David Chisholm: Česku chybějí nové avantgardní stavby | E15.cz

David Chisholm: Česku chybějí nové avantgardní stavby

David Chisholm: Česku chybějí nové avantgardní stavby
David Chisholm
• 
ZDROJ: Michael Tomeš, E15
11. července 2014 • 06:38
Na stověžatou matičku Prahu nedají Češi dopustit. Často je to však spíše láska ke skanzenu, než aby byla obohacována příchylností k novým stavbám. Podle původem amerického architekta Davida Chisholma, který v Praze působí od začátku devadesátých let, je ale nových a současně architektonicky zajímavých staveb v metropoli jako šafránu. „Jediným zdejším příkladem je Tančící dům, ale to je málo,“ říká Chisholm. Prý se ale již objevují první vlaštovky svědčící o obratu k lepšímu.

E15: Když jste před více než dvaceti lety přijel do Prahy, jak na vás tehdy architektonicky zapůsobila?

Česká kultura a mentalita mi nebyly cizí, protože už od poloviny osmdesátých let jsem měl českou přítelkyni. Když jsem sem přijel v roce 1990, byla Praha velmi šedivá a temná, protože předchozí režim do tváře města příliš neinvestoval. Překvapili mě však lidé s jejich tehdejším velkým optimismem.

E15: Co se za čtvrtstoletí změnilo?

Posun je skutečně ohromující. Jestliže ještě na začátku devadesátých let působila atmosféra města velmi depresivně, stala se z Prahy a dalších českých měst skutečně nádherná místa. Častokrát krásnější než jiná evropská města, která jsem poznal. Ostatně právě proto jsem téměř přestal cestovat. Kolegové, kteří tu byli před dvaceti lety a pak až teď, jsou touto pozitivní změnou doslova šokováni.

E15: Přesto ale podle některých profesionálů z vašeho oboru v Praze příliš nových hezkých staveb nevzniká.

V posledních dvou dekádách jsme v architektuře zažili několik vln. V první vlně šlo jen o uspokojení poptávky po lepších kancelářích, lepších obchodech, lepším bydlení. Tato fáze se týkala hlavně centra Prahy. Pak přišla druhá vlna, kdy developeři začali stavět více na okrajích města. Až ve třetí vlně se objevila poptávka po projektech, které by z hlediska architektury přišly s něčím zcela novým, neotřelým. V této době vznikl například projekt výškových budov Prague Eye Towers, které jsme v Praze 11 navrhli pro PPF. Jenže většina z těchto projektů se nestačila postavit, protože přišla krize.

E15: Takže recese může za návrat pražské architektury zpátky k průměru?

Krize zastavila výstavbu skutečně velmi zajímavých avantgardních projektů. Většina z nich ale zůstala v šuplících.

E15: Ale krize už je přece pryč?

Nyní jsme na začátku čtvrté vlny. Technologie, plánování a development jsou již velmi pokročilé a schopné dobře naplnit potřeby uživatelů. Architektonické řešení se ale často dostává na druhou kolej, fasáda je holá, všude jen pravé úhly. Proto je z architektonického hlediska hodně nových staveb podobných a banálních. Avšak z pohledu kancelářských nájemců vznikají výborné stavby, protože jsou jim přizpůsobené na míru. Takže se sice už staví, ale rozhodně ne nijak zajímavě, protože to by stálo výrazně více. To je jeden z důsledků krize.

Scházejí veřejné investice do muzeí, galerií, knihoven či sportovních hal. Jako architekt můžete stále dokola kopírovat tytéž kancelářské budovy a jen změnit fasádu. Postavit železniční stanici nebo koncertní sál už je ale jiná úroveň architektury

E15: Nové stavby by tedy klasik označil jen slovy „nuda, nuda, šeď, šeď“?

Samozřejmě tu jsou výjimky. Jde například o kancelářské centrum ArtGen, které nyní staví PPF v Holešovicích. V určitých směrech to bude avantgardní a ikonická stavba, současně však vstřícná a racionální vůči nájemcům. Dalším příkladem, kdy developer nechal udělat architekta skutečně výjimečné dílo, je administrativní budova Main Point v Karlíně. Bezpočet dalších zajímavých projektů mají architekti a developeři v šuplících, ale doufám, že se je časem s posilující ekonomikou podaří oživit.

E15: Jsou české novostavby srovnatelné s těmi, které vznikají v západní Evropě?

Když se podíváme, jaké kancelářské budovy vznikají v Berlíně, v Mnichově a dalších západoevropských městech, tak vidíme, že pražské novostavby se s nimi mohou plně poměřovat. Z hlediska kvality, technologií a provedení jsou téměř shodné. Současně ale nájmy za kanceláře jsou na Západě vyšší. Takže je vlastně výborné, že se nám se zdejší úrovní nájemného daří vytvářet tak dobré stavby. Totéž platí o bytech a obchodních centrech.

E15: Co tuzemské architektuře chybí?

Postrádám tu snahu o vytváření avantgardní a experimentální architektury. V Rakousku jsou podobné stavby v každém městě, totéž platí pro jiné západoevropské země. Jediným zdejším příkladem je Tančící dům, ale to je málo. Důležité však je, aby zde byli klienti, kteří takové budovy zaplatí, a radnice, které je schválí.

E15: Jinými slovy jste v poslední větě vyjmenoval faktory, kvůli kterým zde podobné stavby zatím vznikat nemohou?

Nevím, jestli jsem optimistický Čech, nebo pesimistický Američan, ale myslím, že se věci hýbou kupředu. Za dvacet let jsem měl šanci detailně poznat fungování zdejších úřadů a vidím, že se hodně změnilo. Například památkáři už podle mne neříkají kategorické ne všemu novému. Vystřídaly se generace, lidé jsou otevřenější. Pomoci může také připravovaný nový územní plán Prahy.

E15: Kdo bude průkopníkem nového stavění?

Klíčová je role veřejného sektoru. Klidně v partnerství se soukromým kapitálem, v každém případě však v České republice veřejné investice do nových staveb chybějí. Do koncertních sálů, muzeí, galerií, knihoven, sportovních hal. V jiných zemích je alespoň jedna soutěž na podobnou budovu za rok. Jako architekt můžete stále dokola kopírovat tytéž kancelářské budovy a jen změnit fasádu. Totéž můžete dělat s bytovými domy. Postavit železniční stanici nebo koncertní sál už je ale skutečně jiná úroveň architektury a potřebné invence.

E15: Byl Kaplického blob navržený pro Národní knihovnu promarněnou příležitostí?

Návrh se mi líbil, ale myslím, že budova byla pro dané místo příliš velká. Určitě by vypadal lépe více uprostřed parku než na kraji ulice a ještě v kontrastu se sousedními vilami. Je mi však líto, že se projekt zastavil. Nic podobného tu totiž v posledních dvaceti letech kromě Tančícího domu nevzniklo.

E15: Jaké lokality mají v Praze z hlediska architekta největší potenciál pro další rozvoj?

Praze chybí moderní čtvrť pro mladé lidi. A Holešovice, Karlín, Smíchov, možná i Libeň mají šanci, aby z nich něco podobného vzniklo. Jsou plné bývalých dopravních uzlů a dalších brownfieldů, které skýtají neuvěřitelnou příležitost pro novou výstavbu.

E15: Kam si při vytváření svých projektů chodíte pro inspiraci?

Architekti jsou zde ve vleku neofunkcionalistického a neomodernistického myšlení, které si vystačí s minimalismem a jednoduchostí. Osobně však vycházím z fenomenologického přístupu k architektuře. To znamená, že vedle běžného racionálního posouzení okolí stavby mě může při vytváření designu stavby inspirovat v dané lokalitě cokoli. Například okolní kinetická doprava nebo statické prvky. Stejně tak se ale nechávám inspirovat předpokládaným budoucím vývojem lokality a jejími proměnami.

E15: Fenomenologie architektury je pro laika těžko uchopitelný pojem. Dejte nějaký konkrétní příklad.

Například v rukopisu aktuálně dokončované holešovické kanceláře ArtGen je znát zahrnutí kinetických prvků vycházejících z dopravy v Argentinské ulici. Fenomenologií budovy je tedy lokalita plná pohybu do města a z města, jde o vstupní bránu do centra. Stejně tak nás ovlivnila expozice vůči Holešovické tržnici a výhled směrem k Vltavě. Vedle toho jsme však počítali i s očekávanou budoucí výstavbou v Bubnech, kde vznikne řada podobných velkých budov. Myslím, že můžu říct, že společnosti CMC a PPF připravily místo, přes které do této lokality vstoupí budoucnost příštích deseti až dvaceti let.

E15: Může podobná architektura přinést investorům nějakou přidanou hodnotu?

Každý developer chce vedle toho, aby budovy byly ekologické, efektivní a uživatelsky přívětivé, i to, aby rovněž byly trochu jiné. Nakonec ale vidíte, že jsou všechny skoro stejné. Je totiž už na architektovi, aby interpretoval, co se myslí tím „trochu jiné“. A když na něco takového přijde, jde o to, aby přesvědčil klienta, že je to v souladu s ekonomikou a racionalitou projektu. A současně mu vysvětlil, že právě takové řešení pomůže tomu, aby si jeho budovu každý zapamatoval.

E15: Pokud ale říkáte, že v Praze příliš výjimečných staveb nevzniká, znamená to tedy, že architekti jsou vůči developerům málo asertivní?

To víte, bojíme se o práci. Architekti jsou skutečně trochu nesmělí, protože si nakonec musí vystačit s rozpočtem, který klient vyčlení. Pokud je ale projektant přesvědčený, že dané místo je stvořené pro něco výjimečného, měl by se pro to snažit získat i developera.

E15: Nejsou ale neotřelé projekty hrozbou pro historický charakter měst, jako je Praha?

Překvapení je součástí města. Jestliže všechno vypadá stejně a vy víte, co vás čeká za rohem, tak město ztrácí kouzlo a vzrušující atmosféru. V Rakousku, Německu a dalších městech konfrontace nového a starého není problém. Věřím však tomu, že projekty typu ArtGen, výměna generací a další faktory krok za krokem změní situaci k lepšímu.

David Chisholm (53)
Vystudoval architekturu na Kalifornské polytechnické univerzitě v Los Angeles. Od devadesátých let žije v Praze, kde se společníky založil projektantské studio CMC Architects. Na kontě má řadu oceněných staveb. Mimo jiné přestavbu holešovického mlýna na kancelářské centrum Classic 7, pražský Residenční park Baarova nebo projekt Nová Karolina Business Park v Ostravě. Pro skupinu PPF navrhl administrativní centrum ArtGen v Holešovicích a výškové budovy Prague Eye Towers v Praze 11.

Musíme Prahu zahustit

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!