Změna směru nutná | E15.cz

Změna směru nutná

Libor Witassek

Cesta pro přežití budoucích krizí nevede přes další škrtání nákladů, ale vyžaduje zásadní změnu myšlení

Jakékoli další plošné škrty dále jen sníží výkon české ekonomiky a posouvají nás dolů po ekonomické spirále smrti. Nové škrty v roce 2012 v hodnotě 23,6 miliardy korun podle ČNB dále sníží výkon ekonomiky o 0,4 procenta. Takový výkon odpovídá přibližně necelým šestnácti miliardám korun poklesu zakázek především v podnikatelském sektoru, propouštění tisíců lidí a s tím spojeným navýšením dalších výplat sociálních dávek. Více škody než užitku.
Zastavení plateb dotací z EU, z toho vyplývající ztráty v desítkách miliard korun, neschopnost pustit urychleně zbývajících více než 300 miliard nevyčerpaných eurodotací do skomírající ekonomiky, sabotáž české ekonomiky v podobě nevydané prováděcí vyhlášky k novému Zákonu o zadávání veřejných zakázek a otevřená válka gangů na nejvyšších místech justice, která není schopna zastavit všudypřítomnou korupci plýtvající další desítky až stovky miliard. Faktický stav bezpráví navíc již odrazuje i české investory od investic v naší malé zemi. A co je nejhorší, nikdo nepřichází s vizí, že někdy bude lépe.

Skrytý potenciál

Stejně jako v roce 1929 i poslední světová hospodářská krize je způsobena především úpadkem morálky („Příčinou hospodářské krize je především morální bída“ – Tomáš Baťa, 1932). Cestou pro přežití budoucích krizí není další škrtání nákladů, ale zásadní změna myšlení.
Čína brzy převezme roli největší ekonomiky na světě. V Evropě v tomto smyslu lze pozorovat obavy. V historickém kontextu však lze konstatovat, že Čína v posledních dvou stech letech prožívá své „historicky slabé období“ a její ekonomický vliv je stále výrazně nižší, než tomu bylo většinu času během uplynulých dvou tisíc let. Vzestup Číny byl a je pro globální ekonomiku obrovsky přínosný, stejně jako vzestup Ameriky po roce 1870. Samozřejmě že některé skupiny ve Spojených státech i v Evropě ztratily, ale pokud se podíváme na globální obraz, většina zemí a většina lidí z vzestupu Číny profitovala, a to bude pokračovat, stejně tak je tomu i s Indií a dalšími zeměmi BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika). Je to podobné jako se zánikem britského impéria. Británie ve srovnání s rokem 1945 ztratila obrovskou část svého statusu, ale je také mnohem bohatší, protože se dokázala přizpůsobit novým poměrům a respektovat je. To je příležitostí i pro naší technologicky vyspělou zemi. K využití tohoto potenciálu je ale nutné zlepšit spolupráci veřejného a soukromého sektoru.

Malí a zranitelní

Musíme si uvědomit, že jsme malá ekonomika, tj. defacto „malá firma“ ve světové globální ekonomice. Vždyť i obyvatelstvo Německa dosahuje velikosti „jen“ jedné až dvou provincií v Číně, naše malá firma je menší než některá města v globálních ekonomikách. Malá firma si nemůže dovolit plýtvat, nemá na to. Nemůže již ani moc škrtat, protože si ustřihne životně důležité orgány. Jedinou cestou z krize je růst. Příležitosti jsou v tržní ekonomice i v dnešním měnícím se světě nadále přítomny, jen jsou přehlíženy. Především mladé generace, ale i samotné ekonomiky BRICS ukazují okamžité možnosti růstu a prorůstové segmenty pro budoucí byznys. Potenciál máme obrovský. Nemusíme být v recesi, zkusme jen začít jinak přemýšlet.
Růst je možný prostřednictvím naplnění poslání malé firmy a jejich jednotlivých útvarů. Uveďme kupříkladu růst prostřednictvím vybraného útvaru malé firmy, zvaném ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Jaká je vize a poslání MŠMT? Zákon definuje poslání takto: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky zajišťuje státní správu ve školách a školských zařízeních, koordinuje vědní politiku, výzkum a vývoj včetně mezinárodní spolupráce, rovněž vykonává státní péči o děti, mládež… Zkusím malé srovnání z komerčního světa a po vzoru MŠMT s určitou nadsázkou nadefinuji virtuálně poslání například světové automobilky: Automobilka zajišťuje správu ve výrobních závodech na celém světě, koordinuje politiku, výzkum a vývoj včetně mezinárodní spolupráce, rovněž vykonává péči o zaměstnance… Tak nevím, asi bych si od takové automobilky automobil nekoupil. Poslání musí řešit potřeby zákazníků, občanů, rovněž celé širší společnosti, a to na bázi sdílených hodnot, z této povinnosti ministerstvo školství rozhodně není vyloučeno.

Chybí nám lídři

Do veřejné správy je nutné přivést skutečné lídry, kteří budou prosazovat hodnoty celé společnosti. Útvary naší malé firmy se pak musejí chovat tak, aby naplnily poslání a vizi představovanou novými lídry. Chování ovlivňují naše životní hodnoty, ty jsou nositelem naší konkurenceschopnosti v dalších desítkách let. Vše včetně hodnot je nutno měřit. Nestačí však jen metriky v indikátorech strategických dokumentů, musejí k nim být nadefinována i konkrétní jména lídrů, kteří za naplnění těchto indikátorů výkonnosti zodpovídají. V tom má náš veřejný sektor značné mezery, nikdo za nic neodpovídá.
Není potřeba škrtat například výdaje na školství, je potřeba je jen alokovat tam, kde naplní společenské poslání. Pak by se nemohlo stát, že MŠMT ročně financuje 180 tisíc studentů společenských a humanitních věd a jen asi 60 tisíc studentů technických škol, ačkoli současné potřeby ekonomiky jsou přesně obrácené. Desítky tisíc absolventů humanitních a společenských věd budou brzy bez práce, je jich prostě příliš mnoho. Náklady státu na jednoho nezaměstnaného činí ročně minimálně sto tisíc korun, přínos do státního rozpočtu od jednoho absolventa činí přibližně 200 tisíc při průměrné mzdě, jen na přímých platbách do státních fondů. Pomineme-li ostatní faktory v poslání vzdělávacího systému, jen ekonomické efekty budou značné. Při realokaci peněz pro 50 tisíc studentů z humanitních na technické školy by stát celkem získal pro veřejné rozpočty až patnáct miliard, aniž by musel škrtnout byť jedinou korunu. Skutečný efekt by byl mnohem vyšší. Nápady tisíců nových inženýrů dokážou vytvořit další tisíce i více pracovních míst. Jen těžko si ale dovedu představit, že by nápady v oblastech sociální patologie, regionalistiky, eurosprávy nebo jiného „užitečného“ oboru uživily bez státní subvence byť jen onoho absolventa samotného. Nechci hodnotit některé až exoticky znějící obory, stačí jen zavést měření jejich přínosu pro naši společnost, když už ne ekonomického, tak alespoň jiného, ale měřitelného. Dále je potřeba zajistit fungování nezávislé justice. Jak už bylo zmíněno, příčinou všech krizí je úpadek morálky. Nelze věřit sloganům typu „Právo zaostává za ekonomikou“. Právě naopak, právo a spravedlnost jsou podmínkou nezbytnou pro fungování zdravé tržní ekonomiky. S ohledem na současný žalostný stav je nutné, aby byla justiční mafie vyprášena v režimu krizového managementu. Parlament musí ve stavu nouze zajistit nové jmenování lídrů v nejvyšších patrech justice, policie i státních zastupitelství, aby se další nezbytné kroky opět nerozkradly.

Úspory začínají investicemi

Po krizovém zajištění justice (rozhodně ne předtím) je nutno ihned spustit investice. Nejdříve ty plánované, ale sabotované absencí prováděcí vyhlášky k novému Zákonu o zadávání veřejných zakázek. Dále, rovněž v krizovém režimu, by se mělo pustit do ekonomiky zhruba 300 miliard korun z evropských fondů, které zatím nebyly rozděleny, a tím ani rozkradeny. Do roka můžeme mít přebytek 80 až 100 miliard korun ve veřejných rozpočtech!
Zdravý veřejný sektor bude tou nejlepší vizitkou pro naše exportéry. Nepotřebujeme drahý CzechTrade, ale úspěšný stát, na který budeme hrdí. Značka Made in Czech Republic pak nebude škodit, ale posílí další růst exportu, HDP a následně i výnosů ve veřejném sektoru. Příležitosti pro růst rozhodně existují, ještě není pozdě!

Autor: Libor Witassek
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!