Centropen: Sedmdesátiletá cesta od plniček k fixům | E15.cz

Centropen: Sedmdesátiletá cesta od plniček k fixům

Jan Šindelář

Stojíte před bílou tabulí s důležitými čísly a černá čára z vašeho fixu se stává neviditelnou? Pak vězte, že váš marker už má najeto něco kolem 300 metrů a nejméně 85 procent inkoustu je pryč. To je konec psací potřeby, jejíž životní cesta s velkou pravděpodobností začala v jihočeských Dačicích. A nenechte se mýlit nápisem, dačická továrna vyrábí i pro světové značky, jako je Crayola nebo Stabilo. To se týká 40 procent produkce, která ročně činí nějakých 250 milionů kusů.

Vlhký program

„Popisovače, tedy výrobky založené na systému hrot, tampon s inkoustem a obal, jsou hlavní náplní naší výroby. Říkáme tomu vlhký program,“ vysvětluje spolumajitel a ředitel továrny Centropen Ludvík Čurda. Ve firmě pracuje od roku 1975, ředitelem se stal o deset let později. Od znárodnění v roce 1948 je teprve druhým ředitelem v řadě.

Hned na úvod exkurze nám ovšem připravil malé zklamání. Tradiční výroba klasických plnicích per skomírá na úbytě a v Dačicích fakticky skončila. V minimální míře sice plničky ještě z továrny vycházejí, je to ale pouze výsledek montáže dovezených dílů. „Hlad po perech dávno opadl, nikdo už s nimi nepíše, ani děti. Navíc je to složitý a drahý výrobek,“ vysvětluje bez přílišné nostalgie Čurda.

Ještě v osmdesátých letech přitom firma vyráběla 19 typů per, ročně se jich prodalo na tři miliony. Po roce 1990 začala poptávka klesat a loni skončila na 60 tisících kusů. A firmu postupně začal živit vlhký program. Ten pronikl i do škol. Děti dnes píší takzvanými rollery, které na rozdíl od per nedělají kaňky a nelze je rozskřípat. Stejný princip: nasákavý hrot a tampon s inkoustem.

Proti tlustému kancelářskému kolegovi ovšem štíhlý roller ujede po papíře do vyčerpání zásob až tři kilometry. Módní trendy a věda se promítly i do tvaru pera. Dnešní drobotina na úsvitu vzdělávacího procesu v ručkách třímá trojúhelníkový hranolek, a nikoli váleček.

Nechceme se stěhovat

„Doposud si děláme téměř všechno sami. Shodli jsme se, že se pokusíme přežít v Čechách bez přesouvání výroby jinam,“ říká před vstupem do první haly ředitel. Všechny ty markery, rollery, linery a další -ery se tu vyrábějí od A do Z.

Vše začíná v lisovně, kde z litvínovského polypropylenu vzniká základní podoba psacích potřeb. Unipetrol do Dačic ročně dodá 1200 tun polypropylenu ve formě drobných průsvitných krystalků. Ty se lisují, barví a potiskují, zpátky do strojů putují i odřezky z lisů. Formy si podnik vyrábí rovněž sám, případně je poptává u jiných českých dílen.

Nová forma na jakýkoli plastový dílek vyjde minimálně na půl milionu korun, nejdražší jsou za pět milionů. Každá inovace tak něco stojí. „Ještě jste neprodal ani kus, a přitom máte patnáct milionů vyčerpaných,“ ukazuje šéf na novou linku.

Výnosná specialita

Ve výrobně tamponů a hrotů to vypadá jako v textilce. A hroty z jednotlivých vláken skutečně plete textilní mašina. Pro malý dvoumilimetrový hrot je třeba splést 100 vláken. Pletenec se pak prožene pryskyřicí, upeče v peci, nakrájí a naostří. Textilní výrobu připomíná i hala na tampony, do kterých se pak jehlou vpravuje inkoust.

„Jeho vlastnosti jsou velmi důležité, hrot musí vytáhnout alespoň 85 procent náplně,“ ukazuje pan továrník na obří skleněné báně, kde se inkoust míchá. Když mu připomeneme známou bolest fixů, tedy vysychání, zamračí se. „To už neplatí, pro děti máme inkousty, které nezaschnou šedesát dní,“ říká a dodává, že zdravotní normy na inkoust jsou přísnější než na potravinářské výrobky.

Specialitou podniku jsou foukací fixy, na jejichž výrobu má jako jediný evropský výrobce Centropen exkluzivitu od amerického majitele patentu. „To je zlomový sortiment. Smíme ho vyvážet asi do 20 zemí včetně Německa a Rakouska. Je to lukrativní výrobek, protože se neprodává za pár šupů,“ říká Čurda a bravurně skrze šablonu vyfoukává čápa. Foukací fixy podle něho firmě pomohly k přežití v devadesátých letech, smlouva platí od roku 1996.

Naší filozofií je nepropouštět

Ptám se na čínské padělky výrobků Centropenu. Čurda odněkud vyloví dva na první pohled shodné fixy. „Tohle se našlo na Ukrajině. Podívejte se, tenhle je ohnutý jako banán, inkoust smrdí a nápis hlásá Oentropen. Je asi z Číny nebo z Pakistánu,“ ukazuje ředitel. Nejčastěji se prý kopíruje obyčejná lihovka za pár korun. „Těžko proti tomu něco uděláme, naštěstí se to objevuje jen čas od času.“

Čtěte také:

Vláda psacích per se nachýlila. Kdo je vyhodí, možná prohloupí

Centropen umravňuje tegaře

Centropen vsadil na nestandardní inzerci

Centropen je dnes firmou s obratem kolem půl miliardy ročně, své výrobky dodává do 40 zemí. Zaměstnává necelých 500 lidí, které si vedení hlídá jako oko v hlavě. „Naší filozofií je nepropouštět. A nedělali jsme to ani v roce 2009, kdy nám krize snížila obrat o sto milionů. Lidé byli v pátek doma za 60 procent platu,“ říká Čurda.

Firma na první pohled vypadá jako rodinný podnik, nechystá ani žádnou expanzi. Podle ředitele jde především o stabilizaci současného byznysu a rezervu na horší časy. „Jo, a nezapomeňte tam napsat, že s odborníky učíme děti správně sedět a psát,“ loučí se ředitel s poukazem na neziskový projekt Jak správně psát.

Historie firmy

» Společnost vznikla v roce 1940 spojením malých dílen na plnicí pera dačických podnikatelů Antonína Stejskala a Josefa Novotného. První značkou vyhlášených plniček bylo Steno. Už po pěti letech se oba pánové rozešli, větší přitom zůstala Novotného firma se značkou Omega. Kohouty znovu spojili komunisté, když obě firmy skončily pod křídly pardubického podniku na plasty Centropen. Ten sám v šedesátých letech zanikl a značka zůstala na jihu Čech. Jenže se po spojení s budějovickým gigantem Koh-i-noorem dlouhá léta nepoužívala.

» Místní jí oprášili až několik měsíců před revolucí, kdy v rámci perestrojkového snažení vznikl státní podnik Centropen. Ten stojí na místě původních dílen Novotného a Stejskala.

» Kruh se uzavřel po revoluci, kdy se ze Švédska vrátil Novotný junior a s manažery podniku dal dohromady privatizační projekt. Zlomovým momentem byl rovněž rok 1968, kdy se v Československu objevily první fixy z Japonska. V Dačicích je posléze vyráběli z japonských dílů, ale postupně si začali zajišťovat celý proces vlastními silami.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!