Aneta Langerová: O SuperStar jsem nestála a nepřihlásila bych se ani dnes

Aneta Langerová: O SuperStar jsem nestála a nepřihlásila bych se ani dnes
12. prosince 2014 • 06:38
Letošní rok je pro první vítězku talentové soutěže Česko hledá SuperStar Anetu Langerovou dalším milníkem. Po deseti letech opustila pozici patronky nadace Světluška, po pěti letech vydala téměř výhradně autorské album Na Radosti. „Pro mne je vždy zázrak, že něco takového jako autorské album vznikne,“ říká zpěvačka, která v únoru po třech letech vyrazí na turné nejen s akustickým triem, ale i s pětičlennou kapelou.

E15: Nové autorské album jste vydala po pěti letech. To je zatím nejdelší pauza. Čím to?

Obecně na desky nějak zásadně nespěchám. Pro mne je vždy zázrak, že něco takového vznikne. Bylo to způsobeno i tím, že jsem se mezitím zapojila do různých jiných projektů. V průběhu těch let jsme také vymysleli akustické turné Pár míst, což byl pro mne zlomový okamžik, neboť tím začalo období, kdy jsem měla komornější koncerty. Měli jsme akusticky s triem vystupovat asi jen měsíc, proto se to jmenovalo Pár míst. Ale o koncerty byl zájem, což nás těšilo, a tak už takto vystupujeme třetím rokem. Ruku v ruce s tím jsme s Jakubem Zitkem přemýšleli nad novými skladbami. Na nové desce jsme se nejvíce vyřádili asi až poslední rok. Jinak to nebyla úplně souvislá práce. Občas jsem si někam odskočila, tu k Martě Kubišové, pak k filmu. To mi zabralo dost času.

E15: Nové album je první, na kterém jsou až na jednu výjimku od Doroty Barové z Tara Fuki jen písně vaše a Jakuba Zitka. Dříve se přitom na vašich albech podílela řada známých autorů jako Michal Hrůza, Oskar Petr, Martin Ledvina, Robert Nebřenský a další. To byl také důvod delší pauzy?

Napsat dvanáct vlastních písní zabere určitě více času. Ono to tak nevypadá, vždyť album, to je jedna malá krabička. Je trochu deprimující, když vidíte malý papírový čtvereček, a přitom máte za sebou tři roky práce. Ale trvá to, písně musí uzrát a já nechci vydávat nějaké polotovary.

E15: Obraceli se na vás autoři, se kterými jste spolupracovala předtím? Nebo se žádná jejich píseň nehodila?

Ne. Vždy, když jsem v minulosti od někoho chtěla píseň, oslovila jsem konkrétního člověka. Chodí mi sice texty a hudba od různých lidí, které ještě ani pořádně neznám, ale preferuji, když si mohu vybrat někoho ze svého okolí a už jej trochu znám. Poprvé v životě jsme jako autoři na albu jen tři. To je velká výjimka a jsem za ni ráda, protože o to více je možné udržet společnou myšlenku. Čím méně lidí, tím pevnější je společný základ.

Poprvé v životě jsme jako autoři na albu jen tři. To je velká výjimka a jsem za ni ráda, protože o to více je možné udržet společnou myšlenku. Čím méně lidí, tím pevnější je společný základ

E15: Jak jste se s Jakubem Zitkem potkali?

Sháněla jsem před lety do kapely klavíristu. Můj kytarista A. M. Almela tehdy vyrazil na obchůzku po pražských klubech a narazil na Jakuba, na kterého dostal od někoho tip, ať si jej jde poslechnout. Přivedl ho, absolvovali jsme pár zkoušek a od té doby spolu hrajeme už asi šest let. Pochopila jsem, že Jakub je i velmi dobrý autor, skladatel a aranžér, který zaranžoval pro smyčce, klavír a kytaru i projekt Pár míst. Na nové desce jsme na to mohli navázat nejen orchestrálními aranžemi, které se na ní objevují.

E15: V čem je jiný než Jan. P. Muchow nebo Martin Ledvina, kteří produkovali předchozí desky?

Máme toho mnoho společného. Oba jsme například vyrůstali na venkově, neboť většinu dětství jsem nestrávila v Říčanech, ale na vesnici. Máme oba blízko k přírodě a sdílíme podobné hodnoty. Proto i témata, která nás zajímají, si jsou hodně podobná. Projevilo se to nejen v námětech, ale i v aranžích. Nesnažili jsme se o něco příliš alternativního ani naopak příliš popového. Šlo to přímo z nás, tak jak jsme to cítili.

E15: Nova nedávno oznámila, že odvysílá sedmou řadu SuperStar. Kdyby vám bylo znovu šestnáct, přihlásila byste se?

Já se nepřihlásila ani tehdy, takže bych se zřejmě nepřihlásila ani tentokrát. Neměla jsem na to odvahu, příliš jsem se styděla. Tehdy mě do toho jaksi naverboval můj táta a jeho kamarádka. Chtěli pro mne to nejlepší, abych zpívala, věděli, že mě to baví, ale neuměli si představit, jaký jsem měla strach.

E15: Sledovala jste další řady?

Tak po očku jsem pokukovala ještě na další dvě řady. Vybavuji si Martina Chodúra, Petra Bendeho a ještě pár lidí. I proto, že jsem je potkávala na různých akcích či koncertech. Ale že bych to nějak více sledovala, to ne. Nemám totiž televizi, jen občas jsem něco zahlédla na internetu.

E15: Čím si vysvětlujete, že vaši následovníci a vítězové již takový úspěch neměli?

Těžko říct. Soutěží bylo hodně. Každý rok byla nová, ne-li dvě, a to, myslím, účastníkům velmi uškodilo. Možná by další vítězové měli větší šanci na úspěch, kdyby se s další soutěží pár let počkalo, i když kdoví. Mnohdy se prosadil více někdo, kdo skončil na jiném místě než na prvním. Je to asi i věc toho, co přesně chce člověk dělat a jakými lidmi se obklopí. Pro mne bylo důležité, že za mnou stál můj bratr Nikola (dodnes je manažerem AL – pozn. aut.), který mi pomohl odolat tomu velkému tlaku veřejnosti a médií. Dal mi prostor, abych si ujasnila, co chci. A to je hrát a zpívat pro lidi. Skládat písně.

E15: Změnila se nějak od SuperStar hudební scéna a celý hudební byznys?

Myslím, že za tu dobu vešlo do povědomí lidí hodně nových interpretů a mladých kapel. To jsem tehdy tolik nevnímala. Otevřely se možnosti, a to nejen soutěžemi, ale hlavně díky internetu. Každá nová kapela může dát své písně na internet a hledat si fanoušky sama, bez ohledu na to, co si myslí média. To je pro začínající muzikanty docela velký pokrok. Mohou prezentovat svou hudbu takovou, jaká se jim líbí.

E15: Změnou je možná i to, že s klesajícím prodejem desek po nástupu digitalizace mnozí interpreti stále více koncertují. Je to i váš případ?

Je možné, že koncertujeme trochu více než na začátku, ale asi jen o trochu. Nikdy jsme nehráli extrémně moc. Také nejsme úplně velká země. Ale koncertování mě velice baví, stále se něco učím. Kdybych měla koncertů více, asi by mi to nevadilo. Je to také největší zdroj našich příjmů, z nichž vyplácíme další lidi – muzikanty a doprovod. Naštěstí jsem laděná tak, že mám koncerty ráda, hrát a zpívat na pódiu mě naplňuje.

E15: Mnozí vaši následovníci ze SuperStar začali působit v muzikálech. Vás to ale s jednou výjimkou v podobě projektu Plantáž minulo. Žádné nabídky nepřišly?

Na začátku přicházela spousta různých nabídek, už ani nevím, co vše mezi nimi bylo. Ale mě by to ani moc netěšilo. Raději mám komornější akce, kdy se člověk snaží sdělit nějaké důležité životní nebo společenské téma. To mě těší. Muzikál mě neláká.

E15: V květnu před třemi lety vám vykradli byt a přišla jste o počítače a archivní nahrávky. Tehdy jste říkala, že jste ochotna zaplatit za jejich vrácení. Dostala jste něco zpět?

Jeden disk a jeden ze dvou počítačů ano. Ale bohužel se vrátil jen nejmenší disk a starší z počítačů. Takže mi to moc nepomohlo. Šlo o to, že jsem na discích měla uložené i soukromé věci, u kterých mě ani nenapadlo, že by je někdo chtěl ukrást. Plus nápady, které člověk má – ale u toho alespoň věřím, že nápady, které stojí za to, se vrátí a ještě je zužitkuji.

E15: Deset let jste byla patronkou nadace Světluška. Proč jste toho nechala?

Došli jsme k tomu, že zkrátka máme trochu rozdílné názory na fungování Světlušky. Týkalo se to hlavně vkusu, ne že by byl problém s rozdělováním financí. Jen jsem pocítila jistou nutnost ze Světlušky odejít a nechat patronství někomu, kdo bude tento názor lépe vnímat a sdílet. Kdybych zůstala, nebyla bych už dobrou patronkou. V téže době totiž odešla ze Světlušky ze stejných důvodů i tehdejší ředitelka Martina Kaderková, která Světlušku vymyslela, postavila ji na vlastní nohy, udělala z ní opravdovou bytost, která pomáhá. Před deseti lety nás také k tomuto projektu přizvala a já jsem jí za to dodnes vděčná. Nedokázala jsem si nadále představit Světlušku bez ní.

E15: V čem byl hlavní rozdíl?

Ve vkusu a v tom, jak nakládat s různými projekty. Více toho asi neumím říct, o tom bych vám musela povídat dva dny. Byly to dlouhé a dlouhé debaty. To, že se prostě lidé rozdělí na nějaké určité křižovatce, ale není nic špatného, i když mě to velmi mrzelo, ale novou představu o Světlušce jsem nemohla přijmout. Mám však velkou touhu věnovat svou energii projektům, které nějak pomáhají společnosti, velmi mě to těší a dává mi to smysl. Určitě ještě v životě něco podobného přijde. Lépe řečeno si bez toho nedovedu život přestavit.

Aneta Langerová (28)
Od šesti let hraje na klavír, od osmi na kytaru, zpívala ve sboru a věnovala se dabingu dětských filmů. Ve čtrnácti letech se stala zpěvačkou v lokální rockové kapele SPB, kde začala hrát na elektrickou kytaru. V červnu 2004 se stala vítězkou prvního ročníku soutěže televize Nova Česko hledá SuperStar. Od té doby vydala čtyři sólová alba, sedmkrát získala cenu Anděl Akademie populární hudby, z toho třikrát jako Zpěvačka roku. Dvakrát se stala Zpěvačkou roku i absolutní vítězkou v anketě popularity Český slavík.

Český iTunes, Apple iPod a Aneta Langerová

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!