Quo vadis, české lázeňství? | E15.cz

Quo vadis, české lázeňství?

Eduard Bláha

Ať už ministerstvo k zamýšleným regulacím přistoupí nebo ne, lázním i lázeňským městům každopádně pořádně pustilo žilou

Kam se bude v nejbližší době ubírat lázeňství v ČR? Změní se podmínky, za kterých se v budoucnu dostanou pacienti do lázní na léčebný pobyt? Mohou se výrazněji dotknout změny plánované ministerstvem zdravotnictví jednotlivých lázeňských zařízení? Tyto a další otázky si stále častěji kladou nejen zástupci českého lázeňství. Tradiční české lázně prošly během posledních let asi nejvýraznější proměnou ze všech segmentů zdravotnictví. Prodělaly úspěšnou privatizaci, masivně investovaly do infrastruktury, daří se jim udržovat medicínskou odbornost i sledovat poslední trendy v oblasti wellness; rozšiřují obchodní kanály a v marketingu se zlepšují mílovými kroky. Stejně intenzivně, jako bojují za udržení komplexní péče v systému úhrad z veřejného zdravotního pojištění, připravují nové nabídky, balíčky a procedury. Oslovují stávající i potencionální klienty, hledají nové trhy i komunikační kanály.
Nic jiného jim ani nezbývá. Většina lékařů má o kvalitách lázeňské rehabilitace stále jen minimální povědomí, život společnosti se zrychluje a málokdo si na tradiční lázeňskou léčbu dnes najde čas. To spolu s restriktivní politikou pojišťoven z minulých let a řadou nepravd o limitaci lázeňské péče, které jsou mezi lékaři hodně rozšířeny, vedlo k dlouhodobému úbytku počtu léčených pojištěnců. Takto uvolňované kapacity lázně naštěstí zaplňovaly návštěvníky, kteří si svůj pobyt platí sami a jejichž počty rok co rok rostly. Díky tomu dokázaly lázně udržet tempo investic do obnovy kapacit a rozvoje i vychovat další generaci poučených pacientů.

Wellness není cíl

Většina lázní se tak v současné době snaží vyváženě kombinovat nabídku léčebných a relaxačních pobytů a z hodnocení pacientů i ze všech dostupných statistik je zřejmé, že se jim to daří. Nespornou léčebnou kompetenci českých léčebných lázní v evropském kontextu stvrzuje suverénně nejvyšší počet úspěšně absolvovaných certifikací medicínské kvality Evropského svazu lázní ze všech členských zemí EU a pozvolný růst zájmu zahraničních zdravotních pojišťoven o uzavírání smluv s tuzemskými lázněmi. Lázně se však navzdory úspěchu v oblasti relaxačních pobytů nemohou orientovat pouze tímto směrem. Wellness je cesta, ale pro tradiční české lázně rozhodně ne cíl. Jde tak spíše o nástroj, jak lázně přiblížit lidem a nové, zatím ještě zdravé generaci.
Přes to všechno ale dnes stojí tento úspěšný obor na rozcestí. Přivedl ho na něj loni ohlášený záměr ministerstva zdravotnictví významně omezit od letošního roku objem lázeňské péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Už pouhé mediální haló kolem ministerských plánů vyvolalo mezi pacienty i odbornou veřejností dojem, že lázně na pokladnu už snad vůbec nejsou možné! Ve stejné době zdravotní pojišťovny zásadně zpřísnily kontrolu splnění kritérií pro schválení lékařem navrženého lázeňského pobytu a ani zvýšení regulačního poplatku od prosince obsazenost lázní nezvýšilo.

Nebude to bez následků

Pokud by opravdu došlo k ohlašovaným změnám v indikačním seznamu pro lázeňskou péči, někteří pacienti by se do lázní již na náklady pojištění nedostali, jiní by se nemohli léčit ve stejné periodicitě jako doposud a další by se na léčení v lázních dostali jen jednou. Více pobytů by se odehrávalo v režimu příspěvkové, tedy částečně hrazené péče. Počet samoplátců je již nyní větší než počet pojištěnců, tedy pacientů, kteří využívají komplexní a příspěvkovou lázeňskou péči. V současné době je však poměr mezi pojištěnci a samoplátci ve prospěch pojištěnců pouze v porovnání počtu pobytových dnů: na rozdíl od tří až čtyř týdnů pobytu pojištěnců (respektive čtyř až osmi týdnů u dětí) zůstávají samoplátci v lázních zhruba týden. Po přijatých změnách bude množství pojištěnců jednoznačně dále slábnout. Přesto lze očekávat alespoň více těch, kteří si budou moci dovolit absolvovat příspěvkovou lázeňskou péči, již se ministerstvo zdravotnictví rozhodlo zkrátit ze tří týdnů na dva. Takové zkrácení by mělo přilákat nejen více ekonomicky aktivních lidí, kteří si tři týdny dovolené nemohou dovolit, ale zpřístupnit lázně i řadě seniorů, pro něž je třítýdenní příspěvkový pobyt finančně nedostupný. Ať už ministerstvo k zamýšleným regulacím přistoupí nebo ne, každopádně lázním i lázeňským městům a regionům pořádně pustilo žilou. Dlouholeté pozvolné úbytky pojištěnců lázně nahrazovat zvládaly a jejich rozvoj pomáhal obnovovat řadu pohraničních oblastí. Na skokovou změnu, jakou lázně zažívají nyní, navíc na prahu ekonomické recese, ale rychlý a bezbolestný recept nenajdou.

Autor: Eduard Bláha
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!