Stát neví, co chce | E15.cz

Stát neví, co chce

28. května 2012 • 12:43
Jsou rozhodně lepší možnosti, jak spořit na stáří, než investiční životní pojištění

Investiční životní pojištění. Produkt vyvolávající emoce. Je špatný, nebo dobrý? Těžko říci. Ani stát v tom nemá jasno. Na jedné straně se snaží jeho prodej omezit. A z druhé ho vychvaluje jako výborné spoření na penzi.
Proč se snaží ministerstvo financí prodej investičního životního pojištění omezit? Je prodáváno příliš – a špatně. Důvodem pro „přílišný“ prodej jsou prý vysoké provize. Kvůli nim se investiční životní pojištění prodává i lidem, pro které není vhodné. A je drahé. Jenže motiv a argument k prodeji těchto pojistek vychází ze samotného státu.
Stát chce, aby si lidé spořili na stáří. A tak podporuje dlouhodobé spoření v penzijních fondech a v životních pojišťovnách. Proč se najednou diví, že se zprostředkovatelé chopí příležitostí a klientům říkají: „Životní pojistka je skvělé spoření na stáří. Vždyť ji podporuje i stát.“ Kdo umí počítat a nechce klienty klamat, k uvedené argumentaci se nepřiklání. Naopak. Ví, že jsou mnohem vhodnější produkty, které umožní naspořit na penzi levněji, bezpečněji a daňově výhodněji. Ví to všichni, kromě státu a politiků.
Vrcholní politici buď podléhají lobby, nebo trpí fatální finanční negramotností. Jinak by Petr Nečas na podzim nemohl prohlásit: „Budeme diskutovat o odstranění všech výjimek. Žádná není tabu – s výjimkou položek určených na zabezpečení dětí a důchodu.“ Tabu se tak staly i daňové úlevy životních pojistek. A pojistka jako spoření na penzi? Mezi dobrými finančními poradci se o této možnosti už ani nehovoří. Když „investičko“, tak jedině na krytí rizik. Pokud zrovna není výhodnější „rizikovka“. Na pořadu dne diskusí o etice finančního poradenství již není fakt, že IŽP na spoření je „zlodějina“, ale zda nechat klienta předplatit poplatky u pravidelných investic.
Stát daňové úlevy pro klienty nevýhodných dlouhodobých spořicích produktů zřejmě nezruší. Je to politicky neprůchodné. Přece musí podporovat spoření na stáří. A tak „přes ruku“ omezuje distribuci. Z pohledu pozorovatele připomíná bulimika, který se jednou rukou cpe a druhou si strká do krku, aby nepřibral.

Autor: Petr Zámečník
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Mohlo by vás zajímat