Svět objevuje novou Barmu. Ona musí najít samu sebe

31. července 2012 • 12:14
Poloprázdnými ulicemi Rangúnu křižuje vrzající taxík se šesti cestujícími. Sedmý je řidič. Zmatený domorodec s nulovou znalostí angličtiny řeší neřešitelné: dovézt Čechy, jež nabral, na jakékoli tržiště. Naději, že se mu to podaří, tlačí ke zdi tma a déšť. Zhruba po půlhodině hází výprava původní plán za hlavu a dává nový pokyn: hospoda.

„Jistě pane, ano pane, samozřejmě pane,“ odpovídá o chvíli později na dotazy nově příchozích a zároveň jediných hostů majitel thajské restaurace. U dveří opodál si cizince prohlížejí dvě děvčata, podle úboru součást rodiny a personál. Do papundeklové střechy buší monzunový liják. Jídlo je čerstvé a chutné, pivo studené.

Cestou k toaletám sedí před televizí skupinka -náctiletých dívek a ukazuje cestu. O smyslu jejich přítomnosti není třeba pochybovat. Největší a dnes už bývalé hlavní město Barmy právě rozevřelo svou noční náruč.

Růže od Havla

Republika Myanmarský svaz, zkráceně Myanmar, má za sebou rušných osmnáct měsíců. Padesátimilionový stát, který léta ovládala a vysávala vojenská junta, je od loňského března prezidentskou republikou. Zákonodárnou moc má v rukou dvoukomorový parlament, do poslanecké lavice usedla nositelka Nobelovy ceny za mír, disidentka a vítězka dubnových doplňovacích voleb Do Aun Schan Su Ťij.

BarmaBarmaAutor: E15

Výkonná moc náleží třicetičlenné vládě, obě instituce sídlí v nové metropoli Neipyijto ve středu federace. Na letištích přistávají delegace z celého světa přivážející politickou podporu – v polovině července si tuto příležitost, včetně setkání se Su Ťij a předání růže z odkazu Václava Havla, nenechal ujít český ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg.

Vedle politiků, popřípadě za nimi, se srocují podnikatelé. Políčeno mají na podmořská ložiska zemního plynu a ropy, teakové dřevo a kaučuk, mimořádně úrodnou půdu, nefrity, rubíny a safíry, stejně jako na investiční šance při budování dopravní a informační infrastruktury nebo drobných průmyslových základen.

„Barma je považována za velmi perspektivní oblast, může za to její strategická poloha, přírodní bohatství, početná a levČekání ná pracovní síla,“ vypočítává vedoucí obchodně ekonomického úseku českého velvyslanectví v Bangkoku Milan Hupcej.

Nejsilnější hráči už dorazili. „Od listopadu přijely mise ze Spojených států, Velké Británie, Francie, Polska, Japonska, Jižní Koreje nebo Austrálie. Velký zájem projevují Thajsko, Indie a Čína. Po dubnovém zrušení sankcí Evropské unie přišly nadnárodní korporace jako Coca-Cola. O boomu svědčí přeplněná letadla a dlouho dopředu zamluvené hotely,“ dodává Hupcej.

Pod lákavou slupkou pokračují etnické nepokoje. Nespokojeni jsou především Karenové na hranicích s Thajskem, kteří volají po samostatnosti. Proti byla a je barmská armáda. Oficiálně panuje příměří podepsané na konci loňského a začátkem letošního roku. „Samozřejmě se to může zvrtnout, taková pravděpodobnost vždycky existuje. Naděje, že mír vydrží, je ovšem veliká,“ doufá Schwarzenberg.

Když už, tak už...

V apartmánovém komplexu Thingaha se rojí komáři, z louží skřehotají žáby. Světla auta, která po setkání s českou výpravou odvezla zpět do civilizace Su Ťij, zmizela v dáli. Za obzorem se dá tušit Neipyijto.

Oficiálně Královské město, pojmenované podle gigantických soch místních králů. Od roku 2006 je to domov 900 tisíc lidí a obří staveniště bez obchodů a restaurací. Sídlo parlamentu a vlády. Hotovo má být ještě v letošním roce.
V praxi bizarnost, která má obdobu snad jen v Severní Koreji.

Už rozlehlé, nicméně pusté mezinárodní letiště s deseti terminály napovídá, že něco není v pořádku. Přemístění z něj po jedné z nových silnic, postavených údajně za čínské peníze rukama barmských vojáků za vydatné pomoci vězňů, připomíná poskakování po betonových pražcích, známé svého času z ježdění po „Hilterově dálnici“ u Berlína. Vozovku lemuje zeleň, na ní se činí bosé pomocné síly s klacíky v rukou. „Opracovávají“ vysazené keře.

Za jízdními pruhy, rozlitými do počtu jedenáct v každém směru, se rýsují policejní zátarasy. Za nimi mosty přes říční kanál. Za ním umělý ostrov. Na něm paláce, v něm bunkry. Velikášství si podalo ruce s nedobytností.

Čekání na zákon

S Myanmarským svazem, který patří mezi nejchudší adresy na zeměkouli, pojí Českou republiku desítky let staré dohody o letecké dopravě, obchodní výměně a ekonomické spolupráci. Českou stopu představuje sedm podniků: pivovar a koželužna v Mandalay, cukrovar Zeyawaddy, tepelná elektrárna a pneumatikárna v Thatonu, závody na výstavbu traktorů a výrobu vstřikovacích čerpadel Malun.

Za tuto pomoc Barmánci Čechům dodnes dluží, pohledávka činí zhruba čtvrt milionu korun z původního závazku 44 milionů amerických dolarů. Zprostředkovatelem splátek, stejně jako řady jiných transakcí, je společnost Transakta Myanmar.

„Jednáme se státním a soukromým sektorem, pracujeme na provizní bázi. Získáváme zakázky pro české i cizí firmy, nabízíme je do veřejných soutěží. Pozornost se soustředí na náhradní díly pro stroje a zařízení dodaná z dob socialismu či na součásti pro výrobu obráběcích strojů. Zařizujeme také vývoz luštěnin,“ líčí Pavel Čihák, dlouholetý zástupce Transakty a znalec poměrů.

Investorům, navzdory vlně zahraničních misí a postupnému opadávání postihů za porušování lidských práv, přesto radí počkat. „Chybí podpis a prováděcí předpisy pro už schválený zákon o podpoře, ochraně a transparentnosti investic,“ říká Čihák. Na tahu je prezident a příslušní úředníci.

Skryté proudy

Z temně zelené džungle, kterou bylo Neipyijto před deseti lety, vane vítr. Tyrkysové fontány chrlí sloupce vody. V ohromném sále, s dominantou zlatého trůnu a pod svitem křišťálového lustru, sedí dva muži. Vpravo Thein Sein, expremiér a prezident, vlevo šéf české diplomacie Schwarzenberg. Křesla obou pánů dělí několik metrů, akustika zahlušuje, špatný tlumočník nestíhá.

„Je to klíčová postava reforem,“ ocenil protějšek host z Evropy. „Mluvil ve frázích a byl nudný,“ nebral si naopak servítky jiný očitý svědek setkání. „Je to šašek, parlament si svou prosadí,“ utrousil o pár hodin dříve na Thein Seinovu adresu Thura Shwe Mann, první muž dolní komory.

Igor Záruba: Barma je příležitostí pro souhru ministrů

Úsměvné netaktnosti ukazují, že svazová republika Myanmar má před sebou dlouhou cestu. Od diktatury k demokracii, z bezvýznamnosti k prosperitě. Tak rychle, jako jdou nahoru ceny ubytování v hotelech, to určitě nepůjde. Evropa včetně Česka a další jsou od toho, aby pomohli. Penězi, kontakty, humanitárně. Praha dokonce zvažuje, že zřídí v Rangúnu pobočku thajského zastupitelského úřadu.

Skryté proudy však není radno podceňovat. Generálové sice odevzdali moc, ale jen formálně, ne fakticky. Region je navíc důležitý pro Čínu, a ta se svých plánů nevzdává. Pokud se neprosadí politicky, zkusí to ekonomicky.

Neipyijto je mementem. Sen o věčné slávě může skončit pádem do zapomnění. V případě Barmy by šlo o lepší scénář z několika špatných.

Od našeho zpravodaje

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!