Božena Jirků: V poslední době narážíme na předlužené lidi

Božena Jirků: V poslední době narážíme na předlužené lidi
25. listopadu 2013 • 07:56
Desítky milionů korun ročně vybere Nadace Charty 77 a Konta Bariéry na pomoc hendikepovaným lidem. Firmy podle ředitelky nadace Boženy Jirků ani v krizi na charitě nešetří a žadatelé nepodvádějí. Přesto se vyskytují složitější situace. „V poslední době se setkáváme se žádostmi lidí, kteří se dostanou do osobního bankrotu. To jsou věci, které jsme neznali. Žadatel je třeba člověk čerstvě po úraze, a teď – my bychom mu nakoupili vybavení místnosti a věřitelé mu to seberou?“ říká Božena Jirků.

E15: Konto Bariéry spravuje desítky milionů korun. Jaká je vaše pozice na nadačním trhu, jste největší?

Ano. Druhá za námi je Nadace rozvoje občanské společnosti, která není tak známá. Za svůj majstrštyk stále považujeme Konto Bariéry, kde máme čtyřicet tisíc přispěvatelů, kteří nám posílají každý měsíc drobnou částku celých dvacet let. Sice tento objem peněz nyní v nadaci dělá tak čtvrtinu příjmů, já si ho ale obrovsky vážím. Vždycky se těším na prosinec, kdy se pravidelně posílaná částka ztrojnásobí.

E15: Proč zrovna v prosinci?

Lidé si mohou odečíst z daní dar odpovídající deseti procentům příjmů, firmy dvě procenta. Na konci roku už vědí, kolik vydělali, jaké budou daně a kolik mohou na charitu dát. Takových firem, které na to na konci roku myslí, řádově přibývá, a to mě moc těší. Vím, že některé nadace na zákon žehrají, říkají, že stát umožňuje dávat málo. Já si to ale nemyslím. Kdyby dala každá firma dvě procenta, bylo by to báječné. Vždycky to musí být firmy, které platí daně. Mně to dává pozitivní obraz o naší ekonomice. Snad to nezní naivně.

E15: Co z těchto peněz financujete? Projekty pro vozíčkáře?

Konto Bariéry není zaměřené jen na vozíčkáře. Je pro hendikepované lidi, nevidomé, neslyšící i vozíčkáře, na všechny typy kompenzačních pomůcek, na odstraňování bariér, na stipendia, budování chráněných dílen… Podporujeme celý neziskový sektor, zdaleka to není jen tak, že bychom přispívali jen na vozíček, na sluchátko. Děláme spoustu návazných projektů, třeba pravidelné aukce. Například 380 výtvarníků nám dá svá díla, za odpoledne je vydražíme a máme pět milionů korun. Z toho financujeme třeba Stipendium Bariéry. Máme projekt Sport bez bariér, Počítače proti bariérám. Reagujeme na to, co lidé potřebují. Konto Bariéry hradí základní věci, na to „něco navíc“ získáváme peníze z jiných zdrojů.

E15: Jak probíhá přerozdělování peněz z Konta Bariéry? Jde to přímo jednotlivcům nebo i jiným neziskovkám?

Každý měsíc máme zasedání rady Konta Bariéry. Během měsíce dostáváme žádosti od jednotlivců i od organizací. Shromáždíme je a připravíme na projednávání rady, která funguje už dvacet let v neměnném složení. Jejími členy jsou lidé z všemožných sektorů, doktoři, psychologové, pedagogové, osobnosti jako Jiřina Šiklová, Běla Hejná či umělci jako Jan Kačer či Jiří Lábus, kteří jsou s nadací léta svázaní a zajímá je. My jako kancelář nadace, kde teď je osmnáct lidí, peníze spravujeme. Rada o jejich rozdělení rozhoduje. Pro organizace jsme povinni jednou za rok vyhlásit výběrové řízení. Jinak žádosti přijímáme průběžně.

E15: Když posuzujete žádosti, kolik toho odmítáte?

Hrozně málo. Na téhle práci je nádherné to, že pomůžeme opravdu skoro každému, samozřejmě pokud splňuje naše kritéria. Tím hlavním je, že je žadatel hendikepovaný. U organizací, že poskytuje lidem s hendikepem služby, stará se o ně. Také máme třináct firemních fondů. Říkám, že učíme firmy, jak dělat charitu. Ony poskytnou peníze, my do toho dáme naše know-how a administrativní práci a také znalosti. Systémy se dají propojit tak, že my můžeme žádosti, které přijdou k nám a ne přímo dané firmě, do jejich programu také zařadit. To je obrovská výhoda. Proto říkám firmám, nezakládejte si vlastní nadace, dělejte charitu s námi. My to umíme, poradíme, zadministrujeme to a pomůžeme opravdu potřebným lidem. Ono je opravdu velká práce pracovat s jednotlivci, prověřovat žádosti a podobně. A my máme systémy vytvořené na základě mnohaletých zkušeností, umíme zajistit, aby se peníze dostaly na ten účel, na který jsou určeny.

E15: Ještě k posuzování žádostí, setkáváte se někdy s podvody?

Nesetkáváme. Já si snad takovou věc nepamatuji. Ale v poslední době se setkáváme se žádostmi lidí, kteří se dostanou do osobního bankrotu. To jsou věci, které jsme neznali. Žadatel je třeba člověk čerstvě po úraze, a teď – my bychom mu nakoupili vybavení místnosti a věřitelé mu to seberou? Nebo řeknu případ: máme dlouholetý projekt s Globusem, z každé tašky, kterou si koupí zákazník, jde koruna za námi. Je to perfektní projekt, za ty peníze jsme koupili desítky velkoprostorových aut pro organizace. Jednomu sportovnímu klubu vozíčkářů na Moravě jsme takto koupili auto. Klub vede vozíčkář. Ten klub se dostal do platební neschopnosti a obstavili mu majetek. Auto ale stále jezdilo po městě a řidič, který ho řídil, vozil hendikepované děti do škol. Zavolala mi ředitelka školy, že by auto chtěli. Nebylo možné ho ale získat, protože na něm byla exekuce zmíněného člověka. Tak jsem se prvně v životě potkala s exekutorem. Dluh, o který šlo, byl asi 70 tisíc korun. Rada rozhodla tak, že jsme exekuci zaplatili, a rada magistrátu města, byl to Frýdek-Místek, schválila převod auta na jím zřizovanou školu. Auto dál vozí děti do školy. Ale uvědomuji si, že takovéto případy jsou trochu nad naše znalosti.

Malé neziskové organizace mají tradičně problémy s penězi. Ke grantům se dostávají na jaře a první měsíce v roce třeba nemají ani na výplaty. Je to problém, který by se měl opravdu řešit

E15: Financujete nějakou z nadací, která se zabývá dluhovými či finančními poradnami a projekty?

Dělá to řada organizací, já věřím Asociaci občanských poraden. Mám v plánu se sejít s ředitelem banky, která tuto asociaci financuje. Chtěli bychom podobné žádosti posílat k nim na prověřování. Byli bychom rádi, aby jim na to banka dala více peněz. Malé neziskové organizace, jako jsou oni, mají tradičně problémy s penězi.

E15: Všechny?

Skoro ano. Je to tak, že se dostávají ke grantům na jaře a první měsíce v roce třeba nemají ani na výplaty. Je to problém, který by se měl opravdu řešit. To je snad ještě důležitější otázka než financování politických stran. Neziskový sektor je poctivý a tyto organizace často dělají práci za politiky. V neziskovém sektoru pracuje milion lidí, to není zanedbatelné číslo. Dám takový příklad, ale mohla bych jich dát desítky, Kumara Vishvanathan, známý aktivista na severní Moravě, stará se o Romy a o sociálně slabé a já říkám, že tahá kaštany z ohně za tenhle stát… Pořád mu chybí peníze na běžnou činnost, dneska mi zrovna volal. My jako nadace nic nepotřebujeme, my si peníze seženeme, ale neziskovky, které dělají služby v terénu, poskytují osobní asistenci, stacionáře, mají chráněné dílny, dělají občanské poradny, starají se o Romy, ty by měly mít jistotu ve financování.

E15: Jak by se to dalo zlepšit?

Musí se stanovit jasný řád ve financování. Prověřená organizace dává žádost o grant a neví, zda ho dostane. Navíc podá žádost v říjnu a dostane jej v březnu. Povinnost úředníků je vymyslet, co v tom mezidobí. Oni dobře vědí, že to takhle je.

E15: Asi nejviditelnější sbírkové aktivity v Česku jsou stále akce s vybíráním peněz na ulici. Jak se na ně díváte?

Já to nepodporuji. Když mě někdo osloví, většinou řeknu, že už mám svou charitu. A chci ukázat povolení. Lidé by si takové příspěvky měli rozmyslet, dotyčného si prověřit. Nemíním to samozřejmě proti velkým sbírkám typu Tříkrálová sbírka katolické Charity, Život dětem či Světluška. K tomu, že dává peníze na charitu, se hlásí zhruba šedesát procent Čechů. Ale osmdesát procent z nich dává maximálně stovku ročně. Koupí si jednu kytičku a pošle jednu DMS. I přesto myslím, že je škoda dát jednu dvacetikorunu podvodníkovi.

E15: Pocítili jste na výši vybíraných příspěvků vliv krize?

Ne. My od roku 2008 rosteme. Samozřejmě u jednotlivců může být určitý vliv, ale u velkých firemních sponzorů záleží na tom, zda je přesvědčíte. Teď mám v hlavě tříletý projekt mezi česko-slovenskými podnikateli. Přeshraniční projekt na dětskou onkologii. Už mám vymyšleno, koho zkusím oslovit. Věřím, že uspějeme. Jinak třeba trendem poslední doby je, že manažeři velkých firem, když mají narozeniny, uspořádají charitní akci. Začala s tím doktorka Machačová, náměstkyně v Kooperativě. Manažeři napíšou známým, že nechtějí žádné dárky, vyberou si jednotlivé příběhy a získají peníze. A hodně peněz, které pomohou konkrétním lidem. To pozvaní na narozeninách vědí a také je těší, že se stanou součástí komunity, která pomáhá.

E15: Jak se k charitě staví bohatí Češi, pomáhají osobně? Jsou samozřejmě známé počiny jako Čtení pomáhá Martina Romana či nadace manželů Kellnerových.

Martin Roman dělá hodně v tomto směru, s ním jsme dlouho pracovali, i s nadací ČEZ. Nebo třeba Zdeněk Bakala má nadaci, která pomáhá zdravým nadaným lidem studovat v zahraničí, což je velice záslužné, protože to nikdo jiný nedělá. Je tu i Andrej Babiš, který založil nadaci Agrofert a i sám za sebe hodně pomáhá, nebo třeba pan Frolík z Linetu. Mám zkušenost, že to nepotřebují dávat na odiv, a vážím si toho. Rozhodně se ale neskrývají.

Božena Jirků (66)

Do roku 1991 pracovala jako redaktorka v Československé televizi, vedla pořady Nad dopisy diváků, Vysílá studio Jezerka, Pojďte s námi nakupovat a Sondy. Právě při natáčení Jezerky v roce 1991 se potkala se zakladatelem Nadace Charty 77 Františkem Janouchem, který jí nabídl místo v malém týmu nadace, kterou právě přesouval ze Stockholmu do Prahy. Organizovala první velkou sbírku na Konto MÍŠA, která významně přispěla ke vzniku a k formování neziskového sektoru v České republice. Podílela se na všech dalších projektech nadace, jako Konto Bariéry, Ostrovy života, Počítače proti bariérám. Od roku 2002 je výkonnou ředitelkou Nadace Charty 77.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!