PROFIL: Fischer jde už zase s pány na led | E15.cz

PROFIL: Fischer jde už zase s pány na led

PROFIL: Fischer jde už zase s pány na led
Jan Fischer
• 
ZDROJ: E15 Michael Tomeš
9. července 2013 • 07:16
Jana Havligerová
Člověk má být schopný určité sebeironie a nadhledu, tvrdil expremiér Jan Fischer poté, co opadla vlna zklamání, která ho zalila po debaklu v prezidentské volbě. A přiznal, že po tom, co se dělo kolem tohoto plebiscitu, si tak trochu připadal jako hloupý Honza. Ten pocit je evidentně pryč. Fischer přijal křeslo vicepremiéra a ministra financí v Rusnokově kabinetu. V další přechodné vládě, která je mnohem méně nadějným projektem, než byla úřednická vláda, jíž kdysi velel.

V prezidentské volbě dalo Fischerovi hlas devět set tisíc voličů, teď se bude muset s budoucími ministerskými kolegy ucházet o přízeň sto a jednoho poslance. Prohra je to předem téměř jistá. V záloze ovšem stojí silná figura – prezident Miloš Zeman. Takže teoreticky by se mohla zopakovat situace z roku 2009. Po pádu vlády Mirka Topolánka tehdejší hlava státu na začátku května jmenovala kabinet složený z nestranických expertů nominovaných za jednotlivé strany, vládnout měl do podzimních předčasných voleb. Na konci října Ústavní soud konání parlamentních voleb zrušil, Fischerova mise trvala do řádných voleb na jaře 2010.

Mimořádná obliba úřednické vlády u veřejnosti pak jejího hlavního protagonistu vedla k mimořádně chybnému úsudku – kandidatuře v prezidentské volbě. Teď je Fischer jediným z bývalých uchazečů, který ještě nedokázal splatit dluhy za kampaň. Na konci června tato suma činila zhruba pět milionů korun. „Teď jsem splacení uspíšil, je to spíše otázka několika hodin než dní,“ tvrdí budoucí ministr financí. S tím, že daňovým poplatníkům nedluží ani korunu.

Fischer také zdůrazňuje, že ve vládě nebude působit jako exponent nebo prodloužená ruka prezidenta Zemana. Nechuť jeho bývalých příznivců z toho, že před druhým kolem prezidentských voleb, byť nepřímo podpořil právě Zemana, však ještě nevyvanula. Že ho k tehdejšímu počinu nevedly žádné zásadní postoje, po čase oklikou přiznal sám. Jak napsal na své webové stránce, poučil se. Zatímco on považoval za svou povinnost vést volební souboj za změnu s Milošem Zemanem, zejména Karel Schwarzenberg využil jeho nováčkovskou naivitu a v prvním kole volby ho drtil podpásovými útoky.

Fischerovo resumé z prezidentské volby tudíž znělo: „Nehodlám hazardovat se svým dobrým jménem. Nehodlám mást své voliče a vytvářet dojem, že Nečasův vicepremiér a Kalouskův stranický šéf může reprezentovat změnu.“ Oba pány pak činí spoluzodpovědnými za „současný politický marazmus“. Fischerovo angažmá v Rusnokově kabinetu tedy není žádným velkým překvapením. Ostatně čerstvě už stačil podotknout, že označení „vláda rozpočtové odpovědnosti“ mu zní jako klišé.

Fischer je sice národohospodář, v profesním životě osvědčil manažerské schopnosti, finance však jeho parketou rozhodně nejsou. Budeli mu ale dál sloužit současný sehraný tým ministerstva financí, novou roli jistě zvládne.
Zvlášť když nad ním ochrannou ruku bude držet exministr financí, premiér Jiří Rusnok. Ten už slíbil, že se úlohy protektora ujme. „Vytvoříme určitý tandem ministr financí – premiér, který se bude starat o to, aby hospodaření veřejných financí za účinkování této vlády bylo pod maximální kontrolou a aby bylo skutečnou prioritou této vlády,“ oznámil designovaný předseda vlády. Pod jedním státním rozpočtem je už Fischer podepsán, byť jako premiér.

Plán hospodaření vlády ovšem tehdy sestavoval expert nad experty Eduard Janota. Kvůli hospodářské krizi to nemohla být, a také nebyla, žádná sláva, deficit představoval rekordních 160 miliard. V dolní komoře parlamentu se daly čekat potíže, a tak Fischer poslancům preventivně vzkázal, že pokud rozpočtový návrh odmítnou, bude to brát jako signál, že jeho vláda nemá důvěru. Teď je v opačné situaci. Že na rozpočet připravený Rusnokovou vládou nekývne, vzkazuje ze sněmovny dopředu většina stojící za padlým Nečasovým kabinetem.

Jak asi Fischer čte tento signál? Po neúspěchu v prezidentské volbě čekal expremiéra a bývalého viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj už jen kariérní sestup. Po delší době, kdy bylo slyšet jen o jeho dluzích, nastoupil v květnu do energetické společnosti CE Group, jeho úkolem, jak se proslýchalo, byla odpovědnost za strategické řízení projektů energetického komplexu. Zaměstnal ho Čechokanaďan Ladislav Dráb, který mu také finančně přispěl na splacení části závazků z volební kampaně. Teď se Fischer snaží ze stínu znovu vyjít na výsluní.

Po prezidentské volbě Fischer také napsal – „dnes své vystupování vidím tak trochu ve světle známého epigramu K. H. Borovského: Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe, že pán klouzne a sedlák si za něj nohu zláme.“ Jak zhodnotí účinkování v Rusnokově kabinetu, možná teprve uslyšíme.

Jan Fischer

- narozen 2. ledna 1951 v Praze
- vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze
- 1974 nastoupil do Federálního statistického úřadu, po rozpadu federace se stal místopředsedou ČSÚ, od roku 2003 jeho předsedou
- květen 2009 až červen 2010: předseda vlády
- 2010–2012: viceprezident EBRD
- 2012: nezávislý kandidát na funkci prezidenta republiky
- je podruhé ženatý, má tři děti

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!