Trend cenových vazeb | E15.cz

Trend cenových vazeb

28. května 2012 • 16:49
Ceny energetických komodit jsou stále více provázané. Mělo by to platit i pro české hnědé uhlí

Vazba ceny hnědého uhlí na černé má zhruba stejnou logiku jako vazba na cenu pomerančového džusu, vzkázal předseda teplárenského sdružení Mirek Topolánek těžařským společnostem. Výrok je součástí tvrdého vyjednávání o nových podmínkách smluv, které mají zajistit výrobcům tepla základní surovinu. Hraje se o hodně. Velké části tepláren totiž končí do roku 2015 dlouhodobé kontrakty na dodávky hnědého uhlí. A cena je pochopitelně hlavním předmětem licitace.
Skutečností je, že hnědé uhlí není (na rozdíl od toho černého) mezinárodně obchodovanou komoditou, jejíž cena by se určovala na burzovních trzích. Hnědé uhlí totiž má vzhledem ke svým parametrům (zejména nižší výhřevnost) omezenou obchodovatelnost, jeho přeprava na velké vzdálenosti není ekonomická. Navíc pro hnědé uhlí se sice používá jeden název, pod ním se ale skrývá celá řada jednotlivých druhů, značně odlišných v závislosti na ložisku.
Například české hnědé uhlí patří k těm kvalitnějším. Jen pro srovnání: v Evropské unii se podle poslední roční zprávy Výzkumného ústavu hnědého uhlí těží tato energetická surovina celkem v devíti zemích. Výhřevnost toho tuzemského se pohybuje v rozmezí 10,8 až 19,9 gigajoulu na tunu a jde o jednoznačně nejvyšší hodnoty. Často srovnávané uhlí v Německu má výrazně horší parametry (7,8 až 11,3 GJ). Některé hnědé uhlí evropské provenience dokonce nelze používat v energetických zařízeních bez předchozí úpravy (odstranění nadbytečné vody).
Cena této suroviny pak má velmi výrazný rozptyl – v přepočtu zhruba mezi 40 korun za GJ (Německo) až po 100 korun (Slovensko). Hnědé uhlí tedy není jednolitou komoditou. Narážíme ale ještě na jeden problém. Například v Německu je velká část hnědého uhlí používána v holdingových strukturách – těžař je zároveň výrobcem energií. A u vertikálních monopolů je vcelku jedno, ve které části tvoří zisk. To nás tedy nutí brát tyto „vnitropodnikové“ ceny uhlí s jistou dávkou odstupu.

Česká výjimka

Indexace cen hnědého uhlí na černé má tedy přece jen o něco větší logiku než na pomerančový džus. Nicméně pokud by to bylo pro teplárny přesto nepřijatelné, proč se tedy nedohodnout na indexaci k zemnímu plynu? Ten je nepopiratelně největším reálným konkurentem pro tuzemské hnědé uhlí, a navíc s výběrem vhodného cenového indexu z respektované komoditní burzy by neměl být problém.

Krok zpátky

Stanovením ceny hnědého uhlí se nedávno zabýval i think-tank Inergin. Dospěl k závěru, že cena by měla být navázána na rentabilitu procesu těžby. Taková provázanost v cenotvorbě neregulované komodity, jakou uhlí je, ale nikde v praxi neexistuje. Ceny uhlí byly v České republice deregulovány již v roce 1994 a v situaci převisu nabídky to byli právě čeští spotřebitelé, kteří z deregulace dlouhodobě profitovali. Nákladovým způsobem odvozené ceny lignitu, prodávaného v Německu v rámci vertikálního monopolu, pak nemohou být použity pro normální trh. Pokud bychom tento návrh uplatnili například pro rovněž neregulované ceny silové elektřiny, pak by se vývoj ziskovosti ČEZ a dalších producentů elektřiny velmi odlišoval od stávající situace a došlo by k jeho dramatickému snížení.
Doufejme tedy, že obě strany sporu najdou vůli a odvahu k přijetí vzájemného kompromisu. Ten bude muset zahrnovat nejen férovou výchozí cenu, ale i vhodnou indexaci. Nic jiného totiž ani nezbývá, čas rychle běží a dobrý kontrakt je podmínkou přežití jak pro uhelné teplárny, tak pro dodavatele paliva.

Autor: Jiří Gavor
 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!