšízu je to „výhodná investice“. Najdou si zaměstnance, nastaví odměny a o více se nestarají. Pro dalších 40 procent je to spíše nová „hračka“ – mají spoustu nápadů, hodně rozjetých projektů, z nichž většina skončí na smetišti. Jen okolo deseti procent uchazečů to myslí opravdu vážně, je připraveno pracovat od rána do večera, vše se poctivě naučit, nestěžovat si nepřetržitě na podmínky, školit své lidi a ani po několika letech to nepřenechat zaměstnancům. Ti poslední se obyčejně svojí pílí dopracují k dobrým výsledkům a na menších městech se stanou zdrojem závisti a pomluv.
V Čechách je málo podnikatelů, kteří trpělivě budují svoje renomé. Chceme vydělat peníze, na začátku tomu i dost obětujeme, ale rychle nás to přestává bavit, v cestě je tolik překážek, a tak se nakonec spokojíme s málem, začneme to „žulit“, směrem ke klientům i k práci.

Kvalita za kačku

Autor: Pavel Vosoba
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!