Charles Duke: Touha objevovat a prozkoumávat nás dožene až na Mars | E15.cz

Charles Duke: Touha objevovat a prozkoumávat nás dožene až na Mars

Marek Schwarzmann

Unikátní výstavu kosmonautiky Gateway to Space v Česku otevřel Charles Duke, pilot lunárního modulu mise Apollo 16 a celkově desátý člověk, který kráčel po měsíci.

Toužíte po tom vrátit se zpět na Měsíc?

Jednoznačně. Nejvíc jsem po tom toužil hned po návratu mise Apollo 16.

Po čem se vám nejvíce stýská, co jste dělal ve vesmíru? Je to pilotování přistávacího modulu, projížďky po Měsíci v Roveru nebo vaše legendární zatloukání tyče do povrchu Měsíce?

Přistání. To bylo jedním z nejdynamičtějších okamžiků celé mise. Naše tehdejší zobrazovací technika měla rozlišení zhruba 15 metrů, tedy co bylo menší, nebylo vidět, a to už byla pořádná dávka adrenalinu – postupně se nám tak při přistávacím manévru objevovaly krátery, větší kusy skal. Bylo to velmi napínavé, najít vhodné a bezpečné místo k přistání. Každá mise Apollo mířící k přistání se s tímto musela potýkat.

Na Měsíci jste zanechal fotografii své rodiny. Proč?

Mým dětem bylo tehdy 4 a 6 let a žili v Houstonu, já jsem však s kolegy astronauty trénoval na Floridě a s dětmi jsme se vídávali maximálně dva dny v týdnu, přes víkend. Když se dozvěděli, že budu pilotovat přistání na Měsíci, byli samozřejmě nadšení a já se jich zeptal, zda by se mnou nechtěli v ten okamžik být – a jediným takovým prostředkem mohla být právě fotografie. Tak jsme se nechali vyfotit, obrázek jsme podepsali a já s ním odletěl.

Na Měsíci jste strávil něco přes 71 hodin, jak moc těžké tam bylo usínat? Na Zemi se zpravidla říká, že lidé mají potíže usnout při úplňku, ale vy jste přímo byli na úplňku…

První noc byla nejhorší, byli jsme stále nabuzení po přistání, říkal jsem si, jak jen teď můžu jít spát, když jsem na Měsíci?! Naštěstí nám tehdy pomohly prášky na spaní, které jsme měli od řízení letu povolené. Další noci už proběhly bez problémů, byli jsme po celodenních experimentech a výstupech tak vyčerpaní, že to už šlo i bez prášků.

Dukovi při zatloukání jedné z pokusných tyčí upadlo kladivo. Ani na čtvrtý pokus se mu kvůli neohebnosti tehdejších skafandrů nepodařilo jej sebrat, a tak se musel vrátit do modulu pro zařízení, kterým jej konečně zvedl.

Jaký největší rozdíl oproti dobývání Měsíce v sedmdesátých letech vidíte v nynějších přípravách na let k Měsíci a následně Marsu?

NASA tak trochu oživila mise na Měsíc, ale jen polovičatě. Má v plánu k němu letět, ale ne přistát. Zatím, bohužel, nemáme ani nákresy nějakého vhodného přistávacího modulu. Obama totiž z finančních důvodů zrušil jeho vývoj. Na druhou stranu máme Orion, modul pro cesty do hlubších částí vesmíru, osobně mu kvůli jeho velikosti říkám Apollo na steroidech. Orion nicméně můžeme použít alespoň k několika obletům Měsíce.

Pavel Toufar: Kosmický výzkum učí člověka předvídat

Věříte v to, že se na Mars někdy dostaneme?

Ano, nevím kdo a nevím kdy, ale co vím jistě, je to, že lidská nátura a touha objevovat a prozkoumávat nepoznané nás tam jednou dožene. I když máme sestrojené nejrůznější roboty, vždy si nakonec budeme chtít na cíl svého bádání sáhnout. Ostatně proto je na výstavě Gateway To Space návštěvníkům k dispozici k dotyku měsíční kámen.

Je lidstvo dostatečně „dospělé“ na to, aby vykročilo hlouběji do vesmíru?

Myslím, že ano. Buzz Aldrin se už před časem nechal slyšet, že by chtěl vyrazit kolonizovat Mars. Být mladší, tak bych se rozhodně na takovou misi také přihlásil. Člověk tu cestu je určitě schopen přežít, nyní pracujeme na iontovém motoru, který by ji alespoň trochu uspíšil. To je asi jeden z posledních průlomů, kterého potřebujeme dosáhnout k uskutečnění cesty na Mars. Ano, jsme na to zralí.

Co byste doporučil dětem, které se chtějí stát astronauty?

Pilně se učte, choďte na co nejvíc hodin matematiky a přírodních věd a dobře se starejte o svoji fyzičku.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!