František Bublan: Musíme posílit pravomoci i kontrolu tajných služeb | E15.cz

František Bublan: Musíme posílit pravomoci i kontrolu tajných služeb

František Bublan: Musíme posílit pravomoci i kontrolu tajných služeb
Šéf senátního výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost František Bublan (ČSSD)
• 
ZDROJ: Anna Vacková, E15

Pavel Otto

Vláda by měla spolu s novelou zákona o tajných službách, která rozšiřuje jejich pravomoci, předložit i návrh na posílení kontroly zpravodajců, říká šéf senátního výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost František Bublan (ČSSD). Se vznikem orgánu složeného z respektovaných osobností, který by na rozdíl od poslaneckých komisí mohl nahlížet do takzvaných živých případů, počítá koaliční smlouva.

E15: Existuje po krveprolití v Paříži větší riziko teroristických útoků pro Českou republiku než po 11. září 2001 nebo po tragických událostech v Madridu a v Londýně?

Větší může být pouze v souvislosti se vznikem Islámského státu. Ti, kteří ho zakládali, se netají myšlenkou expanze do dalších zemí a rovněž tím, že chtějí v západním světě provádět různé akce. Ve srovnání s Madridem a Londýnem, kde zahynulo na 250 lidí, nebyl útok v Paříži tak velký. Měl jiný charakter. Nebyl to typický teroristický útok, jehož cílem je zastrašit co nejširší skupiny obyvatelstva. Byla to poprava konkrétních osob, které zřejmě byly na nějakém seznamu nepřátel.

E15: Sám jste kdysi v BIS řídil operativní důstojníky. Co říkáte na spekulace o selhání francouzských tajných služeb?

To se opravdu těžko hodnotí. Musel bych vědět, kdo měl či neměl určité informace nebo jaká je součinnost mezi službami a policií. Je pravda, že Francie má pět různě zaměřených zpravodajských služeb, jejichž působnost se může překrývat. Otázka je, nakolik dobře mezi nimi funguje koordinace, která zpravidla bývá neuralgickým bodem. Služby se musejí umět domluvit, navzájem si předávat informace a sdílet databáze.

E15: Kde vidíte příčiny radikalizace muslimů?

Ve Francii k nim přispívá situace na pařížských předměstích. Jejich obyvatelé mají problémy se vzděláním, se zaměstnáním. Lehce pak podléhají vizím hlásaným různými imámy o návratu k náboženským kořenům, do země zaslíbené, kde se žije lépe a platí tam jiné zákony. Příliš se o tom nepíše, ale na území ovládaném Islámským státem funguje poměrně štědrý sociální systém, který těží z toho, co extremisté naloupili.

E15: Klidná situace v tuzemsku je tedy způsobena utěšenější sociální situací muslimů?

U nás jich žije asi deset tisíc, většina z nich přišla ještě za minulého režimu. Vystudovali a oženili se tady, případně si přivezli rodiny ze svých původních zemí. Pracují tu nebo podnikají, chtějí se přizpůsobit a dodržovat naše zákony. Nepamatuji si, že by někdo z nich řekl, že je bude ignorovat.

E15: Vláda přijala novelu rozšiřující pravomoci tajných služeb, chce jim přidat i peníze. Co další opatření například proti nelegální migraci?

Evropské státy přijaly volný pohyb jako jeden ze základních atributů osmadvacítky. Když by jedna či dvě země zavedly přísnější pravidla, nebylo by to nic platné. Týká se to i přidělování schengenských víz. Na druhé straně ten, kdo se ocitne na nějakém blacklistu, by měl být okamžitě ve všech policejních databázích. Řešením by mohlo být posílení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích, které se říká Frontex. Právě ta má mít řízenou migraci a ochranu schengenského prostoru na starosti. Bohužel ale zatím funguje spíš na papíře, žádné zvláštní jednotky nemá.

E15: Ve vládní novele se zpravodajským službám rozšiřují pravomoci, získají přístup k některým citlivým informacím z finanční správy, údajům o účtech v bankách a kampeličkách a budou moci identifikovat účastníky veřejné telefonní služby. Předpokládám, že tyto změny pro vás nejsou novinkou, protože v bezpečnostní komunitě se o nich hovoří už dlouhá léta.

Ano, diskutuje se o tom už asi deset let. Faktem je, že všechny okolní státy tyto pravomoci pro své zpravodajce už schválily. U nás to bylo citlivé téma i s ohledem na fungování komunistické Státní bezpečnosti. Proti byly hlavně pravicové strany. Zvlášť prolomení bankovního tajemství bylo něco zcela nepřijatelného. Osobně bych se ničeho neobával, pro přístup k těmto údajům bude vždy nutný souhlas soudce.

E15: Nedopadne to jako s odposlechy, kde soudy vydávají povolení jako na běžícím pásu?

To se týká police, která může žádat místní soudce. Tajné služby mají ustanoveny pouze dva soudce na Vrchním soudu v Praze, kteří jsou na tyto oblasti specializovaní. V minulosti ne vždy žádostem o odposlechy vyhověli. Zpravodajci jim navíc musejí předat vyhodnocení toho, co zjistili, aby bylo prokazatelné, že povolení k zásahu do soukromí nezneužili.

E15: Jedním z nejdiskutovanějších témat je vznik speciálního orgánu pro kontrolu tajných služeb. I o něm se hovoří už léta, složen by měl být ze všeobecně respektovaných osobností. Proč tento návrh nebyl předložen spolu s novelou?

Abych pravdu řekl, také jsem se na to některých vládních představitelů ptal. Bylo mi přislíbeno, že do parlamentu by tento návrh měl jít spolu s novelou o tajných službách. To znamená, že obě normy by měly být projednány a schváleny v Poslanecké sněmovně a následně v Senátu současně. Určitě by to tak bylo lepší.

E15: Co všechno by návrh měl obsahovat?

Měl by se vztahovat na všechny tři tajné služby, tedy i na Úřad pro zahraniční styky a informace, který kontrole ze strany parlamentu nepodléhá. Klíčové je, aby definoval dvoustupňovou kontrolu jak ze strany poslanců, tak ze strany nezávislých osobností. Ty by ale měly mít možnost jít hlouběji. Při koncipování návrhu se můžeme řídit zahraničním vzorem ať už kanadským, britským či nizozemským.

E15: Kolik členů by kontrolní orgán měl mít a kdo by je vybíral?

Měl by být velmi malý, tříčlenný nebo maximálně pětičlenný. Navrhovat možné adepty by měl nejen parlament, ale i vláda, prezident nebo neziskový sektor. Rozhodně by to nemělo být odkladiště vysloužilých politiků. Měli by tam být akademici nebo osvědčení soudci, kteří už mají kredit.

E15: Naznačil jste, že by měli mít možnost jít hlouběji než sněmovní komise pro kontrolu BIS nebo Vojenského zpravodajství. Máte na mysli takzvané živé případy?

Orgán by se nescházel pravidelně, ale pouze ve chvíli, kdy by se objevil nějaký problém jako třeba odposlechy Romana Janouška nebo kauza Jany Nagyové, dnes Nečasové. Přetřásá se to v médiích, pak před soudy. Nikdo ale neřekne, zda daná služba pochybila, nebo ne. Zpravodajci to označí za živý případ, do něhož nikdo nemůže nahlédnout. A právě v tento okamžik by nastoupil kontrolní orgán. Kdyby nemohl vstupovat do neukončených kauz, neměl by smysl. Kontroloři by ale pouze řekli, zda byl či nebyl porušen zákon, a případně by navrhli postih. I proto je třeba, aby to byly nadstranické a respektované osobnosti, aby jejich verdikt nemohl být zpochybňován.

E15: Co by měly na starosti poslanecké kontrolní komise?

Zaměřovaly by se na hospodaření služeb, tedy na to, zda mají či nemají dostatek peněz a jak s nimi nakládají. A dále na vnitřní předpisy či celkovou působnost, aby se činnost služeb nepřekrývala a pokryla celou škálu bezpečnostních hrozeb.

E15: A co koordinace rozvědky, kontrarozvědky a Vojenského zpravodajství, jak jste se o ní zmínil v souvislosti s francouzskými službami?

V tomto směru za některými zeměmi pokulháváme, koordinace chybí. Na Úřadu pro zahraniční styky a informace jsem dával dohromady pravidelné měsíční přehledy, které obsahovaly čtyřicet až šedesát různých zpráv. Dostával je premiér a ministři zahraničí a vnitra. Samozřejmě bychom tehdy byli rádi, kdyby na ně byla nějaká odezva. Zpětná vazba ale většinou chyběla. Stejné přehledy dělá BIS a vojáci. Kdysi se stalo, že jistou informaci z Balkánu jsme měli jak my, tak armáda, přičemž náš pohled na tuto kauzu byl rozdílný. Chyběl člověk, který by to vyhodnotil a řekl nám, abychom se na to podívali společně a porovnali si zdroje.

E15: Situace se od té doby asi nezměnila. Co s tím?

Při Úřadu vlády by měla vzniknout zvláštní komise, která by se vyhodnocováním těch pravidelných přehledů zabývala a služby by koordinovala. Co se týče složení komise, dovedu si v ní představit bývalé ředitele nebo jiné vedoucí pracovníky služeb. Když odejdou ze zpravodajského prostředí, ne vždy se pro ně podaří nalézt odpovídající uplatnění.

František Bublan (64)

Po absolvování bohoslovecké fakulty Univerzity Karlovy působil dva roky jako duchovní na jižní Moravě. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Po odebrání státního souhlasu pro výkon činnosti duchovního se živil jako řidič. V roce 1991 nastoupil do tehdy nové zpravodajské služby FBIS, o deset let později byl jmenován ředitelem Úřadu pro zahraniční styky a informace. V letech 2004 až 2006 byl ministrem vnitra, čelil kritice za zásah na festivalu CzechTek. Po nástupu nové vlády byl šest let poslancem, řídil výbor pro bezpečnost. V roce 2012 byl za volební obvod Třebíč zvolen senátorem.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!