Ivo Toman: Kouče si často platí lidé zralí na psychiatra

Ivo Toman: Kouče si často platí lidé zralí na psychiatra
23. ledna 2015 • 07:36
Metody koučinku fungují ve sportu, v byznyse nikoli, říká profesionální školitel a motivátor Ivo Toman. „Podnikatel nepotřebuje myšlení kouče, jak se zlepšit, ale myšlení generála, jak konkurenci zničit alespoň na pět let. Vím, že to není líbivé, ale je to tak. Každý podnikatel si přeje, ať konkurence skončí, jen se to neříká veřejně. Musíte obětovat křídlo, aby celé mužstvo vyhrálo,“ vysvětluje.

E15: Kolik peněz si všemi svými aktivitami ročně vyděláte?

Na knihách asi tři miliony korun, na přednáškách dva až tři miliony, na projektu Revoluční angličtina okolo milionu korun. Tak milion za rok mi vydělají videoškolení. Na to, že mám firmu o dvou lidech, to považuji za velice slušné. Nepotřebuji soupeřit s podnikateli o miliardy, potřebuji spíše klid. A tohle mi dává klid.

E15: Pracujete podstatnou část dne?

Někdy nula, někdy patnáct hodin, často pracuji i o víkendech. Je to vlastně těžké říci. Když čtu nějakou knížku, je to koníček nebo práce, když jsou to věci, které mě zajímají, jako osobní rozvoj? Teď jsem rok a půl psal knížku O štěstí, měl jsem velkou přednáškovou akci v Lucerně a potřeboval jsem k tomu nastudovat spoustu věcí. Pak nedokážu odlišit, jestli jde o práci nebo koníček. Neodděluji soukromý a pracovní život od sebe.

E15: Jinak, stíháte se věnovat nějakým vyloženě volnočasovým aktivitám?

Určitě. Dvacet minut denně běhám, jednu hodinu denně jsem v posilovně. Chodím na výstavy, hodně a rád cestuji. Momentálně se rozvádím, ale předtím jsme byli třikrát čtyřikrát za rok s rodinou u tropického moře včetně Vánoc.

E15: Rozvodem asi přicházíte také o obchodního partnera, že? S manželkou jste myslím i spolupracovali?

S manželkou jsem se radil, to ano. Ale rozvod není ze dne na den, takže ke konci jsem se s ní už ani moc neradil…

E15: Zmiňoval jste svou přednáškovou akci v Lucerně. Kolik vám tam přišlo lidí?

Necelých tisíc. Na to, že to bylo tak drahé, vstupenka stála tři a pět tisíc korun, tak to bylo slušné. Paradoxně se nejvíce prodalo nejdražších lístků, asi aby se lidé ukázali, že sedí v první řadě… Teď akci opakujeme v březnu na Slovensku, tam máme kapacitu sálu asi 1200 míst. Ještě jsme nezačali kampaň a denně již prodáme několik lístků.

E15: V Česku nebudete Lucernu opakovat?

Ne. Teď se soustředíme na školení, není důvod akci opakovat. Chystáme zde jiné věci v oblasti osobního rozvoje. Ale je pravda, že všechny naše akce zatím skončily v zisku. Což je trochu nespravedlivá výhoda, ale je to tak. Plánuji proto, že založím firmu na konference. Budu spolupracovat i s jinými českými řečníky, třeba s Janem Mühlfeitem, a podnikateli.

E15: Školení děláte více individuální formou, nebo pro firmy?

Je to půl napůl. Větší starosti jsou s otevřenými školeními. To je neuvěřitelné, tam přijdou lidi třeba z pohřební služby, vysokoškolští studenti i známí podnikatelé s mnoha oceněními. Je to ale i zábava, protože se účastníci často mezi sebou dohadují, ovlivňují se navzájem. Firemní školení jsou jednodušší. Typicky firma má nějaký problém, většinou jde o vztahové záležitosti ve firmě. Za což si většinou firma může sama, protože přijme úplně každého – a ne lidi, kteří by šli spolu na pivo. Pak se diví, že mají špatné vztahy. To je klíč nedívat se na potenciální zaměstnance jen přes tabulky, ale i přes sympatie.

E15: A typově jde o jaké podniky?

Nejčastěji jde o pojišťovny, makléřské firmy, realitky, multilevelmarketingové firmy – to je jedna oblast. Mám je hrozně rád, většinou jde o lidi, co pracují na živnosťák a musí se fakt snažit. Pak jsou to firmy velkých podnikatelů, které rostou a rostou a najednou potřebují outsidera, člověka zvenčí, aby jim řekl věci, které třeba i majitel říká, ale už je to okoukaná tvář. Jinak je to všehochuť, školil jsem nedávno lidi z ústavu pro postižené, z brněnské vysoké školy. Témata jako psychologie, motivace, prodejní manipulace, vedení lidí i sama sebe, to zajímá každého, těžko to lze typologicky rozlišit.

E15: Jaké lidi školíte při individuálních sezeních?

Jsou to lidé s velkou vnitřní motivací, kteří mají v sobě energii, snaží se posunout. Lidé, kteří si řeknou, já už na tomto místě nějak dožiji, ke mně nechodí. Upřímně, já takové ty leklé ryby stejně odpuzuji, jsem na ně moc agresivní, mám hodně energie. Také často přednáším pro studenty – těm tedy přednáším zdarma. Mnoho z nich za pět deset let bude mít vlastní firmy a já jsem v tomto běžec na dlouhou trať.

E15: Radil jste i Andreji Babišovi…

…no, radil, školil jsem ho. Byl to můj klient. Mám ho i lidsky rád, byl kmotrem mojí knihy. Jsem jedním ze soukromých sponzorů hnutí ANO, můj nejbližší spolupracovník je aktivní člen hnutí.

Vydělávat více a více chtějí hlavně lidé, kteří to nepotřebují. Běhat, žít zdravě také, je to stejná logika. Oborové špičky touží být stále lepší

E15: Vy jste ho školil ale ještě před vstupem do politiky, že?

Ano. Dokonce týden poté, co křtil mou knihu, dal tehdy rozhovor Hospodářským novinám, který všechno spustil. Stěžoval si tam na určité věci a pak ho lidé vyzvali, ať to dokáže sám, a pak vstoupil do politiky. To bylo na podzim 2011.

E15: Chápu, že je to asi privátní, ale můžete naznačit, na co jste ho školil?

Mohu. To, co všechny. Šlo o vedení lidí.

E15: Kde měl nedostatky?

To není o nedostatcích. Běhat chodí většinou lidé, kteří to nepotřebují. Vydělávat více a více chtějí lidé, kteří to také vlastně nepotřebují. Žít zdravě také, je to stejná logika. Pan Babiš také nepotřebuje vydělávat víc peněz. Ale zajímá ho, jak to správně dělat. Špičky ve svých oborech chtějí být pořád lepší. Oni mě nevolají proto, že jsou v čudu. Já jim neřeším krizové věci. Řeším, jak jejich zbraně proti konkurenci vylepšit. Ne to, jak je dostat z průšvihu.

E15: Jak se vám pan Babiš líbí jako politik? Předpokládám, že mu fandíte…

Já mu fandím, já ho volím a hrozně ho obdivuju, že to dosud vydržel. Jsem cholerická povaha, a když vidím, co on musí snášet, nevydržel bych to. Podporuji ho i veřejně.

E15: Máte ještě další takovéto celebritní klienty?

Mám, ale nemám jejich souhlas, abych o tom mluvil. Jsou mezi nimi třeba lidé ocenění titulem Podnikatel roku, ovšem nezdá se mi fér říkat jejich jména.

E15: Jde pouze o lidi z byznysu nebo i z jiných oborů?

Jednoznačně byznys. U nás se slovo celebrita používá na různé umělce. Víte, po celou historii lidstva byli komedianti považovaní za spodinu. Až s rozvojem televize se stali celebritami, kterých se ptají na všechno. Abych pravdu řekl, spíše se stýkám s podnikateli.

E15: A třeba politici?

Jen politici z hnutí ANO. Já jsem rozhodně politicky pravicově založený člověk, takže lidi z levice určitě ne. Ale víte, jsem spíše introvert, nesnáším schůze, vesměs mě lidé sami osloví. Určitě nevyhledávám slavné lidi, abych se s nimi fotil, jako to dělají někteří mí konkurenti školitelé.

E15: Kolik u vás stojí individuální školení?

Dal jsem cenu šest tisíc korun na hodinu plus DPH, ale moc to nedělám. Já nejsem kouč. Na to musíte mít určitou povahu. Nejsem trpělivý, navíc většinou lidé, kteří si platí kouče, se tím neřídí. Já raději celé firmě či jejím špičkám udělám přednášku – a mám za hodinu 60 tisíc plus DPH.

E15: Proč nemáte rád koučování?

Je to výborná myšlenka ve sportu. Příklad: potřebujeme, aby Sparta porazila Slavii či naopak. Takže kouč motivuje lidi, snaží se je zblbnout, najít nějaké výhody, aby se tým v něčem zlepšil třeba o 10 procent a porazil druhé mužstvo. Ale pozor, Sparta nepotřebuje Slavii zničit, oni potřebují za půl roku hrát odvetu, dělat reklamu. Podnikání je úplně o něčem jiném. Já nepotřebuji myšlení kouče, jak se zlepšit, ale myšlení generála, jak konkurenci zničit alespoň na pět let. Vím, že to není líbivé, ale je to tak. Každý podnikatel si přeje, ať konkurence skončí, jen se to neříká veřejně. Musíte obětovat křídlo, aby celé mužstvo vyhrálo.

E15: Mezi manažery je v poslední době trend, že končí kariéru v korporaci a snaží se živit jako koučové. Myslíte tedy, že neuspějí?

Kdyby to bylo alespoň takhle. Jenže kouče často dělají lidé, kterým je pod třicet a projdou třemi kurzy… Když se podíváte na Babiše, Kellnera, na všechny miliardáře – nikdo z nich neměl kouče. Oni se třeba radí, ale nahoru se vlastně dopracovali bez těch hloupých motivačních keců. Módu koučování přinesl internet. Je to podobné jako s vynálezem knihtisku. Tehdy se začala tisknout bible, pak odpustky, ale i protikatolické teze. Kromě oficiálních myšlenek se tiskly i neoficiální. Výsledkem knihtisku proto bylo několik set let náboženských válek. Teď je internet, přes který lze šířit správné myšlenky, ale také myšlenky Islámského státu a spoustu jiných bludů. Lidé nevědí, co je pravda a co je blud. Dneska vezmete mobil, natočíte se na video, dáte ho na internet a leckdo si řekne, hele, to je dobrá myšlenka. Jenže třeba je jen líbivá. Dobrá neznamená líbivá. To, co funguje, často bolí.

E15: Není to částečně tak, že koučové nahrazují psychology?

Souhlasím. Často by jejich klienti potřebovali spíše odbornou pomoc, ale jít k psychologovi či psychiatrovi je stigmatizující. To je únosnější říci, nechávám se koučovat. Výsledkem je, že spousta trosek koučuje jiné trosky. Proto nesnáším, když někdo o mě řekne „kouč Ivo Toman“. Jsem „školitel Ivo Toman“.

Ivo Toman (48)

Rodák z Frýdku-Místku vystudoval Vysokou školu lesnictví a dřevařství ve slovenském Zvolenu. Po revoluci začal podnikat, zprivatizoval stolařský podnik, ze kterého mu však vznikly mnohamilionové dluhy. Začal působit jako prodejce zboží v rámci multilevel marketingu. Na konci devadesátých let založil firmu Taxus. Úspěch však zaznamenal až s metodou výuky cizích jazyků, kterou vymyslel spolu se svojí manželkou. Začal přednášet a školit v oboru motivační psychologie, vydal deset knih. Angažuje se v pomoci lidem s Touretteovým syndromem, kterým sám trpí.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!