Strakonická Moira obléká i vojáky německého Bundeswehru

26. dubna 2012 • 07:02
„Tam radši moc nechoďte,“ říká mi Mario Vlček, majitel strakonické textilky Moira, když chci s fotoaparátem vstoupit do zamřížované části skladu, který je plný papírových krabic. „Oni si to dost hlídají,“ krčí omluvně rameny. Zdejší továrna nevyrábí takzvané „funkční prádlo“ jen pro cyklisty a horolezce. Trička, která hřejí i mokrá, si oblíbila také německá a rakouská armáda.

„Přihlásili jsme se ve výběrovém řízení a uspěli jsme. Dodáváme jim většinou základní trika šitá na zakázku,“ říká skromně Vlček o prestižních armádních zakázkách Moiry, které prý tvoří maximálně 20 procent obratu firmy.

O obchodu mluví nerad. „Na tyhle věci se mě neptejte. Na to mám lidi,“ říká s lehkým nezájmem v hlase třiašedesátiletý zakladatel textilky se 140 zaměstnanci a ročním obratem 126 milionů korun. „Peníze pro mne nejsou tak důležité. Jsou tu od toho, aby nás dostaly dál, říká Vlček a oči mu zasvítí. I po dvaadvaceti letech podnikání v textilním průmyslu je pořád více vynálezcem než obchodníkem.

Sovětská kombinéza pro stíhací piloty mi otevřela oči, říká „pan Moira“

Brněnský rodák původně jen nakupoval tkaniny, z nichž šil spací pytle a oblečení pro kamarády, kteří stejně jako on šplhali po horách nebo létali na rogalu. „Šlo o to vytvořit jim oděv, v němž by po mnohahodinovém letu nebyli zmrzlí, ale zůstali aerodynamičtí,“ líčí Mario Vlček začátky v sedmdesátých letech.

Při navrhování oděvů pro „sportovní individualisty“, jak je nezývá, se inspiroval hlavně armádní výbavou. „Armáda je většinou dál. V tomhle případě tedy ne ta česká. Inspiroval jsem se u Američanů, Angličanů a Rusů. Sovětská přetlaková kombinéza pro piloty stíhaček MiG-15 mi otevřela oči. Z hlediska použitých materiálů to bylo něco naprosto neuvěřitelného,“ vzpomíná Vlček.

Tuzemští výrobci textilu a oděvů loni zvýšili tržby

Kolik váží lidský pot

Cesta od sovětské kombinézy k vlastnímu vláknu přivedla Vlčka nejdříve do Strakonic, které měly dlouhou tradici textilní výroby. Od zdejší slavné továrny Fezko odebíral materiály pro své návrhy a po roce 1989 si zde koupil několik strojů a pronajal prostory bývalého mlýna.

Tehdy už věděl, že nechce být jen sportovním krejčím, ale dělat věci po svém. Podle historky, kterou mi vyprávěl jeden zaměstnanec textilky, si Vlček před horolezeckým výstupem a po něm vážil oblečení, aby zjistil hmotnost lidského potu. Tam někde se patrně zrodila myšlenka vyrábět funkční prádlo, které odvádí vlhkost a hřeje i mokré.

„Věděl jsem, co chci. Věděl jsem, že potřebuji textilii, která rozdělí to, co se děje na pokožce, a to, co se děje dál v rámci textilie. Protože to, co rozhoduje o našem komfortu, je to, co máme na pokožce,“ vysvětluje Vlček. Tak začal hledat vhodnou substanci.

Moira má celkem 140 zaměstnanců.Moira má celkem 140 zaměstnanců.Autor: Petr Horký

Zapomenutý „výzkumák“

Moira není první funkční prádlo na světě. Chemickou látku polyolefin, ze kterého se vyrábí, vymysleli už v padesátých letech Italové. Vůbec první textilie ze stoprocentního polypropylenu se začala vyrábět v Japonsku. Vlček zahájil výrobu prádla ve Strakonicích v roce 1992 pod značkou Alae Lupuli a vlákno nejprve dovážel z USA a z Rakouska. Pak ale navštívil slovenský textilní výzkumný ústav SVIT pod Tatrami.

„Ten výzkumák se po komunismu nadechl kyslíku. Tam byl obrovský potenciál. Tam jsem našel odborníky,“ vzpomíná Vlček. Právě tamním slovenským vědcům zadal úkol vytvořit z polypropylenu unikátní vlákno s pětilaločným profilem, kterému dnes říkáme Moira. Slovenský výzkumný ústav ho vyrábí od roku 1994 dodnes. Tím ale nesnáze neskončily. Vlákno bylo příliš odolné, aby se dalo příst.

Dokud Vlček nedostal tip na muže z Breitenfeldu poblíž Hamburku. Tamní přádelník dokázal z vlákna vytvořit přízi. „Jiného člověka nechci. Je stejné krevní substance. Pracuje tak, že se k výsledku dobírá systematicky. Navíc je Němec, takže není schopen porušit kvalitu materiálu ani čas dodávek. Za tu dobu se mezi námi vytvořil takový vztah, že jsme téměř bratři,“ říká Vlček o německém partnerovi.

Od té doby cestuje vlákno Moira ze Slovenska nejprve do Německa, kde se z něho stane příze. Ta pak jede do Strakonic, kde z ní stroje upletou prádlo Moira. Vlákno z výzkumáku SVIT si Vlček nechal patentovat v roce 1996 pod názvem Moira TG 900.

Budoucnost je v designu

O funkční prádlo byl obrovský zájem. Moira v Česku jako první vyráběla vlákno ze stoprocentního polypropylenu. Strakonická dílna jela na plné obrátky, a přesto nestačila uspokojovat poptávku.

Obrat společnosti se od roku 1996 každoročně zdvojnásoboval. Překotný růst se zastavil až kolem roku 2004, od té doby firma roste tempem kolem pěti procent. „Trh se nasytil. Náš kus koláče se zmenšil. Boom funkčního prádla doznívá, teď jde nahoru vlna a různé bio. Lidé zkoušejí i konkurenci, většinou se ale vracejí k nám,“ říká šéf marketingu Miloslav Pintýř. Čísla za loňský rok budou známá až v červnu, Moira ale počítá s poklesem o osm až deset procent kvůli pomalému začátku zimy.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!