Connie Hedegaardová: Musíme opravit obchodování s emisními povolenkami

Connie Hedegaardová: Musíme opravit obchodování s emisními povolenkami
28. listopadu 2012 • 11:44
Kvůli přebytku emisních povolenek na trhu prudce spadla jejich cena. Nemotivuje tak firmy k úsporám. Proto Evropská komise přišla s návrhem na odklad aukcí části povolenek až na rok 2019 a 2020. Propad ceny se díky tomu zastavil, říká evropská komisařka pro klima Connie Hedegaardová.

E15: Evropská unie má ambiciózní cíle pro snižování emisí skleníkových plynů. Jenže její nástroje příliš nefungují. Ceny emisních povolenek spadly na úroveň, kde nepodporují investice do šetrných technologií. Dotace do obnovitelných zdrojů deformují trh s elektřinou. Dělá tedy EU svou práci dobře?

Pokud jde o snižování emisí, nedělá nikdo ve světě lepší práci. Naše emise jsou o 18 procent nižší než v roce 1990. Žádná jiná ekonomika něco takového nedokázala. Ale pochopitelně můžeme fungovat lépe. Proto jsem navrhla odložení aukcí části emisních povolenek v letech 2013 až 2015 na roky 2019 až 2020. Nemůžeme zaplavit trh dalšími povolenkami, když už teď je jich na něm nadbytek. Nejde jen o to, že cena povolenek šla dolů. Musíme zajistit, aby tady byly pořád pobídky pro investice do zvyšování energetické účinnosti a do úspor. Proto ten odklad děláme.

E15: Je odklad aukcí 900 milionů povolenek dostatečný, když komise odhaduje, že příští rok by přebytek mohl dosáhnout až dvou miliard povolenek?

Komise říká, že teď je přebytek miliarda povolenek a brzy to může být 1,5 miliardy. Ale také říkáme, že je na trhu třeba určitá pružnost. Odklad zastaví prudký pokles ceny povolenek. Už v červenci, kdy jsme oznámili, že odklad aukcí připravujeme, se propad cen zastavil. Na toto opatření ovšem musí navázat debata o dalších strukturálních změnách systému obchodu s emisemi. Třeba jestli máme část povolenek z trhu úplně stáhnout, nebo jestli se má stanovit minimální cena povolenek. Tato diskuze s členskými státy a Evropským parlamentem bude trvat delší dobu.

E15: Bylo by vůbec možné stáhnout z trhu přebytečné povolenky?

To je velmi ožehavá otázka, kterou je třeba probrat s členskými státy. Proto jsme odklad aukcí od další debaty jasně oddělili. Trh totiž potřebuje jasnou informaci, kolik povolenek bude k dispozici v roce 2013. Proto musíme jednat rychle a proto nám členské státy a parlament uložily, abychom rychlé opatření navrhli. To jsme udělali. Teď je na nich, aby ho schválily.

E15: Jaká by měla být ideální cena tuny CO2, aby trh plnil svou funkci a stimuloval investice do šetrnějších technologií?

Nejste první, kdo se ptá. Já cenu nestanovuji. Tu určuje trh. Pak ale namítnete, pokud to tak je, proč do trhu zasahujeme. Dám vám příklad. Řekněme, že máte tisíc velkých evropských společností, které investovaly do energetické účinnosti a úspor. Poptávka po povolenkách bude díky tomu nižší, protože ta tisícovka firem jich nebude potřebovat tolik. Cena povolenek klesne, a to i pro ty, kdo neudělali vůbec nic. Pro ně tak bude levnější dál znečišťovat ovzduší. To ale není systém, který bychom v Evropě chtěli. Proto jsme přišli s odkladem.

E15: Součástí boje proti změnám klimatu je také podpora obnovitelných zdrojů energie. Jste spokojená s tím, jak se tyto zdroje v Evropě rozšiřují?

Loni jsme měli největší nárůst obnovitelných zdrojů. Vím, že v Česku vedete diskuzi o výkupních cenách elektřiny z těchto zdrojů, do které nechci zasahovat. To je národní politika. Nicméně celkově vzato nám růst podílu obnovitelných zdrojů říká něco o opodstatněnosti různých politických nástrojů, které používáme. Jsme na cestě splnit závazné cíle pro emise CO2 i cíle pro obnovitelné zdroje. Naopak neplníme nezávazné cíle energetické účinnosti. I když zvyšování energetické účinnosti považují ekonomové za nejméně nákladnou formu snižování emisí.

Závazné cíle jsou dobré, protože nutí vlády, aby se na jejich dosažení soustředily. Jednou z největších výzev Evropy v příštích letech je růst závislosti na dovozu energií. Je jasné, že když budeme mít více obnovitelných zdrojů v kombinaci s větší energetickou účinností, tuto závislost omezíme.

E15: Jenže jednotlivé státy si v politice podpory obnovitelných zdrojů konkurují. České firmy si stěžují, že jejich zátěž kvůli dotacím pro zelenou energii je nepoměrně větší než u firem v Německu, a ztrácejí tak konkurenceschopnost. Je to dlouhodobě udržitelné?

Komise to sleduje. V několika dokumentech jsme už naznačili, že po roce 2020 bychom měli systém podpor více harmonizovat. Aby nedocházelo ke konkurenci mezi státy. Pocházím z Dánska. Když vyrábíte bioplyn v Dánsku, byl byste velmi hloupý, kdybyste s ním nejel pár desítek kilometrů jižně do Německa, kde jsou výkupní ceny skoro třikrát vyšší. V komisi teď připravujeme cíle na rok 2030. Tato diskuze by se měla zabývat i výkupními cenami. Asi bychom je neměli mít úplně stejné ve všech státech, ale také by neměly existovat dnešní velké rozdíly, kdy vítězí ten, kdo má nejvíce peněz pro dotování obnovitelných zdrojů.

E15: Není rok 2020 příliš daleko, když průmysl potřebuje tento problém řešit co nejdříve?

Státy mohou změnit cokoli, pokud ta změna nemá zpětnou působnost. V Evropě máme cíle nastavené do roku 2020. Proto státy řekly svým firmám, jaký rámec mají očekávat do roku 2020. Není dobré tento rámec najednou měnit. Pokud tedy máme vést v Evropě hlubší debatu o změnách, bude fér, když se to bude týkat až doby po roce 2020, kdy stanovíme nové cíle.

E15: Pokud ale obchodování s emisemi nefunguje správně a obnovitelné zdroje pokřivují trh, nebylo by lepší přijít s něčím jiným, třeba s uhlíkovou daní, která by byla spravedlivá pro všechny?

To bychom pak měli 27 různých uhlíkových daní. Protože komise nemůže stanovit jednu evropskou daň. Takže kdo říká, že jednodušší by bylo zavedení uhlíkové daně, nemá pravdu. Systémem Evropské unie by to nikdy neprošlo. Pokud chce průmysl funkční systém obchodování s emisemi, a spousta firem ho chce, nesmí brojit proti odkladu aukcí povolenek, kterým hodláme ten systém opravit. Mimochodem systém obchodování s emisemi zavádí Jižní Korea, Austrálie, Kalifornie.

Chceme se s těmito systémy propojit. V Číně se rozjíždí pilotní projekt, který bude zahrnovat 250 milionů lidí. Komise už podepsala dohodu s Čínou, že jí pomůže, aby systém měl celonárodní působnost od roku 2016. Průmysl vždy chtěl vizi, že můžeme mít globální cenu uhlíku. Najednou už to není jen nějaká divoká fantazie.

E15: Je propojování systémů obchodování s emisemi lepší formou mezinárodní spolupráce než pracné a v poslední době zablokované dohadování mezinárodních smluv jako Kjótský protokol?

Pořád potřebujeme mezinárodní rámec, v němž se budou státy a regiony pohybovat. Protože i když vezmete všechna opatření, která jednotlivé státy dělají, tak to pořád dohromady nestačí k tomu, abychom udrželi oteplení pod hranicí dvou stupňů Celsia. Ale samozřejmě propojování systémů obchodování s emisemi může pomoci, třeba při stanovení globální ceny CO2.

E15: Může taková hlubší spolupráce nakonec přimět státy jako USA a Čína, aby se ke globální dohodě přidaly, ačkoli to zatím odmítají?

To nevím. Ale čínský ministr nyní říká, že klimatické otázky má Čína zakomponované do nového pětiletého ekonomického plánu a že nejméně nákladný způsob, jak stanovených cílů dosáhnout, je použití tržních mechanismů. Kdyby někdo před pěti lety tvrdil, že Čína bude mít tržní systém obchodování s emisemi, byl by považován za blázna. Teď se to stává realitou. Pro nás je to další silný důvod, abychom evropský systém dali do pořádku.

E15: Obhajujete zpřísnění evropských limitů pro emise CO2 u nových aut, které se budou prodávat po roce 2020. Je vhodné dávat automobilkám takové úkoly, když se musí vyrovnat s evropskou krizí automobilového průmyslu?

Velké evropské automobilky jako Peugeot, Renault, Fiat nejsou proti těmto limitům. Připouštějí totiž, že s kritickými argumenty přišly i před několika lety, kdy se stanovovaly limity pro rok 2015. Tvrdily tehdy, že to bude příšerně drahé a bude trvat mnohem déle, než se auta na nižší úroveň dostanou. A jaká je skutečnost? Bylo to mnohem levnější a limity splnily mnohem dříve. To je dobrý příklad, jak inteligentní regulace připravená po konzultaci s průmyslem může zvýšit konkurenceschopnost a inovační potenciál firem. Protože firmy musí udělat o něco více, než by udělaly jen ze své vůle.

Connie Hedegaardová (52)

Od roku 2010 je evropskou komisařkou pro klima. Zkušenosti s tímto tématem sbírala už doma v Dánsku. V roce 2004 se stala ministryní životního prostředí. O tři roky později zakládala ministerstvo pro klima a energetiku. Jedním z hlavních úkolů byla příprava Klimatické konference OSN v prosinci 2009. Kromě politické kariéry pracovala od roku 1990 jako novinářka v řadě dánských médií. Mimo jiné napsala příspěvky do několika sborníků a také knihu Když se klima otepluje.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!