Rakouský populista Strache chce překonat svého učitele Jörga Haidera | E15.cz

Rakouský populista Strache chce překonat svého učitele Jörga Haidera

Rakouský populista Strache chce překonat svého učitele Jörga Haidera
Heinz-Christian Strache
• 
ZDROJ: ctk
22. června 2011 • 07:21
Rakouští politici se jeho rapování a protimuslimským komiksům donedávna jen smáli. Nyní se už nesmějí. O víkendu byl Heinz-Christian Strache zvolen do čela aktuálně nejpopulárnější strany Rakouska a řekl si o kancléřský post po dalších volbách.

Hodinky za 40 eur? Čepici za deset eur? Nebo za 15 eur tričko Stra Che, kde se šéf Strany svobodných Rakouska (FPÖ) stylizuje s baretem do slavné podobizny marxistického revolucionáře Che Guevary? Heinz-Christian Strache touto nabídkou na svých webových stránkách dokazuje, že politika může být i dobrým byznysem. Vídeňský zubní technik, kterého dlouho nikdo nebral vážně, během pár let dokázal resuscitovat svou nakažlivou hyperaktivitou někdejší stranu Jörga Haidera a při současné vládě rozhádané velké koalice z ní udělal dokonce nejpopulárnější partaj Rakouska.

I proto si řekl na víkendovém sjezdu strany o kancléřský post. V roce 2013 tak chce zopakovat úspěch svého učitele Haidera z roku 1999 a protlačit FPÖ do vlády. Zároveň ale naznačil, že tento cíl nevymění za žádné kompromisy: „Nebudu dělat chyby svých předchůdců,“ hřímal za potlesku spolustraníků o víkendu ve Štýrském Hradci.

Pokud se Strache dostane za dva roky do vládního kabinetu, pro Čechy v Rakousku to ještě nebude taková pohroma. Nový stranický program sice přísahá na „německé národní, jazykové a kulturní společenství“, ale na milost jsou vzaty usazené menšiny burgenlandských Chorvatů, Slovinců, Maďarů, Čechů, Slováků a Romů, které Strache považuje za „nedílnou součást Rakouska a našeho státního národa“. Horší to už budou mít pod Strachem jiné menšiny, především Turci, Kurdové a další islámské národy. „Rakousko není přivandrovaleckou zemí,“ prohlásil Strache a plně se tak přihlásil ke striktní protiimigrantské a protiazylantské politice Jörga Haidera.

Z Liberce do Vídně

Politici ostatních stran zatím nenašli recept, jak zkrotit popularitu radikálního politika s vyběleným širokým úsměvem. Tento měsíc Strache oslavil 42. narozeniny a je na vrcholu svých sil. I kdyby se v roce 2013 do vlády nakonec nedostal, tradiční velké strany lidovců a sociálních demokratů mají ve stále mladém politikovi Strachem dlouhodobého nepřítele, který našel ten správný protestní program pro nacionalisty, křesťanské lidovce, ale i voliče sociální demokracie.

Pro Stracheho je to životní úspěch. Velkou část života totiž strávil na okraji rakouské společnosti. Jeho dědeček se dostal do Rakouska s vojáky wehrmachtu při anšlusu země k Hitlerově říši. Do té doby žil v Liberci v sudetoněmecké komunitě. V Rakousku se pak usadil s novou ženou. Svým rodičům se Heinz-Christian (rád si nechává říkat jen HC) narodil už na předměstí Vídně. Na otázku, proč vstoupil do Strany svobodných, vždy říká: „Protože jsem vyrostl v rudé Vídni.“ Hlavní rakouská metropole má totiž už dekády sociálnědemokratického starostu. Mnohem spíše ale u Strany svobodných skončil proto, že se už v 15 letech dostal do okruhu pravicových extremistů, jezdil s nimi na národovecké tábory. Koncem osmdesátých let se dostal i do blízkosti předsedy zakázané nahnědlé Nacionálně demokratické strany Norberta Burgera, protože v té době chodil s jeho dcerou.

Rakouská média dosud občas uveřejňují neznámé fotky, kde mladý Strache pózuje s neonacisty a účastní se jejich akcí. V roce 1990 mu na jednom z takových srazů v německém Pasově policie zabavila revolver.

Heinz-Christian StracheHeinz-Christian StracheAutor: Kresba Břetislav Kovářík

Přežil odchod Haidera

V roce 1991 se v pouhých 21 letech stal vídeňským zastupitelem za FPÖ. Ve Vídni vedl také mládežnickou organizaci strany. Od roku 2001 ve vídeňském parlamentu vedl bitvu proti sociální demokracii o volební právo pro voliče ze zemí mimo Evropskou unii. A vyhrál. V roce 2004 se stal šéfem vídeňské FPÖ, což ho vyneslo do povědomí celého Rakouska. Ve straně vystupoval jako jeho velký vzor Jörg Haider, ale jen v mladším vydání.

Zatímco zkušený Haider postupně už některé ze svých radikálních tezí opouštěl a například souhlasil se vstupem Turecka do EU, Strache lpěl na Haiderově nekompromisním programu z počátku devadesátých let. V roce 2005 ve 35 letech dostoupal na stranický vrchol. Ale musel se kvůli tomu zříct svého vzoru. FPÖ trpěla vládním angažmá a Haiderovi hrozilo, že by mohl přestat ovládat svou stranu, pokud by straníci nezvolili do čela jeho sestru Ursulu Haubnerovou. Raději tak FPÖ opustil a založil si s většinou poslanců nový Svaz pro budoucnost Rakouska (BZÖ). Strache se pak stal šéfem Strany svobodných, ale drtivá většina politologů se mu smála za Pyrrhovo vítězství, neboť voliči Strany svobodných měli jít za Haiderem. Ale nestalo se tak.

Rapuju proti rudým a islámu

Strache se přiučil od Haidera, jak úspěšně budovat kult osobnosti a vdechl protestní partaji nový život. Zaměřil se na mladé voliče (v Rakousku se smí volit už od 16). Stal se i rapperem a takto si například zaveršoval proti vídeňskému sociálnědemokratickému starostovi Michaelu Häuplovi: „Celá Vídeň říká ano pro HC / on je naše jistota / rudí už jsou bez šance / z Häupla bude penzista.“ Jindy zase nechal proti imigrantům vytisknout komiks Vídeňské pověsti, kde jako středověký rytíř bojuje proti Turkům.

Ve Štýrsku zase Strana svobodných mladé verbovala například hrou „Odstřel mešitu“. Zemi od roku 2005 zaplavují pestrobarevné plakáty s věčně usměvavým Strachem a lákavými hesly jako: „Práce místo imigrace“, „Mnoho cizáků nedělá dobrotu“, „Věříme v mladé. Sociální demokraté v imigraci“.
Na tuto novou vlnu populismu už Jörg Haider nedokázal zareagovat. V dalších volbách FPÖ předstihla BZÖ a o Strachem se začalo mluvit jako o „Turbo-Haiderovi“.

Po Haiderově tragické smrti při autonehodě v roce 2008 už definitivně přestalo být pochyb, kdo je lídrem populistické pravice. Vítězný Strache v ten okamžik ale dokázal na chvíli zapomenout na Haiderakonkurenta a vzdal hold svému někdejšímu velkému učiteli: „S Haiderovou smrtí ztratilo Rakousko velkou politickou osobnost.“

Pravičák.

Levičák. Populista

Po Haiderově smrti Strache dál úspěšně ladil svůj populistický mix pro voliče. Čím dál ostřeji vystupoval proti přistěhovalcům a azylantům. V roce 2010 se FPÖ stala ve vídeňských volbách se svou kampaní za „vídeňskou krev“ druhou nejsilnější stranou.

Úspěchem bylo i 16 procent hlasů pro Stracheho prezidentskou kandidátku Barbaru Rosenkranzovou v minulém roce. Tou pravou pobídkou pro preference FPÖ se staly neshody současné velké koalice a především problémy eurozóny, na které Strache nechce doplácet ani jedním eurem.

Na rozdíl od Haidera z FPÖ udělal nejen lákadlo pro pravicové voliče lidovců, ale překvapivě i sociální demokracie. Jeho nejmilejší knihou je prý dílo bývalého německého sociálnědemokratického kancléře Helmuta Schmidta Síla budoucnosti: „To byl sociální demokrat, ze kterého by si rakouští soudruzi měli vzít příklad.“ Ani na aktuálním Stracheho programu pro FPÖ není poznat, zda jde o pravicovou, či levicovou stranu.

„FPÖ zdůrazňuje svobodu jednotlivce, což je klasická pozice pravicové strany. V sociálních tématech ale není daleko od levicových populistických pozic. To je rozpor,“ rozebral Stracheho volební lákadla pro list Der Standard tento týden politolog Peter Filzmaier. Pro každého něco – to je přesně to, co Strache chce. A v čem, soudě dle popularity strany, už překonává i svůj někdejší vzor, Jörga Haidera.

Strache-profilStrache-profilAutor:

Autor: David Klimeš
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!