Může jeden člověk za ekonomický kolaps celé země? Geir Haarde doufá, že ne | E15.cz

Může jeden člověk za ekonomický kolaps celé země? Geir Haarde doufá, že ne

Může jeden člověk za ekonomický kolaps celé země? Geir Haarde doufá, že ne
Geir Hilmar Haarde
• 
ZDROJ: profimedia.cz

David Klimeš

Vzděláním je ekonom. Jako ekonom pracoval pro centrální banku. Byl i ministrem financí. Přesto může expremiér Geir Haarde vejít do dějin Islandu především jako nekompetentní správce ekonomiky. Rozhodne o tom islandský speciální soud, který začal v pondělí.

„Většina lidí zde na Islandu chce vidět někoho, kdo se bude zodpovídat za vše, co se na Islandu stalo během krize. Ale je neférové za to vinit jednoho politika. Vina mnohem více padá na zlodějské bankéře a investory, kteří zruinovali během krize zemi,“ říká dvaatřicetiletý obyvatel Reykjavíku Magnus k nezvyklému procesu, který nyní v hlavním městě probíhá.

Bývalý premiér Geir Haarde byl pohnán před speciální soud Landsdómur, jenž sice už více než sto let pamatuje v islandské ústavě na kriminální delikty ministrů, ale jehož ještě nikdy nikdo nevyužil. Až nyní. V pondělí začal proces s Haardem, který je viněn z hrubého zanedbání správy ekonomiky. Expremiér jen zopakoval, že jde o frašku, již na něj přichystali jeho političtí protivníci. To dosvědčuje i Islanďan Magnus: „Původně měli být před soud pohnáni čtyři politici, ale dva jsou nyní členy strany současné vládní koalice. Věc je tedy velmi zpolitizovaná a nefér vůči samotnému expremiérovi.“

Jakkoli se Haarde nyní může cítit procesem dotčen, politické odpovědnosti za bankovní krizi, která od roku 2008 přerostla ve faktický bankrot země, se zříct nemůže. Vždyť sám po pádu bank v říjnu 2008 prohlásil: „Možná to od nás nebylo zodpovědné nechat banky se tak rozrůst. Možná jsme měli něco udělat dříve.“

Elitní ekonom z USA

Geir Haarde se narodil v roce 1951 do rodiny norského přistěhovalce a islandské matky. V sedmdesátých letech krátce pracoval v novinách
Morgunbladid, pak si doplnil excelentní ekonomické vzdělání ve Spojených státech amerických na Johns Hopkins University a University of Minnesota. S takovým rozhledem pak bez problémů získal prestižní místo v islandské centrální bance, od roku 1983 pak čtyři roky radil ministrům financí, než se sám dal na poslaneckou dráhu.

V roce 1987 začíná jeho ohromující politická kariéra. V parlamentu Althing vydržel 22 let až do potupného odchodu v roce 2009. Tři roky předtím to přitom dotáhl na premiérský post. Obraz dokonalého politika živila i jeho schopnost vést svou konzervativní Stranu nezávislosti od vítězství k vítězství. K popularitě u veřejnosti přispívala také jeho vzorná rodina. S manželkou Ingou má pět dětí.

Celá kariéra úspěšného politika však v říjnu 2008 vzala za své. Během jednoho měsíce byly tři největší banky Glitnir, Landsbanki a Kaupthing z donuceníznárodněny. V té době se Haarde pokouší ještě tento krok obhajovat: „Bylo tu opravdové nebezpečí, že islandská ekonomika bude bankami vtažena do víru a výsledkem bude ekonomický kolaps země.“ Vládní záruky měly vše vyřešit. Nevyřešily.

Banky držely v době pádu aktiva v objemu 923 procent islandského hrubého domácího produktu. Haardeho znárodnění bylo tudíž k ničemu. V říjnu centrální banka už tak vysoké úrokové sazby zdvihla na 18 procent. V listopadu musely na pomoc se záchranným úvěrem přispěchat Mezinárodní měnový fond a několik evropských států. Dne 21. ledna 2009 protestující bombardovali premiérovo auto vajíčky, 23. ledna Haarde vyhlásil předčasné volby a oznámil, že už nebude kandidovat.

Jak potrestat „hrubé zanedbání“?

Pro Haardeho zdánlivě vše skončilo. Svou rezignaci odůvodnil zdravotními problémy a odjel s léčitelnou rakovinou jícnu na léčení do Nizozemska. Jenže ekonomická krize dál ničila Island a ostrov hledal viníky.
V dubnu 2009 byl Haarde donucen vysvětlit dary pro Stranu nezávislosti v roce 2006. Ukázalo se mimo jiné, že strana převzala 25 milionů islandských korun od Landesbanki, kterou pak stát musel zachraňovat.
Haarde převzal za tento dar plnou odpovědnost. Pořád se však pro expremiéra vše odehrávalo v rovině politické odpovědnosti.

Geir Hilmar HaardeGeir Hilmar HaardeAutor: Kresba Břetislav Kovářík

To se změnilo před rokem, kdy Speciální vyšetřovací komise odpovědná parlamentu vytvořila zprávu o příčinách krize. Soudce Pall Hreinsson o takzvané Pravdivé zprávě, jež čítá přes 2000 stránek, v dubnu 2010 prohlásil: „Žádná jiná komise nepřinášela svému národu tak špatné zprávy.“

Zpráva detailně popsala, jak celý problém bobtnal od deregulace bank v roce 2001. Ty se chopily příležitosti, které jim daly rozdílné dvouciferné úrokové míry na Islandu v porovnání s jednocifernými sazbami v Británii a eurozóně, a rozjely ve velkém půjčky. K tomu se přidala chabá regulace bankovního sektoru, dobře patrná například na velkopodnikatelském bratrském duu Gudmundssonových. Oba byli hlavními akcionáři zkrachovalé banky Kaupthing, jeden si půjčoval pro své firmy a druhý mu to jako viceprezident banky schvaloval. Po pop i s u příčin krize nachází zpráva i konkrétní viníky. Haardeho a ekonomické ministry viní ze „zanedbání povinností během období před krachem bank“.

Této zprávy se v září minulého roku chytli poslanci a v Althingu těsně odhlasovali poměrem 33 ku 30 hlasům vydání Haardeho speciálnímu soudu Landsdómuru. Patnáct soudců proto mohlo počátkem týdne začít expremiéra vyslýchat. Ten se ohradil proti „prvnímu politickému procesu v zemi“ a celou žalobu označil za nedokazatelnou. Sto let nepoužívaný soud vzbudil i některé dohady, jak vlastně prakticky expremiéra soudit. „Vláda a parlament nemají potuchy, jak proces řídit. Proto byl Haardemu odpírán třeba přístup k žalobě a tak dále,“ popisuje Magnus dění v Kulturním domu v Reykjavíku, který se dočasně proměnil v soudní síň.

Nejúspěšnější politik Islandu. Do roku 2008

Pro šedesátiletého Haardeho je to potupný proces. Nejen proto, že v žádné jiné západní zemi nebyl politik hnán k trestní odpovědnosti za špatnou reakci během krize. Stíhání je pro Haardeho o to větším šokem, že až do roku 2008 platil za nejúspěšnějšího ostrovního politika. Žádnému jinému ostrovnímu státníkovi se totiž během kariéry nepovedlo projít všemi třemi nejdůležitějšími vládními posty – stát se ministrem financí, ministrem zahraničí a předsedou vlády. Po strmém vzestupu ale přišel o to hlubší pád. Nyní stojí před soudem a žaloba zní: Provinění spáchané mezi únorem a říjnem 2008 úmyslem či hrubým zanedbáním v podobě přestupku proti ministerské odpovědnosti. Hrozí mu až dva roky za mřížemi.

Geir Hilmar HaardeGeir Hilmar HaardeAutor: e15

Autor: David Klimeš
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!